Prodej domu za nižší částku? Česká obec podle soudu není Platónova, víra v lidi je ve světě zastupitelů klíčová

Obec Dašice, kde došlo k prodeji bytového domu Foto: Dasice.net

Rozhodnutí zastupitelstva o budoucnosti bytového domu ve prospěch všem známého souseda proti státním byrokratům vymáhajícím, aby obec nezohlednila zájem obyvatel a bytový dům prodala komukoli, kdo nabídne cenu o jednu korunu vyšší. Suverénní rozhodování zastupitelstva obce jako nejmenší jednotky v demokracii proti byrokracii státního ministerstva, to je „případ Dašice“, který vyústil v žalobu ministerstva vnitra proti obci.

Rozsudek soudců Krajského soudu v Pardubicích Jana Dvořáka, Aleše Koretka a Petry Venclové je ovšem stejně zajímavý, jako sám případ. Proti nátlaku na doslovné vymožení zákona do absurdity ze strany státu požadavkem, aby zastupitelstvo jako soud sepisovalo objektivní odůvodnění svého rozhodnutí bez vazby na zájem obyvatel obce, staví rozsudek jmenovaného senátu krajského soudu respekt k zákonu, k demokracii a k lidem.

Žalobu státu na město Dašice zamítl Krajský soud v Pardubicích jako soud správní loni v červenci. Podle informace České justice bude právě tento nikterak dlouhý, avšak obsažný rozsudek jako významný zařazen do Sbírky stanovisek a rozhodnutí.

V obci známý soused z ulice v. 20 tisíc navíc od cizích

Na samém začátku byla banální nabídka obce na prodej bytového domu. Obec ze dvou zájemců vybrala manžele V., kteří v obci dlouhodobě bydleli, dokonce bydleli v téže ulici, kde se prodával bytový dům. Jejich nabídka činila 3 330 000 korun. Konkurenční nabídka přišla z jiné obce od paní H., jejíž manžel podniká ve zprostředkovatelské činnosti realitních agentur. Jenže konkurenční nabídka byla o dvacet tišíc vyšší a činila 3 350 000 korun.

Přesto se zastupitelstvo rozhodlo, že bytový dům prodá manželům V. Na jednání zastupitelstva o tom zastupitelé vedli diskusi, která vyústila v závěr, že v obci známým sousedům věří více a mají u nich jistotu, že naplní, co slíbili – například, že nepřemění bytový dům v ubytovnu pro chudé nebo necivilizované lidi, zvláště když žijí v téže ulici. „Rozhodující je cena, ale domnívá se, že 20.000,- Kč nás nevytrhne a protože V. zná, navrhuje to prodat jim, u nich máme jistotu, že bude naplněno to, co pan V. zde říkal,“ stojí v zápisu ze zastupitelstva.

Rozhodnutí v celém případu najdete zde.

Poté ve svém rozhodnutí zastupitelstva města Dašice uvedeno následující písemné odůvodnění: „Pan O. V. v Dašicích podniká a nedaleko uvedené nemovitosti ve stejné ulici postavil a vlastní rodinný dům, ve kterém žije. Paní H. žije v Uhersku, jedna z firem manžela se zabývá zprostředkovatelskou činností realitních agentur. Oba zájemci deklarovali, že bytový dům nebude využíván jako ubytovna, zastupitelstvo považuje zachování charakteru domu jako domu bytového s nájemním bydlením za veřejný zájem. Zastupitelé města se proto rozhodli v zájmu města a jeho občanů pro větší jistotu v naplňování dalších záměrů s budovou čp. 407.“

Vnitro: Náležitě prověřte, hodnoťte důvěru a odůvodňujte

Takový postup a takové odůvodnění suverénního rozhodnutí ovšem považuje ministerstvo vnitra za vadné. „Takové odůvodnění považuje žalobce za nedostatečné, neboť chtěl-li žalovaný odůvodnit prodej za nižší částku ,menší důvěryhodností´ jednoho ze zájemců (paní H.), bylo dle žalobce třeba, aby tuto menší důvěryhodnost nějakým způsobem doložil. Pouze ze skutečnosti, že paní H. žije v Uhersku a jedna z firem jejího manžela se zabývá zprostředkovatelskou činností realitních agentur, nelze dle názoru žalobce automaticky dovozovat její nižší důvěryhodnost při naplňování záměru s budovou čp. 407´,“ cituje rozsudek názor ministerstva vnitra, podle kterého mělo město Dašice „náležitě prověřit a zhodnotit důvěryhodnost všech zájemců a své rozhodnutí adekvátně odůvodnit“. Stát proto žádal, aby město rozhodnutí zrušilo, a to přesto, že dům byl prodán za více, než je tamější cena obvyklá.

Krajský soud: Interpretace vedoucí proti zájmům lidí

Krajský soud v Pardubicích nejprve shrnul povinnosti obce: „Obec jakožto veřejnoprávní korporace má při nakládání se svým majetkem určité zvláštní povinnosti vyplývající právě z jejího postavení jakožto subjektu veřejného práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008). Obec je zejména povinna hospodařit s jí vlastněným majetkem prostřednictvím svých volených orgánů tak, aby nepodlamovala důvěru občanů, kteří obec tvoří, v to, že její správa je správou ve prospěch obce a nikoliv ve prospěch jiných subjektů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1167/11).“

Poté Soud upozornil, že pokud by obec byla povinna vždy prodávat nejvyšší nabídce, byla by nucena v některých případech jednat proti svým obyvatelům: „Rozhodně však nelze výše citovaná ustanovení zákona o obcích interpretovat tak, že obec musí při prodeji nemovitého majetku vždy upřednostnit ekonomicky nejvýhodnější nabídku. Takováto interpretace by totiž mohla vést k přijímání rozhodnutí, která odporují zájmům obce a občanů obce. Obec proto sine dubio může v mezích § 38 a § 39 zákona o obcích rozhodnout, že určitou nemovitou věc prodá i za cenu nižší než obsaženou v nejvyšší nabídce reagující na zveřejněný záměr, pokud má za to, že to je v jejím zájmu, resp. v zájmu občanů obce (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 4 As 223/2015 – 43, bod 37). Takový postup je ovšem nutno odůvodnit, a to způsobem odpovídajícím okolnostem (tj. např. významu prodávané věci pro obec, rozdílu v nabídnutých kupních cenách apod.) konkrétního případu.“

Podle Soudu je  „jakákoliv lidská činnost, odůvodňování rozhodnutí nevyjímaje, totiž vždy spjata s otázkou hledání míry (in medio stat virtus), a proto např. čím menší bude rozdíl v nabídnutých kupních cenách (a čím menší tedy bude i případný negativní dopad akceptace ekonomicky méně výhodné nabídky na rozpočet obce), tím stručnější může být odůvodnění příslušného rozhodnutí zastupitelstva obce.“ „Postačí přitom, pokud budou důvody rozhodnutí zastupitelstva obce seznatelné např. z předkládací (důvodové) zprávy k návrhu příslušného usnesení či z rozpravy předcházející přijetí příslušného usnesení. Výše uvedeným požadavkům dle názoru soudu žalovaný dostál, když jednoznačně uvedl, co ho vedlo k tomu, že upřednostnil nabídku manželů V.,“ uvedl Soud.

Důvěru v lidi nelze považovat za diskriminaci

Odůvodnění zastupitelstva označil Soud naopak za racionální, logické a z přirozených vztahů mezi lidmi vycházející: „Důvěra, resp. víra ve spolehlivost potenciálního smluvního partnera, je klíčovým faktorem v rozhodovacím procesu, a proto upřednostnění zájemce, s nímž má obec dobré zkušenosti, nelze za shora popsaných okolností (zanedbatelný rozdíl v nabídnutých kupních cenách) považovat za projev libovůle či diskriminaci, ale za výsledek racionální úvahy členů zastupitelstva žalovaného nevybočující z mezí stanovených právním řádem, resp. pohybující se v autonomním prostoru, který územnímu samosprávnému celku k výkonu samosprávy stát poskytl. Ostatně diskriminací se rozumí rozdílné zacházení s osobami nacházejícími se ve srovnatelné situaci,“ uvedl senát Krajského soudu v Pardubicích.

České obci nevládne intelektuální elita, ale reálný svět

Poté se Soud vyjádřil rovněž k nápadu ministerstva vnitra, že obec má jako soud prověřovat a prošetřovat  zájemce o majetek, shromažďovat jejich výslechy a prokazovat jejich motivace,  o svých zjištěních sepisovat analýzy a objektivně odůvodňovat svá rozhodnutí. Soud takovou konstrukci zcela odmítl: „Po zastupitelstvu obce nelze též požadovat, aby odůvodnění jeho rozhodnutí o nakládání s majetkem obce odpovídalo odůvodnění správního či soudního rozhodnutí, neboť pouze v (Platónově) ideální obci vládne intelektuální elita, teoreticky i prakticky školená k vládním úkolům, v reálném světě je zastupitelstvo obce složeno z osob s různým vzděláním, schopnostmi a životními zkušenostmi, a proto by přehnané požadavky na odůvodňování přijatých usnesení mohly ohrozit funkčnost těchto orgánů obce, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly,“ uvedl senát Krajského soudu  v Pardubicích.

(ire)