Zákon o spotřebitelském úvěru, který minulý týden schválila sněmovna, nezabrání předlužování občanů. Přispěje ke snížení nabídky úvěrů, nikoli však poptávky po nich, varuje Česká asociace věřitelů. Spotřebitelé, kteří na úvěr od registrovaného poskytovatele nedosáhnou, budou podle prezidenta ČAV Pavla Staňka svoji potřebu uspokojovat mimo regulovaný trh za nekontrolovaných podmínek úvěrování i vymáhání.
Podle Pavla Staňka dojde ke zhoršení situace finančně méně gramotných osob, které by měl zákon naopak chránit. Jeho přijetí zároveň povede ke zdražení úvěrových služeb a ve svém současném znění také výrazně zkomplikuje proces mimosoudního vymáhání pohledávek.
Jak dále Asociace uvádí, snížení nabídky úvěrů na regulovaném trhu automaticky neznamená snížení počtu předlužených osob nebo exekucí. Spotřebitelé, kteří nesplní podmínky licencovaných poskytovatelů, budou svoji poptávku uspokojovat mimo regulovaný trh.“V důsledku toho se možná sníží počty uvedené v oficiálních statistikách, rozhodně se však nezlepší reálná situace dlužníků,“ upozorňuje prezident ČAV Pavel Staněk. Regulace půjček sama o sobě neodradí spotřebitele od využívání služeb nelegálních poskytovatelů. Přispět k tomu naopak může důsledné zvyšování finanční gramotnosti, která se opakovaně ukazuje jako nedostatečná.
Zhroucení trhu vymáhání, nárůst žalob a exekucí
Zákon ve svém aktuálním znění zároveň výrazně zkomplikuje proces vymáhání pohledávek. K jeho prodloužení přispěje v první řadě schválené zrušení rozhodčích doložek. „Je pravdou, že i v zahraničí se od využívání rozhodčích doložek ve vztazích se spotřebiteli postupně ustupuje. Tento trend obecně považuji za správný, v českém prostředí ovšem zatím nedává smysl. Důležitým předpokladem je totiž rychlejší a efektivnější fungování justice, které u nás bohužel stát dlouhodobě není schopen personálně ani materiálně zajistit,“ říká Staněk.
Kromě toho zákon zřejmě prakticky znemožní činnost inkasních agentur. Ty dnes běžně poskytují klientům splátkové kalendáře, které jsou pro dlužníky poměrně vstřícným a schůdným řešením dluhové situace. Tím se ovšem podle výkladu návrhu zákona staví do role poskytovatelů úvěrů a musí se proto podrobit stejné regulaci. „Inkasní agentury by nově musely například prověřovat úvěruschopnost dlužníka, což je vzhledem k okolnostem naprostý nesmysl,“ upozorňuje Staněk. „Zhroucení trhu mimosoudního vymáhání pohledávek povede ke zbytečnému nárůstu počtu žalob i exekucí, které jsou dnes obvykle využívány až v případě neúspěšnosti mimosoudního inkasa. Proces vymáhání tak bude pro dlužníky bolestivější, pro věřitele pak zdlouhavější a celkově dražší.“
Občane, půjčuj si, věřitel na tebe nedosáhne
Nový Zákon o úvěru pro spotřebitele, který nahradí dosavadní normu, kritizoval Staněk již na sympoziu, které se konalo v rámci právního odborného projektu Pražský právnický podzim (PPP), který pořádal Havlíček Brain team ve spolupráci s Českou asociací věřitelů. „Za pozitivum novely lze považovat to, že se sjednotí podmínky pro podnikání v oboru,“ konstatoval už tehdy. „Což znamená, že všichni budou mít stejná pravidla pro poskytování úvěrů.“ Jako negativa oproti tomu vidí to, že nový zákon sice má pouze transponovat evropskou směrnici, ale zároveň přidává spoustu dalších témat. Příliš akcentuje práva spotřebitele vůči tomu, kdo poskytuje úvěr. „Stát tím vlastně říká, půjčuj si, občane, co chceš, a když budeš dlužit, a nebudeš1 mít na splácení, tak my tě ochráníme, a ten, co ti půjčil, na tebe nedosáhne.“ Nespravedlivý je ale nový zákon i vůči dlužníkům, míní. „Maximální limit smluvní pokuty dvě stě tisíc korun, je nespravedlivý. Hrozí, že dlužník, který dluží milióny, zaplatí stejně jako ten, kdo dluží výrazně méně.“
Roman Fiala: Ochrana spotřebitelů je problém bohatých
Staněk nebyl ostatně jediný, kdo Zákon na zmíněném sympoziu kritizoval. V obdobně kritickém duchu se neslo i vystoupení místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy. Podle něj ekonomové berou právo vážněji než sami právníci. „Když jsem byl kluk, bylo hanba dlužit, dnes je to naopak a už není ani hanba dluh neplatit,“ upozornil Roman Fiala, podle kterého se okruh osob rozšířil z osob nepříčetných tak, že ze slabších se stávají silnější:
„Spotřebitelská ekonomika je dnes evropské téma dne. Ochrana spotřebitelů, to jsou problémy bohatých. To, co jsme dosud považovali za důležité, bude brzy zcela okrajové. Budeme se detailně zabývat spotřebitelskými úvěry, obšírně se zabývat soudem pro lidská práva, ale nebudeme ochotni dívat se do očí zásadním otázkám. Například jak řešit azylovou problematiku. Tedy to, že na to není připravena justice, která zvládá jen pár desítek azylantů ročně,“ prohlásil.
Tomáš Sokol: Lidé mají dluhy, zlikvidujme smluvní svobodu
Podle advokáta Tomáše Sokola je zákon nesrozumitelný pro běžného uživatele. Citoval v této souvislosti paragraf 86 navrhovaného zákona: „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele.“ „Copak se v tom někdo vyzná?”, kroutí hlavou Sokol. Jediným výsledkem podle něho bude pouze spousta dalších právních sporů. „Ochrana spotřebitele je móda, částečně politická nutnost, ale také část státní politiky a samozřejmě také dobrá obživa pro různé neziskovky, Stát ale také říká, lidé mají moc dluhů, je třeba tomu bránit, takže zlikvidujeme něco smluvní svobody a problém přesuneme na podnikatele. Spotřebiteli, kupuj si, co chceš, a vypůjčuj si na to, jak chceš, když nebudeš mít na zaplacení, my už tě z toho nějak dostaneme. Ať žije občanská nezodpovědnost.“
Robert Němec: Nejasné a nepřehledné
Informační povinnost považuje za problém i místopředseda České advokátní komory Robert Němec. Na jedné straně jsou úvěrové společnosti povinny získat od klienta všechny dostupné informace, na straně druhé smlouva o spotřebitelském úvěru na bydlení nemůže být zrušena pouze proto, že informace poskytnuté spotřebitelem před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byly neúplné (§ 84 odst. 4). To může způsobit řadu výkladových sporů. Sankcí může být neplatnosti smlouvy při nedostatečném prověření klienta. „Banka bude mít právo vrátit pouze jistinu, klient bude moci splácet podle svých možností,“ uzavřel své vystoupení Němec s tím, že katalog povinných informací, které musí úvěrová společnost či banka klientům poskytnout, je nepřehledný.
K řadě změn vůči vládní novele došlo při projednávání zákona ve sněmovně. Rozpočtový výbor přijal změnu, která spočívá v úplném zrušení rozhodčích doložek a v omezení smluvních pokut ze 70 % na 50 %. Ústavně právní výbor pak navrhl snížit na patnáct miliónů základního kapitálu u úvěrových společností z původních dvaceti. Ke změně došlo i v rámci kvalifikačních předpokladů, kdy povinnou maturitu nahradily roky praxe. Došlo i na možnost předčasně splatit hypotéku při prodeji nemovitosti. Zákon rovněž počítá s tím, že pokuty dlužníkům by mohly dosáhnout maximálně 200 tisíc korun bez ohledu na půjčenou sumu.
Dušan Šrámek
