Soudce Ústavního soudu Jaromír Jirsa, moderátorka a advokátka Daniela Kovářová a místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala Foto: Eva Paseková

Současná pravidla civilního procesu podle Fialy nepadnou stejně, jako starý maturitní oblek

Přestože ministerstvo spravedlnosti v dubnu letošního roku sestavilo komisi, která má pracovat na návrhu nového občanského soudního řádu a souvisejících právních předpisů, podle předních odborníků se práce nehýbou a kodex je v nedohlednu. Na poslední z podzimních akcí Pražského právnického podzimu se také hovořilo o poučovací povinnosti nebo obstrukcích v civilním procesu.

Symposia „Aktuální otázky civilního procesu“ se zúčastnil místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala, soudce Ústavního soudu Jaromír Jirsa, současná předsedkyně Krajského soudu v Praze Ivana Švehlová nebo její nástupce Ljubomír Drápal či členka komise vzniku OSŘ z pražské právnické fakulty Alena Wintrová.

Jedním z hlavních témat diskuze byl tzv. advokátský proces, tedy povinné zastoupení advokátem. Postupné novelizace občanského soudního řádu podle některých odborníků posílily koncentraci řízení, která klade zvýšené nároky na kvalifikovaný postup účastníků v řízení před soudem, což omezuje přístup ke spravedlnosti nekvalifikovaným účastníkům řízení, pokud nejsou zastoupeni advokáty.

Podle České advokátní komory je proces dnes tak složitý, že se v něm často nevyznají účastníci řízení, ale ani právníci. Moderátorka diskuze Daniela Kovářová vzpomněla na slova ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, že proces není pro laiky. „Kde je rovnost zbraní?,“ ptala se proto do pléna. Poté oslovila Romana Fialu, aby sdělil, v jakém stavu jsou práce na novém procesním kodexu.

Podle předního českého odborníka na civilní proces je rekodifikace v současné době nepravděpodobná a o stavu příprav na ministerstvu nemá podle svého vyjádření informace. Šéf resortu Pelikán nedávno na dotaz České justice uvedl, že první výledky rekodifikační komise představí v lednu.

Advokátský proces nemá na růžích ustláno

Advokátský proces podle Fialy zatím nemá na růžích ustláno V této souvislosti vzpomněl na poslední jednání legislativní rady vlády, kde někteří členové navrhovali, aby se znalci rozlišili na soudní řízení a ostatní. „Ale ono je to stejně neprůchodné, jako by mohli být jen advokáti pro Nejvyšší soud a Ústavní soud,“ dodal místopředseda NS s tím, že ať už kdokoliv uvažuje o novém civilním procesu, procesní právo by nemělo být ideologickou demonstrací pradávných právních teorií.

Další zajímavostí je, že politici a právníci na tvůrce apelují, že proces by měl být jednduchý a stručný. Nad slovem stručný ale Fiala váhá. „Hovořit o nedůvěře k justici a současně o stručném procesu, to je protimluv,“ uvedl.

Současně už poněkolikáté zopakoval, že není příznivcem recepce rakouského procesního práva, kterou volí ministr Pelikán. „Není to poprvé, není to metoda šťastná a už vůbec pro ni není vhodná doba,“ míní Fiala a dodává, že podobně se postupovalo s občanským zákoníkem. Pokud se má změnit civilní proces, musíme podle něj uvažovat o změnách ve všech jeho stupních, o sporném a nesporném řízení včetně exekucí a inolvencí a také o změnách v zákonu o soudech a soudcích a v zákonu o ústavním soudu. „Pokud si neřekneme, jaký má kdo úkol, bude to jen kosmeticá úprava a další novela, která přinese jen další relativizaci postoje osob v civilním procesu,“ varoval.

Úprava kodexu jde ruku v ruce s důvěrou v justici

S tím se ztotožnil i Ljubomír Drápal podle kterého jsme v situaci jako před 25 lety, kdy se nedá soudit podle zákona a řízení tak probíhá jinak, než jak je popsáno v zákoně. Dovede si představit, že by nemusel vůbec existovat zákon a že by stačil rámcový předpis. „Do jaké míry bude proces upraven, je otázkou důvěry v justici. Ke stejnému výsledku je možné dospět mnoha cestami,“ shodl se Drápal s Fialou.

Budoucí předseda KS v Praze také kritizoval čím dál větší obstrukce v civilním řízení, kdy účastníci podávají dovolání na desítky stran a citují odůvodnění různých rozhodnutí, přestože nemají žádnou souvislost a cílem advokáta není nic jiného, než vyzkoušet soudce, zda přečte celých 150 stran, aby tím pak mohl argumentovat u ÚS. „V civilním procesu by měly být obstrukce nepřípustné a měly by být zakázány a postihovány,“ myslí si Drápal.

Svou přednášku pak Roman Fiala uzavřel tím, že dnes není civilní proces jednoznačnou normou, která soudci ukazuje, jak má vést řízení „Je to jen pomůcka o které víme, že nám nepadne jako starý maturitní oblek, ale jiný holt nemáme. Tak v něm jdeme, vypadáme trapně a snažíme se tvářit, že ho na sobě nemáme.“

Předsedkyně KS v Praze Ivana Švehlová, profesorka Alena Wintrová a soudce Nejvyššího soudu Ljubomír Drápal Foto: Eva Paseková
Předsedkyně KS v Praze Ivana Švehlová, profesorka Alena Wintrová a soudce Nejvyššího soudu Ljubomír Drápal Foto: Eva Paseková

Jaromír Jirsa pak na úvod svého příspěvku „De lege lata, de lege ferenda“ upozornil, že buď soudce umí soudit a je mu jedno podle čeho soudí. Nebo to neumí a sebedokonalejší předpis je mu k ničemu. V pracech na civilním procesu se podle něj nic moc neděje a tak jsme ve stejném stavu, jako před rokem.

Poučování do bezvědomí

Ve svém příspěvku rozebíral zejména poučovací povinnost. Povinnost soudce poučovat účastníky o svém předběžném skutkovém a právním náhledu na projednávanou věc je zakotvena především v § 118a občanského soudního řádu. „Advokáti si velmi rádi si zvykli na všeobjímající poučovací povinnost soudu a někteří z nich si říkají o poučování až do bezvědomí,“ uvedl Jirsa s tím, že se pak také stává, že dochází k rušení rozhodnutí Ústavním soudem kvůli nenaplnění poučovací povinnosti.
Je otázkou, zda si advokáti přejí, abychom dopadli jako na Slovensku, kde je-li účastník sporu zastoupen advokátem, nemá nárok na poučení. „Nejsem přesvědčen, zda kolegové advokáti doopravdy vědí, po čem volají, chtějí-li advokátský proces,“ řekl Jirsa, který je přesvědčen, že by taková změna přenesení odpovědnosti ze soudce na dvokáta vyzněla kontraproduktivně.

Podle Drápala bylo zavedení poučovací povinnosti výsledkem mnoha kompromisů a současný stav je výsledkem lobistických tlaků ČAK. „Není to libůstka soudu a spousta soudců by se bez ní obešla, ale je to vyžadováno,“ upozornil budoucí předseda KS v Praze.

Jaromír Jirsa také účastníkům řekl, že na některých stížnostech k ÚS je křiklavě vidět, jak advokát nechtěl stížnost podat a vlastně se stydí za to, co do ní napsal. Ale na přání klienta tak učinil a přitom v textu v podstatě jen formálně zrekapituluje průběh řízení.

Symposium o otázkách civilního procesu zakončilo podzimní část Pražského právnického podzimu, o jehož akcích Česká justice pravidelně informuje.

Eva Paseková