ESLP: Obvinění z antimuslimství má dopad jako křivé obvinění ze spolupráce s komunistickou tajnou policií

Roztrhala kalendář bohoslužeb o ramadánu. Muslimové podle ní nejsou národ. Zakryla erb a zakázala sevdalinku, je to nevhodná osoba. Dopis s těmito fakty zaslaly pobočka Muslimského společenství Bosny a Hercegoviny, Výbor bosenských intelektuálů a humanitární sdružení Merhamet vedení oblasti Brčko. Muslimové a intelektuálové chtěli zabránit jmenování novinářky M.S. ředitelkou veřejnoprávního rádia a televize Brčko. Obvinění z antimuslimství má stejný účinek jako obvinění ze spolupráce s tajnou komunistickou policií, vyplývá mimo jiné z rozsudku Soudu.

Případ lží a pomluv definitivně skončil v červnu 2017 u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Autoři dopisu z roku 2003 představitelům kraje Brčko – pobočka Muslimského společenství Bosny a Hercegoviny, Výbor bosenských intelektuálů, humanitární sdružení Merhamet a společnost pro kulturu Zajedno – se k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku obrátili poté, co byli v Bosně a Hercegovině v občanskoprávním řízení odsouzeni k úhradě nemajetkové újmy pro pomluvu slečny M.S. ve výši 1280 euro.

Dopis určený vedení kraje se totiž obratem ocitl v tisku, který text šířil, a na novinářku bylo okamžitě pohlíženo jako na nacionalistku a rasistku, vyplývá z rozhodnutí ESLP z června letošního roku.

Předmětné náboženské, humanitární a intelektuální spolky však odmítly zaplatit, bosenské soudy musely částku vymoci exekucí. Podle spolků však odsouzením k náhradě újmy porušila Bosna a Hercegovina jejich právo na svobodu slova a projevu, tedy článek 10 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Proto proti Bosně a Hercegovině podali ve Štrasburku stížnost.

Podle nás řekla, že muslimové nejsou národ

Základem textu dopisu muslimů a intelektuálů byla původně stížnost na to, že komise rozhodující o nové ředitelce rozhlasu je etnicky špatně složena, když ji tvoří tři Srbové, jeden Chorvat a jeden Bosňan.
Jenže v závěru přípisu stálo o kandidátce na ředitelku toto: „Vzhledem k našim informacím, ta dáma poskytla rozhovor v NIN a komentář k bourání mešit v Brčku, kde řekla, že muslimové nejsou národ, nemají žádnou kulturu,  a proto na bourání mešit nemůže být pohlíženo jako na ničení kulturního monumentu.“

To však byl pouze začátek seznamu amorálních činů novinářky: „Jako zaměstnankyně rádia oblasti Brčko demonstrativně roztrhala v prostorách rádia kalendář s rozpisem bohoslužeb v měsíci ramadánu. V prostorách rádia překryla erb Bosny a Hercegoviny erbem Srbska.“ A jako vrchol všeho zakázala v rádiu hrát sevdalinku, protože podle ní tato píseň nemá žádnou kulturní ani hudební hodnotu. Ukázky sevdalinek naleznete zde:

Intelektuálové a muslimové svůj dopis vedení kraje uzavřeli: „Věříme, že výše popsané jednání absolutně diskvalifikuje slečnu M.S. jako kandidátku na ředitelku multietnicého rádia a televize oblasti Brčko a že na toto místo by měl být jmenován Bosňan v souladu se statutem oblasti a s potřebou vyvážit etnickou nerovnováhu  s ohledem na zaměstnanost ve veřejném sektoru.“

Rozpis ramadánu visel na pracovní nástěnce

Slečna M.S. se obrátila kvůli pomluvě k civilnímu soudu. Soud prvního stupně však v roce 2004 vynesl rozsudek v její neprospěch, kterým jí ukládal zveřejnit na své náklady rozsudek a uhradit spolkům náklady. Podle soudu oblasti Brčko spolky nemohou nést odpovědnost, protože neexistuje žádný důkaz, že dopis zveřejnily v médiích. Jak vyplývá z rozhodnutí ESLP, soud prvního stupně se případem ve skutečnosti vůbec nezabýval.

Naopak odvolací soud si předvolal svědky a začal původ „informací“ rozkrývat. Šlo o informace, které „od někoho“ získal „někdo“, kdo je předal předmětným spolkům. Soud konstatoval, že všechna čtyři tvrzení obsahovala nepravdivá a pomlouvačná tvrzení, jejich ž cílem bylo dotyčnou vykreslit jako nacionalistku a diskvalifikovat ji z místa, na které kandidovala. Například zaměstnanci rádia potvrdily, že během měsíce ramadánu novinářka ve funkci editorky rádia skutečně sundala z nástěnky rádia kalendář muslimských bohoslužeb, ovšem šlo o pracovní nástěnku s pracovním obsahem. Co se týče sevdalinky, šlo o dotaz, proč byla vysílána ve formátu, který pro ni nebyl určen. A výrok, že mohamedáni nejsou národ, byla ve skutečnosti otázka novináře v rozhovoru.

Ústavní soud potvrdil šíření pomluv

Závěrem soud přikázal spolkům do 15 dnů uhradit 1280 euro za újmu a zveřejnit rozsudek. To se nakonec stalo až v roce 2007 a teprve v roce 2009 soud první instance skončil proces vymáhání rozsudku.

Spolky intelektuálů a muslimů se v roce 2010 obrátily k Ústavnímu soudu Bosny a Hercegoviny kvůli narušení jejich práva na svobodu projevu. Ústavní soud však rozsudek odvolacího soudu potvrdil s tím, že není pochyb, že fakta šířená o M.S. byla lživá a pomlouvačná a způsobila škodu její pověsti a poškodila integritu osobnosti. Finančním vyrovnáním za újmu nedošlo k porušení článku 10 Úmluvy, uvedl Ústavní soud Bosny a Hercegoviny.

Neziskové organizace nemají být prolhané

Evropský soud pro lidská práva shromáždil všechny relevantní informace, dokumenty jakožto i právo a mezinárodní úmluvy včetně například doporučení Rady Evropy k whistlerblowingu. Rovněž se Soud zabýval statusem a kodexem nevládních neziskových organizací.

Federální distrikt severovýchodní části Bosny a Hercegoviny Foto: Wikipedia

Podle dokumentu Rady Evropy  o základních principech a statusu neziskových organizací přijatém v roce 2002 by „neziskové organizace měly být povzbuzovány k účasti na vládním a kvazivládním dialogu, konzultacích a výměně s cílem nalezení řešení potřeb společnosti“.

Podle kodexu jednání neziskových organizací, které rozhodnutí ESLP cituje, neziskové organizace nemají porušovat základní lidská práva žádné osoby. Mají se chovat věrohodně a legálně. Žádná nezisková organizace nemá vydávat nesprávné informace a všechny informace, které publikují mají být správné a prezentované ve správném kontextu, férové a nezaujaté.

Neuznání muslimství, vyloučení ze společnosti

V rozhodnutí Sekce soudu pak soudci ESLP uspokojilo, že domácí soudy Bosny a Hercegoviny ve svém rozhodování rozlišily mezi prohlášením faktů a hodnotovým úsudkem. Soudci rozhodli stejně jako Ústavní soud Bosny a Hercegoviny, že odsouzením k úhradě újmy nedošlo k porušení článku 10 Úmluvy. Intelektuálové a muslimové se proti tomuto odvolali a požádali ESLP o přezkoumání případu před Velkým senátem.

Velký senát poté znovu zkoumal, zda domácí soudy dodržely rovnováhu dvou práv, práva na svobodu projevu a práva na ochranu soukromého života. Dále se zabýval tím, zda zásah státu proti spolkům muslimů a intelektuálů splňuje požadavek článku 10, tedy zda byl „nutný v demokratické společnosti“. K tomu použili soudci již existující judikaturu z případu Bédat proti Švýcarsku, o které Česká justice informovala.

Co se týče vyvažování práv vyplývajících z článku 10 a článku 8 – právo na soukromý a rodinný život, použil Soud judikaturu z případu Perincek proti Švýcarsku, o kterém Česká justice rovněž informovala.

V této souvislosti Soud konstatoval, že případ na domácí půdě v Bosně a Hercegovině není veden jako trestní řízení, nýbrž jde o občansko právní spor. Soud rovněž uvedl zjištění, že obvinění slečny M.S. z neuznávání jiné etnicity a náboženství, nejenže bylo způsobil poškodit její pověst, ale rovněž způsobilo předsudky v jejím profesionálním i společenském prostředí.

Antimuslimství má stejný dopad jako spolupráce s StB

Evropský soud pro lidská práva podle obsahu rozhodnutí považuje obvinění z antimuslimství a z národovectví za tak silné a nebezpečné, že může způsobit stejně vážnou škodu a újmu jako způsobilo falešné obvinění polské rektorky, že byla za diktatury spolupracovnicí tajné policie. Soud to uvedl s odkazem na případ Dorota Kania v. Polsko.

Dále se Soud zabýval otázkou, zda lze na dopis spolku aplikovat principy whistlerblowerství. Dospěl k závěru, že nikoli. Pomluvy v něm obsažené nejsou věcí veřejného zájmu, ačkoli není pochyb, že pasáž o vyváženosti etnik mezi zaměstnanci veřejnoprávního média obsahuje veřejný zájem.

Soud se rovněž zabýval postavením osoby novinářky M.S. jako zaměstnance veřejnoprávního média. Dospěl k závěru, že je v postavení veřejné osoby, na kterou jsou kladeny vyšší nároky, avšak není političkou, která podle dřívějších rozsudků Soudu musí strpět vyšší míru kritiky než řadoví občané.

Velký senát Soudu se v závěru svého rozhodnutí shodl s rozhodnutí Ústavního soudu Bosny a Hercegoviny a s rozsudkem Sekce ESLP, rozhodnutí domácích soudů neshledal za nepřiměřené. Nedošlo k žádnému porušení článku 10, konstatoval Evropský soud pro lidská práva hlasy jedenácti soudců proti šesti soudcům, kteří vydali sdílená disentující stanoviska.

Irena Válová