Daniela Kovářová: Za teplo domova odpovídá žena, matka nikdy nepřestala potřebovat otce

Oceněné získala i Daniela Kovářová Foto: archiv

Právo je nejdražší, nejkomplikovanější a nejtopornější systém, a proto pro použití v rodině nevhodný. Rodina v krizi není, jen se proměnila. Zbožšťujeme dítě. Ženám jsme namluvili, že mají stejná práva jako muži, ale ona to není pravda, říká v rozhovoru advokátka, spisovatelka a někdejší ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Na závěr přidává několik autorských rad, co dělat, abychom byli příští rok šťastní.

Říká se, že Vánoce jsou pro mnohé lidi emotivně složitou dobou. Pociťujete to jako advokátka se specializací na rodinné právo? Stává se, že vás klienti vyhledávají právě o Vánocích? Nebo naopak následkem Vánoc? Musela jste někdy nasadit o Vánocích mediaci a být prostředníkem, urovnávat vztahy? Pokud ano, jaký se obvykle řeší problém?
Vánoce jsou spolu s letní dovolenou největším krizovým obdobím pro narušené rodinné vztahy, což souvisí s nezvyklým množstvím času, který spolu lidé tráví, a nepřiměřeně vysokým očekáváním pohody a dobré nálady. Nejvíce návrhů na rozvod také registruji v září a v lednu. Běžně se mi stává, že mi klienti telefonují i o víkendu, o prázdninách nebo o svátcích. Z toho usuzuji, že rodinné vztahy jsou – a vždy budou – nejdůležitější lidskou oblastí, a pokud nefungují, je velmi obtížné (a pro mnohé vyloučené) vytlačit je z mysli a věnovat se něčemu jinému.
Nejčastějším akutním vánočním problémem, který rodinný advokát řeší, je nefunkční komunikace mezi rodiči v souvislosti s předáváním dítěte, dříve ke styku a dnes i u střídavé péče. Akutní manželské spory obvykle manželé řeší s právníkem až po Vánocích.

Podle vás je často důvodem sporu v rodině nedorozumění. Nedorozumění obvykle vzniká následkem nedostatku kontaktu, neschopnosti mluvit spolu, hovořit přímo a vyjevit svůj zájem a současně brát ohled na jiné členy rodiny. Existuje nějaký moment, situace, kdy spor může urovnat a už jen nestranný advokát?
Nedorozumění je z poloviny tvořeno nedostatečnou komunikací = lidé spolu málo hovoří, málo si navzájem říkají, co jim vadí a co vyhovuje, málo se poslouchají.Z druhé poloviny jde o rozdílnost představ a priorit = lidé spolu sice hovoří, ale nejsou schopni se shodnout, jejich stanoviska a přání jsou protikladná či nesouladná. První problém je řešitelný snadněji, stačí být otevřený a netajit v sobě své pocity; druhý obtížně, protože existují jen dvě varianty: buď ustoupí jeden nebo druhý. Na kompromisy v životě příliš nevěřím. Velmi často ustupuje slabší, čímž se pozice silnějšího jen utvrzuje.
Je ovšem třeba si nalít čistého vína a přiznat si, že spor v rodině neurovná žádný paragraf ani žádný advokát, tím spíš nestranný. Dokonce ani soudní rozhodnutí, vydané nestranným soudcem, v rodině k ničemu nevede. Spor mohou urovnat jen sami rodinní příslušníci. Tím, že si uvědomí, zda spolu chtějí zůstat a vycházet, a že jeden či všichni ustoupí či se shodnou na společném řešení. Mediátor jim může jen pomoci podívat se na spor z druhé strany. Největší práci ovšem musí vykonat sami členové rodiny. Mnozí tomu ovšem nechtějí rozumět. Nechtějí sami na sobě nic měnit, dávají vinu druhé straně a soudní řešení jim připadá nejjednodušší. Tento dojem je ovšem klamný. Právo je nejdražší, nejkomplikovanější a nejtopornější systém, a proto pro použití v rodině nevhodný.

Jak je podle vás regulován rodinný život v ČR? Přiměřeně, málo nebo příliš? Před sto lety mnoho dnešních intervencí státu do rodiny a rodinného života vůbec neexistovalo, a přesto byly rodiny početné, často pospolité, členové se podporovali, ať šlo o vztah sourozenců nebo rodičů a dětí. Co se od té doby přihodilo, že tomu tak dnes není?
Současné právo se vyznačuje hypertrofií, tedy nadbytečnou zbytnělostí a pronikáním do oblastí, které neobstojí v testu proporcionality, tedy nezbytnosti. Podobně jako v jiných oblastech práva i v rodině s časem přibývá ustanovení. Zákon o rodině byl jednoduchý a přehledný, nový občanský zákoník obsahuje téměř trojnásobek zákonných ustanovení a značnou popisnost a kazuistiku, podle mého názoru zcela zbytečnou.
Rodina se naštěstí příliš spoutat právem nedá a žije si po svém. To jen my, právníci, se zákona dovoláváme před soudy, ale funkční rodina používá docela jiný „jízdní řád“ než rodinné právo. Většina nových ustanovení je stejně ve skutečném životě nefunkční.
V poslední době značně adorujeme právo jednotlivce, který si ovšem neuvědomuje, že když se bude ohánět právem a zapomene na povinnosti, zůstane sám. A také zbožšťujeme dítě. Obojí je znatelné zejména v rozvrácených rodinách a vztazích.
Osobně ovšem nesdílím ono žehrání na krizi rodiny. Naopak – na případech známých a kamarádů kolem sebe vidím, jak se starají o své rodiče a nemohoucí příbuzné. To jen ojedinělé negativní případy jsou halasně vytrubovány, proto nám připadá, že jej jich více. Rodina není v krizi, jen se docela zásadně proměnila. Nejde o nic dramatického – je to vývoj, tedy nejde o změnu k lepšímu nebo horšímu.

Z filmu Svatá rodina. Reprofoto ČT
Z filmu Svatá rodina. Reprofoto ČT

Co se z vaší praxe jeví obecně jako nejčastější problém rodiny? Jsou to manželské vztahy? Vztahy rodičovské? Nebo vztah dětí k rodičům? Peníze? Nechybí v současném světě srozumitelná autorita – nikoli stát, která by svobodným jednotlivcům stále konzervativně dávala najevo, že některé věci se prostě nedělají, tak jako to dříve činila církev?
Řekla bych to jinak, a bez politické korektnosti: ženám jsme namluvili, že mají stejná práva jako muži, ale není to pravda. Učíme je, že nemají pečovat o muže, a tak to nedělají a muži proto od nich odcházejí. Ženy přestávají být pro muže svůdkyněmi a strážkyněmi rodinného krbu, a tak muži nevidí důvod, proč by vstupovali do manželství.
Učíme ženy, že když se jim něco v partnerství nelíbí, že mohou sebrat děti a odejít. A ony se pak diví, že jsou na děti samy a že je musí živit. To všechno spolu souvisí, protože je to právě žena, na které spočívá odpovědnost za teplo domova. A když jí namluvíme, že nemusí žádné teplo vytvářet, ale naopak že při prvním problému má právo rodinu opustit, pak se nemůžeme divit, že se tolik vztahů rozpadá. A matky malých dětí si neuvědomují, že stejně jako před dvěma sty lety potřebují muže, jinak budou s dětmi živořit. A my se pak divíme, že je tolik neúplných rodin.
Druhým problémem souvisejícím s emancipací je nezájem mužů o sňatky. Ženy se stále touží vdávat – přesvědčují mě o tom moje studentky na vysoké škole, ale muži o sňatky pochopitelně nestojí. A tak ženám, chtějí-li muže a později děti, nezbývá než souhlasit s nesezdaným soužitím, které je pro ně obrovsky nevýhodné. Takže bez ohledu na velkolepé řeči o rovnosti ženy a muži rovni ve vztazích nejsou, nebyly a nikdy nebudou. A dokud to nepochopí, tak se jejich vztahy budou rozpadat. Možná se to někomu může zdát nespravedlivé, ale je to tak.

Mnoho lidí činí na konci starého roku a na začátku nového roku důležitá rozhodnutí: někteří se rozhodnou založit rodinu, ale jiní naopak od rodiny odcházejí. Co byste jako právník lidem, kteří letos chystají nějaké zásadní rozhodnutí vzkázala, aby vzali v úvahu?
Jsem cynická advokátka a autorka sci-fi, detektivek a hororů. Těžko tedy ode mě čtenáři uslyší romantické vyznání plné emocí. Moje rady jsou následující:

  • Buďte šťastní. Stačí, když se pro to rozhodnete. Optimistické myšlenky, úsměvy a předpovědi vyvolávají optimismus v životě. Co vás zlobí a provokuje, na to přestaňte myslet (recept Scarlet O´Harové).

  • Mějte rádi druhé a rádi jim dělejte radosti. Ne kvůli jejich vděčnosti, ale kvůli dobrému pocitu. Nebojte, ono se vám to vrátí.

  • Dělejte si malé radosti, každý den jednu. Nezadlužujte se a přestaňte všechno převádět na peníze. Štěstí s penězi nijak nesouvisí (recept mé máti).

  • Kašlete na to, co si o vás, o vašich snech, o tom, jak vypadáte, co jíte a co vás baví, myslí ostatní.. A pokud vám někdo vytrvale otravuje život, tak ho nechte být a buďte s tím, kdo vás má rád (recept Victora Huga).

  • Dělejte, co funguje, a přestaňte dělat, co nefunguje. Pokud to, o co jste se léta snažili, nezabralo, tak už je čas zkusit něco jiného (recept Jeronýma Klimeše). Existují boje, které nestojí za to vyhrát. A nejhorším nesmyslem je boj o princip.

  • Nebojte se. Ono to nějak dopadne. Nejlepším lékařem není slunce ani pohyb nebo čerstvý vzduch, ale čas. Za deset let bude všechno vypadat jinak.

Irena Válová