Evropské právo je nepoužitelné, je-li v rozporu s ustanovením německé Ústavy. Podrobit evropské právo testu identity náleží pouze Spolkovému ústavnímu soudu.Významné rozhodnutí zveřejnil tento týden Spolkový ústavní soud v souvislosti se zamítnutím vydání občana podle evropského zatýkacího rozkazu kvůli rozporu s právem na lidskou důstojnost. Analogicky může Německo princip uplatnit na evropskou azylovou politiku.
Rozhodnutí vzniklo na základě ústavní stížnosti cizince odsouzeného v zahraničí v nepřítomnosti proti jeho vydání na základě evropského zatýkacího rozkazu. Zde jsou fakta případu, jak je přinesl německý ústavní soud: „Stěžovatel je občan Spojených států amerických. V roce 1992 byl pravomocně odvolacím soudem ve Florencii odsouzen v nepřítomnosti ke třiceti letům vězení za účast v organizovaném zločinu dovoz a držení kokainu. V roce 2014 byl uvězněn v Německu za základě evropského zatýkacího rozkazu. V souvislosti s extradičním procesem především namítal, že mu nebylo nic známo o jeho obvinění a že podle italského práva mu nebude umožněno slyšení v odvolacím procesu. Přesto 7. listopadu 2014 vyšší oblastní soud prohlásil extradici za povolenou.“
Evropský zatýkací rozkaz vs. princip individuální viny
Nález Spolkového ústavního soudu Německa vznikl loni v prosinci, na stránkách Soudu však byl publikován až toto úterý 26. ledna 2016: „V individuálních případech ochrany základních práv může Spolkový ústavní soud revidovat suverénní akty unijního práva, pokud je to nezbytné k ochraně ústavní identity podle článku 79 odstavec 3 Ústavy,“ uvádí první věta rozhodnutí německého Ústavního soudu.
Toto je rozhodnutí Druhého senátu Spolkového ústavního soudu s ohledem na princip individuální viny (Schuldprinzip), oznamuje Spolkový ústavní soud: „Podle tohoto principu každá trestní sankce předpokládá, že trestný čin a vina pachatele jsou prokázány v řízení, které je podřízeno aplikovatelným procesním pravidlům. Princip individuální viny vyrůstá z garance lidské důstojnosti zakotvené v členku 1, odstavce 1 Ústavy,“ uvádí německé rozhodnutí.
Podle nálezu musí být předmětný princip zaručen i v souvislosti s vydáním osoby (extradicí) podle rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu k zajištění výkonu trestu, které bylo učiněno v nepřítomnosti vyžádané osoby „Na základě těchto standardů Senát zamítá a vrací zpět rozhodnutí Oblastního vyššího soudu v Düsseldorfu vydat občana USA do Itálie, kde byl v nepřítomnosti ke třiceti letům vězení,“ rozhodl Spolkový ústavní soud.
Stěžovatelova námitka, že v Itálii mu nebude dána možnost nového slyšení v jeho přítomnosti vyžaduje další přešetření vyšším oblastním soudem. Napadené rozhodnutí porušuje právo stěžovatele podle článku 1 odstavce 1 Ústavy.
Evropské právo může být shledáno neaplikovatelným
V dalším rozsáhlém textu Spolkový soud odůvodňuje, jak k nálezu došel i skutečnost, že toto rozhodnutí není v rozporu s evropským unijním právem respektive se Smlouvou o fungování Evropské unie.
Je pravidlem, že suverénní akty Evropské unie a rozhodnutí německé veřejné moci, omezené unijním právem, se nepoměřují vůči standardům základních práv zakotvených v Ústavě, uvádí Soud. „Nicméně, přednost unijního práva platí pouze tehdy, pokud je v souladu s Ústavou nebo došlo k souhlasu s převodem svrchovanosti práva. Jeho rozsah je omezen ústavní identitou.“
Test identity provedený Federálním ústavním soudem ochraňuje ústavní identitu. Jeho výsledkem může být, že unijní právo je ve výjimečných případech prohlášeno za neaplikovatelné. Aby bylo zabráněno německým úřadům a soudům, že přestanou zohledňovat unijní právo otevřené evropské integraci a vyjádřenému právnímu konceptu, může porušení ústavní identity prohlásit pouze Spolkový ústavní soud, upozorňuje v tetu Soud.
Odporují-li evropská pravidla azylu lidské důstojnosti, Německo je nepoužije
Německý Ústavní soud dospěl k závěru, že takový postup mu umožňuje sama Smlouva o fungování Evropské unie: „Test identity je obsažen ve článku 4, odstavec 2, věta 1 Smlouvy o Evropské unii a neporušuje princip ryzí spolupráce ve smyslu článku 4, odstavce 3 Smlouvy. Evropská unie je svaz suverénních států, ústav – někteří odkazují k mnohoúrovňovému konstitucionalismu, administrací a soudů,“ uvádí se mimo jiné v rozhodnutí Soudu.
Závěrem Spolkový ústavní soud dovozuje, že v této otázce není třeba pokládat předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU při správně aplikaci práva bez pochyb: „Neexistuje potřeba položit předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru podle článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie. Způsob, jakým musí být unijní právo aplikována je takový, aby nezůstal prostor pro rozumné pochybnosti. Není žádný spor mezi unijním právem a ochranou lidské důstojnosti podle Ústavy,“ uvádí se ve významném rozhodnutí Spolkového ústavního soudu.
Rozhodnutí Ústavního soudu platí pro veškeré evropské unijní právo, tedy i pro azylové zákony, pravidla přistěhovalectví nebo vstupu cizinců do Schengenu. Pokud Spolkový ústavní soud testem identity zjistí, že tato pravidla odporují právu na lidskou důstojnost, nebude se jimi řídit, vplývá z nálezu Spolkového ústavního soudu.
Irena Válová
