Mezi EU a USA se rodí jeden z nejambicióznějších projektů, který by v případě úspěchu zcela přepsal silokřivky globální ekonomiky. Jedná se o obchodní smlouvu známou jako TAFTA (Transatlantic Free Trade Agreement). Ta by měla odstranit hospodářské a další bariéry mezi oběma hospodářskými uskupeními. Vedlejším důsledkem však bude dopad na právní prostředí mimo jiné také co se týče ochrany osobních údajů. Osobní údaje předávané do USA mají požívat vysoké ochrany.
Vedle ekonomických dopadů bude mít v případě přijetí smlouva i dalekosáhlé vedlejší důsledky v netarifních oblastech, které ovlivní právní prostředí například v ochraně osobních údajů. „Evropská unie vede od jara 2011 jednání s vládou Spojených států amerických o mezinárodní rámcové dohodě, která má stanovit zásady ochrany osobních údajů předávaných mezi EU a USA za účelem prosazování práva (prevence, vyšetřování a stíhání trestných činů včetně terorismu). Dokument má pracovní název Zastřešující dohoda o ochraně osobních údajů mezi EU a USA,“ přibližuje jednání tisková mluvčí ÚOOÚ Hana Štěpánková. Tato dohoda se bude vztahovat na veškeré osobní údaje (např. jméno, adresy, záznamy v rejstříku trestů) předávané z EU do USA v souvislosti s prevencí, odhalováním, vyšetřováním a stíháním trestných činů včetně terorismu.
Dohoda bude občanům EU garantovat vysokou úroveň jejich ochrany osobních údajů předávaných do USA a naopak. Hlavními věcnými body, které dohoda řeší, jsou: kvalita, celistvost a zabezpečení předávaných dat, ochrana proti diskriminaci, lhůty pro uchovávání předávaných údajů, právo přístupu a právo na opravu, možnost podání stížnosti a účinný dohled prostřednictvím příslušných orgánů dozoru. „Dokument sám o sobě neopravňuje k předávání osobních dat. Jeho účelem je doplnit jiné platné smlouvy mezi EU (nebo jednotlivými členskými státy) a USA, které takové předávání umožňují. Jeho účelem je stanovit záruky a ochranná opatření, která vždy musí platit pro předávání dat podle již platných smluv. Občané EU tak získají v oblasti ochrany dat práva vymahatelná ve Spojených státech amerických,“ píše Štěpánková ve stanovisku úřadu.
Jednání o dohodě vstoupila do závěrečné fáze. Na setkání ministrů spravedlnosti EU a USA v Aténách, dne 25. června 2014, prohlásila americká strana, že je připravena učinit v Kongresu příslušná legislativní opatření, která otevřou dveře definitivnímu uzavření dohody. Základním rozdílem v právní úpravě na obou březích Atlantiku je existence zákonů o ochraně osobních údajů v zemích EU a jejich harmonizace na celoevropské úrovni a neexistence zákona o ochraně osobních údajů v USA. Rozdíl ovšem plyne rovněž z různých pramenů, z nichž evropské a americké právo vznikají.
Podle Štěpánkové jde o proces, který není ukončen a ani v blízké budoucnosti ještě ukončen nebude. „Nezbývá ani nám nic jiného než sledovat vývoj událostí a účastnit se na novelizaci evropského právního předpisu, který bude regulovat ochranu osobních údajů prostřednictvím připomínkování návrhů a prací v konzultační skupině pro ochranu osobních údajů (tzv. WP 29). – pravděpodobnou formou již nebude směrnice, ale nařízení, tj. přímo aplikovatelný právní předpis v jednotlivých státech EU.“
ÚOOÚ zároveň připouští, že o konkrétních ustanoveních smlouvy se toho veřejně zatím příliš neví. To ostatně kritizují i aktivisté, kteří se tématu věnují. Například server Iuridium Remedium tvrdí, že „poslední kola jednání ukazují nárůst lobbingu ve prospěch USA oslabit důslednost ochrany osobních údajů v EU“.
Nedávná zpráva pro Evropskou unii, kterou publikovala americká mise, přitom tvrdí, že navrhované nařízení příliš neprospěje evropské ekonomice. Může prý totiž bránit inovacím a brzdit ekonomický růst. Evropa by se prý měla zaměřit spíše na skutečnou ochranu dat, a ne na formální požadavky. Flexibilnější by měl být například přístup ke konceptu výslovného souhlasu s použitím osobních údajů.
Dušan Šrámek
