Dědictví je sací potrubí pro stát. Zákon je na hranici snesitelnosti

Zájem o dědické právo je ve veřejnosti enormní a dříve v této oblasti existovalo právní povědomí. To se změnilo v souvislosti s novým občanským zákoníkem v roce 2014. Dnes je představa lidí o dědickém právu minimální a závěť bez notáře může mít fatální následky. Zákon je komplikovaný na hranici snesitelnosti. Komisař je proti explozi práv účastníků řízení bezmocný.

Historicky první workshop na téma dědické právo se konal 20. dubna 2017. Podle moderátorky workshopu advokátky a někdejší ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové o smrti v právu nikdo nechce slyšet, smrt v právu je tabu, protože souvisí se strašnou představou současnosti, totiž že někdo zemře.

Majetek kmene zůstával vždy u zdroje

Jak vyplynulo z úvodních slov organizátora Pražského právnického jara, právníka a vydavatele Karla Havlíčka, takový postoj lidí je přinejmenším podivný s ohledem na s význam a společenskou i historickou důležitost institutu dědictví. „Dědění je starobylý institut přesahující dějiny práva. Už předpravní a předstátní společnost dbala, aby majetek kmene zůstal u zdroje. S etatismem začal tento institut stát upravovat, státní zásahy vedly k omezení majetku,“ uvedl.

Má-li stát plnit funkce a navíc jde-li o parkinsonovský stát, musí získávat nové a nové zdroje. „Dědictví je sací potrubí,“ shrnul současnost Karel Havlíček. „Chci poukázat, že v posledních letech dědické právo bytní, hypertrofuje, je složitější, ale nikoli efektivnější. Zákon vkládá do dědění překážky, komplikuje pozůstalostní řízení a detailizuje ho až na hranici snesitelnosti. Tím směřuje k tomu, aby právo bylo hůře dosažitelné,“ zhodnotil občasný stav práva Karel Havlíček.

O obsahu úvodního slova místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy Česká justice již informovala.

Závěť bez notáře může mít fatální následky

Význam institutu dědění pak potvrdil ve svém příspěvku soudce Městského soudu v Praze Ladislav Muzikář. Podle něho je dědické právo významné právní odvětví, které úzce souvisí s rodinným právem a s vlastnickými právy. „Zájem o dědické právo a o otázky dědického práva je ve veřejnosti enormní. V této oblasti u nás existovalo právní vědomí, které bylo velmi rozšířené. Nebylo člověka, který by neměl povědomí o obsahu dědického práva. To se změnilo v souvislosti s novým občanským zákoníkem v roce 2014,“ uvedl soudce odvolacího soudu v Praze Ladislav Muzikář, který se zabývá dědickým řízením.

Jak vyplynulo z jeho dalších slov, představa o novém dědickém právu je v současnosti naopak minimální. Dopadem je fakt, že například pořízení závěti bez odborné pomoci notáře může mít fatální důsledky.

Poté soudce uvedl několik příkladů ze své praxe, kdy je bráněno v právu, řízení je bržděno a účastníci využívají nebo zneužívají právní nástroje a instituty k rozvrácení procesu. „Proč dochází k průtahům v dědickém řízení? Účastníkům je poskytnuto tolik práv, že komisař je proti nim bezmocný,“ uvedl Ladislav Muzikář a svá slova demonstroval na případu nezaplaceného soudního poplatku za odvolání podané poslední den, následkem čehož se rozjela další řízení, odvolání, žádost o prominutí, její zamítnutí a nakonec zaplacení předmětného poplatku za odvolání opět v poslední den lhůty.

Soupis majetku jako domovní prohlídka?

Jako příklad z praxe, který rozhodoval až Nejvyšší soud ČR, uvedl případ dětí, které se domáhaly soupisu majetku, aby zjistily, co zanechal jejich poněkolikáté ženatý otec. Šlo o případ třetí manželky zůstavitele a dětí z dřívějšího manželství, které se nikdy nedostaly do bytu svého otce. Proto navrhly soupis, aby zjistily, co zanechal. Manželce bylo uloženo, aby umožnila zhotovení soupisu.

Jenže manželka podala proti tomuto rozhodnutí odvolání s odkazem na Listinu práv a svobod a v ní zakotvené nedotknutelnosti obydlí, soupis majetku považovala za domovní prohlídku podle trestního řádu.
Nejvyšší soud nakonec dovolání v této věci zamítl, neboť soupis majetku je instituce řádně zakotvená v zákoně. Zda je či není soupis majetku v rozporu s Ústavou musí rozhodnout Ústavní soud. Stav je takový, že přes nařízení se už jeden a půl roku žádný soupis majetku nekonal a velká otázka je, co v bytě z majetku zůstavitele zbylo, uzavřel příběh soudce Muzikář, podle kterého Městský soud už rozhodoval také o zcizeném dědictví, kdy dědici hrozilo propadnutí majetku podle trestního řádu, takže zcizil dědická a práva a dědictví převedl na firmu.

Slepý souběh sporného a dědického řízení

Jako slepou uličku, která nemá východisko, pak soudce označil případy souběhu dědického a sporného řízení, kdy je dědické řízení přerušeno kvůli pohledávce – sporné řízení žádá odpověď na koho přechází pohledávka, na kterou však přerušené dědické řízení nemůže dát odpověď.

Jak vyplynulo ze údajů předložených Ladislavem Muzikářem, případů před odvolacím Městským soudem v Praze přibývá: První rok účinnosti NOZ (2014) napadly 4 věci a první řízení podle NOZ byla zahájena v polovině roku 2014. V roce 2015 se soud zabýval 40 věcmi a v roce 2016 soud rozhodoval už v 57 věcech podle nového dědického práva.

Irena Válová