Systém rozdělování insolvenčních případů je jako za totality, stěžuje si soudkyně

Krajský soud v Ostravě Foto: wikipedia

Soudce – zpravodaj Vojtěch Šimíček má na stole návrh na zrušení §160 odstavce 2 insolvenčního zákona. Podnět přišel z Krajského soudu v Ostravě. Soudkyně Simona Pittermannová v něm uvádí, že předsedkyně přiděluje insolvenční spisy „ad hoc“ a nikoliv podle pravidel a tento systém přirovnává k systému za totality. Ústavní soud teď vyzval premiéra Bohuslava Sobotku (ČSSD), aby se za vládu k návrhu vyjádřil.

Kýžený odstavec insolvenčního zákona, který podle navrhovatelky odporuje Ústavě, říká: „Jestliže by projednání a rozhodnutí incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení, přikáže předseda insolvenčního soudu takový spor jinému soudci insolvenčního soudu.“ Podnět k Ústavnímu soudu podala za ostravský soud soudkyně Simona Pittermannová.
Předsedkyně soudu na dotaz České justice odpověděla, že o její aktivitě neví. „O skutečnosti, že byl k Ústavnímu soudu podán návrh na zrušení ustanovení § 160, odst.2 insolvenčního zákona, mi není nic známo,“ komentovala návrh Iva Hrdinová.

Celý návrh si můžete přečíst zde.

Simona Pittermannová v návrhu uvádí, že v lednu letošního roku vydala předsedkyně Krajského soudu v Ostravě opatření, na základě kterého byl konkrétní spis přidělen právě jí. „Tímto opatřením bylo celkem přerozděleno 960 insolvenčních incidenčních spisů, tj. celkový nápad za rok 2014 mezi 10 soudních oddělení v rozdílném množství od 35 do 138 spisů, bez jakýchkoliv předem daných pravidel, pouze s odkazem na celkový počet insolvenčních věcí, které z cca. 90 procent tvoří oddlužení. Se stejnou argumentací byly přerozdělovány spisy již 13. ledna 2014,“ píše soudkyně v návrhu. Oproti předchozí právní úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání zákonodárce přijal podle Pittermannové konstrukci, že se předepisuje projednání sporů v rámci insolvenčního řízení.


Základní změna zavedená osnovou pro projednání incidenčního sporu spočívá v tom, že se tento spor projednává v rámci insolvenčního řízení, i když pro něj platí řada zvláštností (uvedených zejména v § 109 a 110 návrhu). Až dosud byl incidenční spor samostatnou právní věcí, která jako taková mohla, ale nemusela, být projednávána tímtéž soudem (věcně příslušným byl krajský soud podle § 9 odst. 3 písm. t) o. s. ř., jehož místní příslušnost se řídila obecným soudem účastníka podle § 85a o. s. ř.). Oddělené projednání incidenčního sporu (až dosud tradiční) bylo zdůvodňováno jeho samostatným skutkovým základem (obvykle sporným), procesním postupem sporného řízení, rozdílným okruhem účastníků a dalšími skutečnostmi. Osnova přistupuje k zařazení incidenčního sporu do rámce insolvenčního řízení (ve shodě s některými cizími úpravami, zejména americkou) na základě požadavku hospodárnosti, vyžadující určitého soustředění projednání všech otázek, týkajících se řešení úpadku (srov. § 109 odst. 1 i § 4 písm. d) návrhu). Současně tím bude nepochybně dosaženo větší rychlosti při řešení úpadku, protože projednání incidenčních sporů jinými soudy nebo soudci je notoricky zdrojem podstatných průtahů.

Projednání a rozhodnutí incidenčního sporu s urychlením je žádoucí z toho důvodu, že jím může být ovlivněn další průběh insolvenčního řízení. Kromě zařazení incidenčního sporu do rámce insolvenčního řízení nemá osnova další ustanovení zajišťující urychlené projednání takového sporu.

– z důvodové zprávy insolvenčního zákona


Pittermannová v návrhu na zrušení pasáže insolvenčního zákona zdůrazňuje: „Osnova přistupuje k zařazení incidenčního sporu do rámce insolvenčního řízení (ve shodě s některými cizími úpravami, zejména americkou) na základě požadavku hospodárnosti, vyžadující určitého soustředění projednání všech otázek, týkajících se řešení úpadku (srov. § 109 odst. 1 i § 4 písm. d) návrhu).“
Podle soudkyně jsou ale případy na Krajském soudu v Ostravě rozdělovány do senátů „bez jakýchkoliv pravidel“. „Fakticky do těchto senátů nenapadá žádná agenda dle rozvrhu práce, pouze se jednou za rok, výjimečně v kratším intervalu, Opatřením předsedkyně soudu (…) spisy přikážou jednotlivým soudcům k projednání a rozhodnutí. Jinými slovy řečeno, spisy nejsou přidělovány na základě předem stanovených pravidel, ale pouze na základě „ad hoc“ opatření předsedkyně soudu“.


Podle návrhu soudkyně Pittermannové je takový postup protiústavní z důvodu těchto článků Ústavy.

Článek 81: Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.

Článek 82 (odst. 1): Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.


Pittermannová také zmiňuje článek 38 Listiny základních práv a svobod, podle kterého „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.“ Poté odkazuje na zákon o soudech a soudcích, paragrafy 41, 42 a 44.

A právě tyto Ústavou zaručená práva jsou podle navrhovatelky v rozporu s inkriminovanou částí insolvenčního zákona. „Pomocí § 160, odst.2 insolvenčního zákona funkcionář soudu danému soudci přiděluje věci k projednání a rozhodnutí. Z hlediska postavení soudce jde o zásah do jedné ze složek představující garanci nezávislé soudní moci, kdy ustanovení § 160, odst.2 insolvenčního zákona umožňuje infiltraci jiné státní moci – výkonné – do moci soudní formou přikázání jednotlivých sporů konkrétnímu soudci a na druhé straně nepřidělování soudní agendy na základě předem daných pravidel, toliko ad hoc přerozdělováním spisů mimo rozvrh práce,“ prezentuje svůj závěr v ústavní stížnosti Simona Pittermannová.

Nežádoucím účinkem podle uvedeného postupu je podle soudkyně i to, že je zcela na vůli insolvenčního soudce, zda věc vyřídí nebo ne. Uvedená praxe tak podle návrhu může vyvolat dojem, že zde existuje skupina vyvolených insolvenčních soudců, která je povolána k řešení insolvenční agendy a další skupina, které jsou přirozdělovány případy incidenčních sporů. „Tento způsob rozdělování práce soudců je příznačný pro totalitní režimy, nikoliv pro právní demokratický stát,“ myslí si soudkyně na základě své argumentace.


„Tento způsob rozdělování práce soudců je příznačný pro totalitní režimy, nikoliv pro právní demokratický stát.“ – z ústavní stížnosti soudkyně Simony Pittermannové


 

Soudkyně dále připomíná, že i podle dřívějších nálezu Ústavního soudu, rozhoduje-li jiný soudce, než ten, který je k tomu povolán na základě pravidel stanovených rozvrhem práce, jde o porušení práva na zákonného soudce. „Momentální pracovní vytíženost zákonného soudce není legitimním důvodem pro změnu obsazení soudu, jde o organizační problém soudu, který nemůže jít k tíži účastníka“ připomíná navrhovatelka. Návrh k ústavnímu soudu podává jako naléhavý, vzhledem „k vážnosti situace a odmítavému postoji funkcionářů Krajského soudu v Ostravě nalézt ústavně konformní řešení“.

Eva Paseková