Daniela Zemanová: Nový soudce by měl mít hlavně zdravý rozum, morální kredit a být pracovitý

Vedení Soudcovské unie osloví Etický soud s obecně formulovanými otázkami slučitelnosti funkce soudce s poradenskou činností pro výkonnou moc, uvedla pro Českou justici předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová. Foto: soudci.cz

Mezi Ministerstvem spravedlnosti a Soudcovské unii došlo v létě k dohodě o zahájení debaty o stanovení pravidel pro vstup do funkce soudce. První viceprezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová, která je úřadující hlavou organizace, soudí, že by měl mít čerstvý soudce zdravý rozum, silný morální kredit a být pracovitý. Základní odbornost je garantována justičními zkouškami, vše ostatní se naučí, říká v rozhovoru pro Českou justici.

Co je hlavním úkolem Soudcovské unie pro nadcházející období?

Pomoci pojmenovat a odpovídajícím způsobem zakotvit vhodný model pro funkční správu soudnictví. To zahrnuje vyřešení příčiny většiny současných problémů, negativně ovlivňujících činnost soudů. Než se toto podaří, usilovat o přehlednou a jednoznačnou úpravu pravidel pro vstup do funkce soudce, pro výběr soudních funkcionářů, dosáhnout zvýšení počtu pracovníků odborného aparátu a zlepšení jejich ohodnocení, zajistit pravidelnost a plynulost přirozené obměny soudců.

K tématu výběru soudních funkcionářů. Jak vnímáte dění kolem výběru předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem?

Toto výběrové řízení odhalilo zásadní nedostatky při výběru zásadních osob pro soudnictví. Zatím se nezdá, že by byly ze strany Ministerstva spravedlnosti analyzovány a napraveny.

Jaká byla podle vás role ministerstva, zejména v počáteční době, kdy věci měla v rukou tehdejší první náměstkyně Hana Marvanová?

Přiznám se, že této otázce asi dobře nerozumím. Role Ministerstva spravedlnosti je daná zákonem o soudech a soudcích, tj. musí prezidentovi navrhnout kandidáta na jmenování, vnitřní Instrukce MSp upravuje postup, na základě jakého se tak stane. JUDr. Marvanová byla náměstkyní odpovědnou za justici, bylo logické, že výběrové řízení organizovala, tj. jmenovala členy komise a následně hájila jejich výběr a výstup.
Osobně jsem se spatřovala zásadní problém tohoto výběrového řízení v tom, že komise neměla k dispozici o jednotlivých kandidátech potřebné množství informací, tento deficit se řešil až následně, což je nepřípustné. Zprávy o různých nátlacích na komisi či ministerstvo nepovažuji za relevantní, mediální útoky na uchazeče byly vyvolány právě nedostatečným prostorem pro vyjádření se k osobám kandidátů ve správné době a na povolaném místě.

Jak se podle vás projevily spory mezi Marvanovou a ministryní Válkovou na českou justici?

Mohu pouze obecně konstatovat, že jakékoliv vnitřní spory na ministerstvu logicky paralyzují jeho činnost. Energie a čas, které neshodám věnovaly, v soudnictví chybí.

Otevírá se i debata o výběru soudců. Co je na stávající praxi špatně?

Největší chyba je v neexistenci pevných a jednoznačných pravidel pro výběr soudců. Jsou dány pouze zákonem stanovené základní podmínky, které musí osoba ucházející se o jmenování splňovat (věk, vzdělání, bezúhonnost), ale není upraven postup, jakým budou uchazeči vybíráni. V některých obvodech krajských soudů jsou vypisována výběrová řízení, ale jejich konání a podoba je pouze na vůli předsedy krajského soudu. To považuji za neudržitelné, neboť takto nahodile jsou vybíráni soudci do v podstatě doživotní funkce. Chyby při výběru soudce nelze již žádným uspokojivým způsobem napravit. Je třeba stanovit nejméně povinnost vybírat soudce prostřednictvím výběrového řízení a v podstatných rysech upravit jeho průběh, aby tento postup byl přehledný a transparentní.

Je to i věc návratů z jiných právnických profesí – nebo je to jen marginálie?

Cílem je zajištění výběru těch nejvhodnějších uchazečů – bez ohledu na to, zda jsou to čekatelé, asistenti či advokáti. Uzavřenost a nepřehlednost výběru může zvýhodňovat uchazeče „zevnitř“. Nastavením pravidel dostávají rovnocenné příležitosti i schopní právníci působící mimo soudnictví.

Jak by zcela konkrétně měl vypadat čerstvý soudce? Co má umět? Jaké nároky je na něho možné klást?

Měl by mít zdravý rozum, silný morální kredit a pracovitost. Základní odbornost je garantována justičními zkouškami, vše ostatní se naučí.

K otázce platů soudců: Jak vyřešit letité spory o nastavení základu?

Upravit ho podle nálezů Ústavního soudu a svévolně do něho nezasahovat. O nic víc již léta nejde.

Nyní jsme opět svědky diskusí, že platy ústavních soudců byly stanoveny přílepkem…

To je otázka ústavnosti takové úpravy, kterou je povolán posoudit pouze Ústavní soud. Jistě to není vhodné, ale nemusí to být nutně neústavní – tak hodnotil „přílepky“ v minulosti Ústavní soud v několika svých rozhodnutích (která se netýkala jeho záležitostí).

Soudcovská unie znovu přehodnocuje návrh soudcovské samosprávy, přestože například předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra a čestný prezident unie říká, že už je natolik cizelovaný, že jeho přijetí už je jen věcí politické vůle. Proč?

Pokud jde o návrh na zřízení Nejvyšší rady soudnictví, tak se jedná o diskusi mezi členy tzv. Justiční 6, zda po uplynutí více než roku, kdy byl návrh zpracován, do něho lze promítnout některé zkušenosti z událostí, které se mezitím staly. Důsledné vyhodnocení zahraničních zkušeností s tímto modelem správy soudnictví a jejich citlivé použití v našem právním prostředí považuji za podmínku úspěšnosti jeho zavedení u nás. Je to nejdůležitější událost v prostředí správy soudnictví od roku 1989 – musí být z naší strany připravena co nejlépe.

Robert Malecký

Mgr. Daniela Zemanová: Obor právo vystudovala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od r. 1998 působila jako justiční čekatelka u Okresního soudu v Liberci, v roce 2001 se stala soudkyní. Specializovala se na správní právo. V období let 2001 až 2006 působila na Krajském soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci. V roce 2005 absolvovala stáž na Nejvyšším správním soudu. V r. 2006 se stala soudkyní Nejvyššího správního soudu, kde je zařazena do finančně správního kolegia.

Zdroj: Soudcovská unie ČR