Nejpozději v pátek o půlnoci by případná stížnost měla být na Ústavním soudu. Foto: Mediafax

Ústavní soud změnil pohled na nemateriální újmu za omezení na svobodě

Ústavní soud (ÚS) novým plenárním stanoviskem změnil svůj pohled na odškodňování nemateriální újmy způsobené nezákonným omezením na svobodě. Náhradu založenou na mezinárodní Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nelze nově přiznávat za příkoří způsobená v době, kdy Česko nebylo jejím signatářem, tedy před rokem 1992.

Před dvěma lety přitom soud dospěl k průlomovému postoji, že rozhodující je datum rehabilitace, nikoli sporného zadržení či věznění.

Dopad jen na nově podané žaloby

Stanovisko, které soud zveřejnil na svém webu, ovšem nemá zpětnou platnost. Dopadne jen na nově podané žaloby, nikoliv na ty, které už soudy řeší a ještě nevynesly konečná rozhodnutí.

Dosavadní žadatelé tedy nepřicházejí o šanci na získání náhrady za nemateriální újmu. Stanovisko potvrzuje, že konali v dobré víře a mělo by jim být vyhověno, řekl advokát Lubomír Müller, který zastupoval a zastupuje v obdobných sporech mnoho klientů.

Těch, kteří o odškodnění dosud nežádali, a přitom by na ně teoreticky měli nárok, není vzhledem ke lhůtám a dalším časovým souvislostem mnoho. Nároku se již podle Müllera nemohou domáhat na základě mezinárodní úmluvy, existují ale jiné cesty, například na základě Listiny základních práv a svobod.

Starší, nyní překonaný pohled ústavních soudců otevíral cestu k náhradě morální a citové újmy například odpíračům vojenské služby a dalším nezákonně vězněným lidem z období komunismu. Bývalý ústavní soudce František Duchoň jej vtělil do jednoho ze svých posledních nálezů, který se týkal jehovisty Vladimíra Waise. V nálezu uvedl, že pokud byl odsuzující rozsudek zrušen po datu přijetí úmluvy, má prý poškozený nárok na náhradu bez ohledu na to, kdy byl uvězněn.

Plénum nebylo jednotné

Plenární stanovisko je prakticky jediný způsob, jak se může Ústavní soud odklonit od své dosavadní judikatury. Píše se v něm, že z hlediska časové působnosti úmluvy je rozhodující okamžik, ve kterém se zásah stal. Opačný výklad by znamenal porušení zákazu retroaktivity.

Ani při schvalování nového stanoviska nebyli soudci zcela jednotní. Odlišné stanovisko měl soudce Vladimír Kůrka. Další tři soudci, Jan Filip, Radovan Suchánek a Vladimír Sládeček, nesouhlasili s částí výroku, podle které se nové stanovisko netýká už podaných žalob na zaplacení zadostiučinění.

-čtk-