Odposlech a zadržení Václava O. byly v pořádku, tvrdí Válková i Chovanec

Ministryně spravedlnosti Helena Válková se ztotožnila s názorem Nejvyššího soudu, který označil za porušení zákona odposlouchávání pražského starožitníka Václava Oudy. Jeho telefonní číslo bylo napíchnuto v roce 2010 v souvislosti s krádeží starožitných mincí, s níž ale neměl nic společného. Celý případ byl o to spletitější, že telefon s uvedeným číslem používal ve skutečnosti i jeho bratr Martin. Válková zároveň akceptovala vysvětlení příslušného státního zástupce, který návrh přednesl soudu. Vyplývá to z odpovědí na interpelace, které ve věci podala poslankyně Jana Černochová (ODS).  

O případu pana Václava O., který byl odposloucháván, zadržen, prohledán, bez dalšího opatření propuštěn a dodnes se nedomohl náhrady, jsme již dříve informovali. Advokát Václav Vlk případ označil za „čistou minelu na milión procent“.

Podle vyjádření krajského státního zástupce Marina Staňka, z něhož Válková v odpovědi cituje, odůvodňovaly žádosti o nařízení odposlechu operativní informace, které policie získala. Ty ale spočívaly pouze v tom, že se ve starožitnickém obchodě, který patří Václavu Oudovi, prodávaly typově podobné mince, které byly předmětem předchozí krádeže. A také v tom, že bratr Martin nabízí zároveň nějaké mince k prodeji.

K datu žádosti o povolení odposlechu se  ve spise nenacházel žádný důkaz ani listina zachycující operativní poznatky, které by směřovaly k oběma bratrům, stejně jako důkaz, že Martin Ouda uvedené číslo používá. Soud tedy neměl k dispozici nic více, než spekulativní tvrzení policistů, přesto návrhu vyhověl. Ve skutečnosti patřila sbírka Václavu Oudovi, který též užíval dané telefonní číslo a mince byly po celou dobu veřejně vystavené za výlohou jeho obchodu. Orgány činné v trestním řízení následně nepodnikly nic, co by vedlo k prověření, zda je sbírka na prodej, a v odposleších pokračovaly i poté, kdy jimi bylo zjištěno, že uživatelem telefonního čísla je Václav Ouda. Ten se o tom, že byl odposloucháván, dozvěděl až po letech, a to úplnou náhodou.

Ministryně Válková v odpovědi na interpelaci uvedla, že vysvětlení státního zástupce akceptuje. Zároveň se ale ztotožnila i s rozhodnutím Nejvyššího soudu, který odposlech označil za porušení zákona. „V souladu se závěrem Nejvyššího soudu také já konstatuji, že vydaný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl nedostatečně odůvodněn a jako takovým byl porušen zákon.“ Ministryně zároveň uvedla, že je na soudu, jakým způsobem vyhodnotí žádost státního zástupce o nařízení odposlechu, a odpovědnost tak podle ní státní zástupce nenese. Válková rovněž konstatuje, že soudkyně brala v úvahu policejní spis, v němž byly uvedeny příslušné operativní poznatky. Ty však byly zcela obecného charakteru a nijak neukazovaly na spojitost ani jednoho z bratrů Oudů s pachateli trestného činu. „Proč si Ministerstvo spravedlnosti nevyžádalo předmětný policejní spis, který měl být podkladem pro rozhodování soudkyně Naděždy Molárové, která příkaz vydala?“ ptá se mluvčí Unie obhájců Václav Vlk, který se případu dlouhodobě věnuje.

Ministryně spravedlnosti závěrem konstatuje, že nemá jinou možnost, než rozeslat příslušné usnesení všem předsedům krajských soudů s tím, aby s jeho obsahem seznámili trestní soudce krajských i okresních soudů. „Odpovědnost je i na státním zástupci, který má dohlížet na zákonnost prověřování a vyšetřování, tedy obecně předsoudní fáze trestního řízení, a nepodávat nedůvodný nebo zjevně neúčelný návrh na povolení odposlechu soudu či sledování,“ kritizuje vyjádření Válkové advokát Vlk.

V téže věci interpelovala poslankyně Černochová i ministra vnitra Milana Chovance. Vadilo jí totiž, že v případu policie použila jak odposlech, tak sledování zájmových osob a následně provedla celodenní zadržení a domovní prohlídku u Václava Oudy, aniž by využila běžných prostředků bez toho, že by musela nutně zasahovat do jeho občanských práv. Chovanec ve své odpovědi uvedl, že „v daném stadiu trestního řízení za tehdejší důkazní situace a stavu rozpracování věci pokládáme policejním orgánem zvolený procesní postup za odůvodněný.“

Jenže i v tomto případě Vlk ministerské odpovědi oponuje. „Václav Ouda nabízel sbírku k prodeji otevřeně, byla vystavena k prodeji přímo v prodejně. Za dané situace policejnímu orgánu nic nebránilo prodejnu v provozní době navštívit, požádat o předložení dokladů, vyžádat si vysvětlení a případně sbírku zajistit pro účely znaleckého zkoumání. K výše uvedenému by postačovala s velkou rezervou půldenní činnost jediného příslušníka Policie ČR, nebyl by nutný zásah do práva na osobní svobodu a soukromí Václava Oudy a jeho bratra. Složitým, nákladným a do soukromí zasahujícím způsobem tedy byly ,zjištěny´ informace, které byly od počátku dostupné. Tato skutečnost nicméně nebyla pro policejní orgán důvodem k běžnému postupu, který byl nasnadě, ale ke spektakulárnímu zadržení pana Václava Oudy v časných ranních hodinách, domovní prohlídce, prohlídce jiných prostor, zadržení sbírky, které za těchto okolností mělo rovněž dramatický efekt, a následnému celodennímu omezení osobní svobody.

S odpověďmi na interpelace není spokojena ani Černochová. „K užití operativní techniky vůči občanům by mělo docházet pouze tehdy, pokud nelze zjistit podstatné informace pro trestní řízení jinými prostředky, což se evidentně v tomto případě nestalo. Odpovědi obou ministrů proto považuji za alibismus a falešnou solidaritu,“ řekla poslankyně..

Dušan Šrámek