Povinné schválení dohody o dítěti před rozvodem není protiústavní

Stěžovatelka čelila po návratu do práce ze strany zaměstnavatele různým nepříjemnostem

Nutnost rozhodnout před rozvodem manželství o budoucích poměrech dítěte není protiústavní. Okresní soud v Novém Jičíně neuspěl u Ústavního soudu s návrhem na zrušení sporné části občanského zákoníku, vyplývá z odmítavého usnesení.

Návrh poukazoval na rozdíly mezi sezdanými a nesezdanými páry. Dohodu manželů o péči a výživě manželského dítěte schvaluje justice vždy, a to právě na základě úpravy obsažené v zákoníku. Situací dětí z nesezdaných párů se justice zabývá jen tehdy, když se partneři nedohodnou a jeden z nich se obrátí na soud.

Novojičínský okresní soud měl na stole návrh na úpravu péče a výživy, se kterými souhlasili oba manželé. Výživné nabízené otcem přesahovalo hodnoty z tabulek ministerstva spravedlnosti. Podle novojičínského soudu bylo zřejmé, že partneři jednají zodpovědně a v nejlepším zájmu jejich společné dcery. Přesto zákon ukládal soudu povinnost dohodu přezkoumat a rozhodnout o ní.

ÚS konstatoval, že v obou situacích musí být základem budoucího uspořádání rozumná dohoda rodičů. „Pokud však v jednom případě tato dohoda podléhá schválení soudem vždy a v případě druhém je státní ingerence vyžadována pouze v případě neshody rodičů, pak není protiústavní diskriminací první skupiny rodičů a dětí, nýbrž pouze konsekventním a logickým důsledkem institutu manželství jako formalizované podoby soužití dvou osob rozdílného pohlaví,“ stojí v usnesení.

Návrh na zrušení části zákona problém stavěl tak, že zákoník vlastně znevýhodňuje nezletilé děti, jejichž rodiče jsou manželi, oproti potomkům nesezdaných párů. Podle ústavních soudců jde však o nepřípadné a zavádějící srovnání. Je věcí každého páru, jaký režim soužití zvolí, ovšem s vědomím všech důsledků.

Smysl dohody, jež vymezí před rozvodem budoucí poměry dítěte, je podle ústavních soudců zcela zjevný. Za výchovu jsou rodiče odpovědní i po rozchodu. Předpoklad je, že právě oni nejlépe znají zájmy svého dítěte, dokáží je naplňovat a chránit. Soud má zasahovat jen ve zcela nezbytných případech, kdy je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti manželů není v souladu se zájmem dítěte.

„Pokud by se rodiče (resp. některý z nich) domnívali, že v konkrétním případě soud překračuje zmíněnou zásadu zdrženlivosti a neakceptuje dohodu, která plně respektuje zájmy dítěte a jeho participační práva, je možné se samozřejmě proti takovému rozhodnutí soudu dále bránit,“ rozhodli ústavní soudci.

(čtk)