Ombudsmanka kárně žaluje vedení ostravského krajského soudu. Podle předsedkyně je to absurdní

Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě Iva Hrdinová Foto: Robert Malecký

Nejasné přidělování incidenčních sporů, odejmutí případů zákonnému soudci, způsobení průtahů při vyřizování jednotlivých věcí. To jsou hlavní důvody, proč k Nejvyššímu správnímu soudu podala veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová kárnou žalobu na Ivu Hrdinovou, předsedkyni Krajského soudu v Ostravě a Rostislava Krhuta, místopředsedu téhož soudu. Podání žaloby potvrdila České justici mluvčí ombudsmanky Iva Hrazdílková i sama předsedkyně soudu Iva Hrdinová. Ta její obsah považuje za absurdní.

České justici se podařilo z justičních kruhů text kárné žaloby získat. „Ve více než 1200 případech se tak přitom stalo s více než čtyřměsíční prodlevou od zahájení řízení, čímž řádově v tisíci probíhajících řízeních odňali účastníky jejich zákonnému soudci, ztěžovali soudcům organizaci práce a zavinili průtahy v řízeních,“ uvádí Šabatová. Praxi KS v Ostravě v minulosti kritizovala například i bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO). Řešil ji i Ústavní soud.

Sama předsedkyně soudu Iva Hrdinová pochybení odmítá. „Kárná žaloba podaná Veřejnou ochránkyní práv (dále jen „VOP“) mi byla doručena. Důvodem kárné žaloby je skutečnost, že jsem nevyhověla požadavku VOP na reorganizaci insolvenčního úseku Krajského soudu v Ostravě podle jejích představ. Podle názoru VOP je insolvenční úsek Krajského soudu v Ostravě špatně organizován, řízen a financován nejméně posledních 5 let. VOP tvrdí, že jsem řádově v tisících probíhajících řízení odňala účastníky zákonnému soudci, ztěžovala soudcům organizaci práce, zavinila průtahy v řízeních, zasahovala do nezávislého výkonu funkce soudců, nezajistila chod soudu po stránce personální a organizační apod.,“ reagovala na dotazy České justice Hrdinová s tím, že kárnou žalobu považuje „za naprosto absurdní“.

Provinění mělo spočívat v tom, že Krhut jakožto místopředseda soudu připravil soupis spisových značek incidenčních sporů k přidělení jednotlivým soudcům a předsedkyně soudu na základě těchto podkladů opatřeními přikázala prakticky všechny insolvenční incidenční spory jiným soudcům. Vše bez posouzení, zda by projednání a rozhodnutí toho kterého incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení, mimo rozvrh práce, nepravidelně a nepředvídatelně. Ve více než 1200 případech se tak přitom stalo s více než čtyřměsíční prodlevou od zahájení řízení, čímž řádově v tisíci probíhajících řízeních odňali účastníky jejich zákonnému soudci, ztěžovali soudcům organizaci práce a zavinili průtahy v řízeních, konstatuje Šabatová.

Krajský soud v Ostravě Foto: wikipedia

Z výjimky pravidlo

Dalším důvodem pro podání žaloby je, že předsedkyně soudu opatření neprojednala se soudcovskou radou, Předsedkyně soudu rovněž rozvrhem práce na rok 2016 s účinností ode dne 1. dubna 2016 přikazovala insolvenční incidenční spory jiným soudcům bez posouzení, zda by projednání mohlo vést k průtahům tak, že vytvořila specializovaná oddělení incidenčních sporů a podpůrné insolvenční oddělení namísto vytvoření dostatečného počtu oddělení pro vyřizování insolvenčních věcí odpovídajícího nápadu insolvenčního úseku, čímž odňala účastníky jejich zákonnému soudci, porušila princip prvotního rozdělení věcí a dostatečně nezajistila chod soudu po stránce personální a organizační.

Jako poslední důvod uvedla Šabatová to, že Hrdinová spolu s kárným návrhem ze dne 4. ledna 2016 proti soudci Aleši Volnému a spolu s kárným návrhem ze dne 11. dubna 2016 proti soudkyni Evě Slaběňákové předložila Nejvyššímu správnímu soudu originály dotčených soudních spisů, pročež soudci nemohli jednat v neskončených věcech a napravovat průtahy, které jim kárnými návrhy vytýkala. Oba soudci kvůli tomu v několika věcech museli zrušit jednání.  „Přesvědčení, že ke kárnému provinění došlo, jsem postupně nabývala na základě informací a podkladů, které jsem získala z místních šetření provedených mnou pověřenými právníky dne 30. srpna 2016 a 30. září 2016. Přikazování insolvenčních incidenčních sporů formou opatření považuji za dílčí útoky vedené jednotným záměrem, které naplňují skutkovou podstatu stejného kárného provinění,“ konstatuje Šabatová v žalobě.

Jak dále připomíná, zvláštní oprávnění přikázat insolvenční incidenční spor jinému soudci podle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona svědčí výlučně předsedkyni soudu, nikoli místopředsedovi soudu. Krhut jako dlouholetý zkušený soudní funkcionář nepochybně zná svá práva a povinnosti spojené s výkonem funkce. Tedy bezpečně musel vědět, že jeho jednání směřovalo ke změně zákonného soudce, kterou formálně dovršila předsedkyně soudu vydáním opatření. „Předsedkyně a místopředseda soudu udělali z výjimky pravidlo a využívali institut přikázání opatřením systematicky téměř u všech insolvenčních incidenčních sporů. Systematicky odebírali věci původním (zákonným) soudcům určeným rozvrhem práce a přidělovali je opatřením v libovolném počtu jiným soudcům mimo rozvrh práce. Podle zavedené praxe přerozdělování insolvenčních incidenčních sporů insolvenční soudci mohli předem počítat a organizovat si svou práci tak, že se incidenčními spory vůbec nezabývali, neboť věděli, že je předsedkyně soudu přikáže incidenčním soudcům.“  Způsobem rozdělování incidenčních sporů, který byl dovnitř soudu i navenek oproti rozvrhu práce nepředvídatelný a nepravidelný, ztížili podle Šabatové organizaci práce incidenčním soudcům. Nepravidelně a nepředvídatelně dostávali opatřením k vyřízení velké množství spisů najednou, což je mnohem náročnější na organizaci práce oproti pravidelnému nápadu věcí podle pravidel rozvrhu práce. Délka průtahů v řízeních se v konkrétních případech liší podle rozdílného okamžiku zahájení řízení, tj. podle toho, kdy jednotlivý incidenční spor napadl. Existují i případy, kdy v době přerozdělení věcí předsedkyní soudu incidenční spory zahájené předchozí rok v lednu zůstaly bez úkonu soudu téměř rok („ležely a čekaly“ rok na přikázání jinému soudci).

Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová Foto: ochrance.cz

Ochránkyně se v žalobě zabývá rovněž tím, že návrh opatření nepředložila předsedkyně soudu k projednání soudcovské radě, a, i když musela vědět, že soudcovská rada má k opatřením připomínky, nijak je nezohlednila. Přes existenci zápisu z jednání soudcovské rady a připomínek ze dne 17. prosince 2015 adresovaných předsedkyni soudu, dokonce Hrdinová tvrdila, že nemá o připomínkách žádné informace.

Odmítnutí spisů

Veřejná ochránkyně práv se zabývá v žalobě i kárnými návrhy proti soudci Aleši Volnému a proti soudkyni Evě Slaběňákové, v nichž předsedkyně oběma vytýkala průtahy v řízení, a jejichž řízení NSS přerušil do rozhodnutí Ústavního soudu. Spolu s kárnými návrhy předložila originály dotčených soudních spisů. NSS je vrátil Krajskému soudu v Ostravě, přičemž odpovědi předsedkyni soudu zdůraznil, že o předložení originálů spisů žádá pouze v případě skončených věcí, v případě věcí neskončených je naopak vyžadováno předložení kopií daných spisů, přičemž kárně obviněný soudce má právo i povinnost ve vytýkaných věcech pokračovat. Kárně obvinění soudci se prostřednictvím sekretariátu předsedkyně soudu dožadovali vrácení alespoň těch spisů, ve kterých nařídili jednání, aby mohla ve stanoveném termínu proběhnout, ale Hrdinová jim záměrně bránila v přístupu k nim. „Předsedkyně soudu nedala kárně obviněným soudcům příležitost, aby vytýkané průtahy v řízení odstranili. Namísto toho jim sama znemožnila ve věcech konat a svým jednáním sama zavinila další průtahy a způsobila procesní komplikace. Vlivem jednání předsedkyně soudu kárně obvinění soudci nemohli rozhodovat ve svých věcech a dokonce v některých případech museli zrušit nařízená jednání.“

Závěrem Šabatová konstatuje, že Hrdinová vykonává svou funkci od roku 2012 a  Krhut má dlouholetou zkušenost ve vedení soudu, neboť funkci místopředsedy soudu vykonává opakovaně. „Oba soudní funkcionáři nejsou nováčky a měli by bezpečně znát svá práva a povinnosti a řídit se základním pravidlem, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“

Dušan Šrámek, Eva Paseková