Soudkyně antedatovala vazební jednání, zasáhla policie

Mašínová nyní nemůže soudit Foto: archiv

Z nedbalosti nedodržela o den lhůtu pro rozhodnutí o prodloužení vazby. Když to zjistila, vyhotovila usnesení, které antedatovala. Vazební zasedání se nekonalo a soudkyně místo aby obžalovaného propustila, vazbu prodloužila. Případ skončil kárným řízením u Nejvyššího správního soudu z podnětu policistů z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) po razii v bytě soudkyně, zajištění počítačů a výpisů hovorů a zničení soudkyně v trestním řízení pod dohledem státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Vše může pokračovat u prezidenta republiky.

Tento z mnoha důvodů podivný případ může podle obsahu rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu nadále pokračovat, pokud se k tomu státní zástupce rozhodne. A to přesto, že trestní řízení skončilo předáním věci ke kárnému řízení.
Nejvyšší správní soud k této úvaze vede zřejmě obava, že policie a státní zástupce nemusí být s kárným potrestáním v kárném řízení spokojeni a mohou chtít vyšší trest v trestním řízení, přičemž pro trestní stíhání soudce musí dát souhlas prezident republiky.

Rozhodnutí NSS zde.

Případ se stal u Okresního soudu v Liberci, kde se výše popsaného jednání v květnu 2016 dopustila do té doby spolehlivá soudkyně s velkým pracovním vytížením a vysokou morálkou Lenka Zhoufová. V době skutku byla soudkyní teprve rok.
Kárný senát NSS ve svém rozhodnutí ze 7. června 2017 zohlednil i předchozí praxi, kde si zřejmě vedla velmi dobře a také stanovisko soudcovské rady. Uložil jí kárné opatření snížení platu ve výši 25% na dobu jednoho roku.

Přesto Nejvyšší správní soud úvahou o tom, že policie a Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem může přikročit k trestněprávnímu opatření ponechává příběhu soudkyně otevřený konec. KSZ v Ústí nad Labem, které v tomto případě vydávalo pokyny státnímu zástupci v Litoměřicích Lukáši Borovičkovi, totiž žádá „její krev“, vyplývá z obsahu rozhodnutí Soudu.

Organizovaný zločin, psychická zátěž, dopad na soukromý život

Že na začátku příběhu nezkušené soudkyně stálo prosté opomenutí, je zjevné. Byla to obhájkyně obžalovaného z drogových deliktů, kdo zavolal k soudu v Liberci otázku, „zda o trvání vazby bylo rozhodnuto“, uvádí se v rozhodnutí NSS.

Za opomenutím už ovšem následoval úmysl. V reakci na telefon obhájkyně totiž soudkyně vyhotovila namísto příkazu k propuštění antedatované usnesení o ponechání obžalovaného ve vazbě. „Tím obžalovanému způsobila újmu nezákonnou vazbou trvající od dne 19. 5. 2016 do dne 26. 5. 2016, kdy byl obžalovaný na základě příkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci propuštěn na svobodu,“ uvádí se v kárném rozhodnutí NSS. V průběhu kárného řízení soudkyně své chybné jednání přiznala a litovala ho, uvádí se v rozhodnutí NSS.

Zarážející je však konstatování stavu soudkyně po zásahu expozitury Národní centrály proti organizovanému zločinu v Ústí nad Labem: „S ohledem na osobu kárně obviněné, jakož i na to, že byla podrobena několikaměsíčnímu vyšetřování a úkonům v trestním řízení s podstatnými dopady do její osobní sféry a tedy byla vystavena značné psychické zátěži, předsedkyně soudu navrhla, aby kárně obviněné bylo uloženo kárné opatření nanejvýš ve formě důtky, případně i samotné projednání věci kárným senátem by s ohledem na zmiňované okolnosti mohlo splnit požadovaný účel a mohlo by se tedy jevit jako dostačující,“ popisuje doslova Nejvyšší správní soud následky trestního řízení vedeného Národní centrálou proti organizovanému zločinu.

Tvrdá policejní vyšetřovací mašinérie se rozjela

Jak se ale stalo, že NCOZ vůbec v dané věci vedla trestní řízení? Lze to vyčíst z pasáže rozhodnutí kárného senátu NSS, která popisuje, jak dotyčný obžalovaný z drogových deliktů, který byl kvůli soudkyni nezákonně ve vazbě, podává podněty na vyloučení soudkyně Lenky Zhoufové z projednávání svého případu. Byl to tento obžalovaný, kdo na ni podal trestní oznámení: „Nelze odhlédnout od toho, že toto (původně trestní) řízení inicioval obžalovaný, resp., jeho obhájkyně, a proto lze mít důvodné pochybnosti o nestrannosti rozhodování předsedkyně senátu,“ uvádí se v rozhodnutí NSS, které popisuje putování tohoto spisu obžalovaného z těžkých drogových deliktů až k Vrchnímu soudu v Praze podobně,  jak je známo z případu Davida Ratha, který se ocitl ve stejné situaci.

V případu soudkyně z Okresního soudu v Liberci se rozjela skutečná vyšetřovací mašinérie, jak dále vyplývá z rozhodnutí NSS, kde vyjmenovává části policejního spisu, které NSS obdržel a načetl: „Vyšetřovací spis Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV č. j. NCOZ – 3220/TČ – 2016 – 417402, u něhož před zahájením dokazování vybranými listinami z tohoto spisu předseda kárného senátu strany upozornil, že tento spis zachycuje fázi trestního řízení před případným sdělením obvinění JUDr. Z., obsahuje tedy mj. úřední záznamy o podání vysvětlení JUDr. Z. a dalšími osobami, případně o provedení dalších úkonů a nebylo by v souladu s trestním řádem, který je třeba přiměřeně použít i v kárném řízení, aby byly tyto úřední záznamy čteny při jednání a následně použity jako důkazy bez souhlasu kárně obviněné i kárné navrhovatelky (§ 211 odst. 5 a 6 ve spojení s § 158 odst. 3, 5 a 6 trestního řádu a § 25 zákona č. 7/2002 Sb.). Obdobně je třeba postupovat v případě znaleckého posudku, který byl v rámci trestního řízení pořízen a je v tomto spise obsažen,“ uvádí se v rozhodnutí NSS.

Razie v bytě pro trestný čin vyhýbání se kárnému řízení

Proč vůbec bojovníci proti organizovanému zločinu zahajovali trestní řízení? Jakého trestného činu se měla soudkyně dopustit? „Z obsahu vyšetřovacího spisu vyplývá, že dne 7. 7. 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení, jelikož doposud zjištěné skutečnosti dle policejního orgánu odůvodňovaly závěr, že kárně obviněná soudkyně vydala nepravdivé a antedatované usnesení, aby se vyhnula kárnému řízení z důvodu svého opomenutí zajistit rozhodnutí o vazbě ve stanovené lhůtě, jednala tak v rozporu s § 79 odst. 1 a § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a způsobila P. B. závažnou újmu na jeho občanských právech, neboť byl na základě jejího protiprávního jednání ponechán nezákonně ve vazbě v období od 19. 5. do 26. 5. 2016, kdy byl propuštěn na základě příkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci,“ uvádí se doslova v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Jak dále vyplývá z rozhodnutí, policie vykonala u soudkyně Lenky Zhoufové domácí prohlídku, vykonala prohlídku v její kanceláři, zajistila její počítač, domácí notebook a požádala o výpisy z telekomunikací:  „Okresní soud v Litoměřicích, k tomu příslušný na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2016, č. j. 7 Nt 921/2016 – 8, vydal příkaz ze dne 13. 9. 2016, č. j. 0 Nt 744/2016 – 10, k domovní prohlídce (tj. prohlídce bytu podezřelé JUDr. Z.) a k prohlídce jiných prostor a pozemků (konkrétně kanceláře dané soudkyně na Okresním soudu v Liberci) jakožto neodkladným a neopakovatelným úkonům dle § 158 odst. 3 písm. i) trestního řádu, přičemž dle dodejky byl příkaz doručen Okresnímu soudu v Liberci dne 19. 10. 2016. Dle protokolů z těchto prohlídek konaných dne 19. 10. 2016 byla zajištěna data z pracovního počítače JUDr. Z. jakož i ze síťového disku „Z“ a také z domácího počítače a z notebooků, které JUDr. Z. používala k pracovním účelům prostřednictvím tzv. vzdáleného přístupu,“ popisuje vývoj situace rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Zajištěná data byla předmětem znaleckého posudku vypracovaného dne 31. 1. 2017 Kriminalistickým ústavem Praha Policie ČR jakožto znaleckým ústavem v oborech elektrotechnika, chemie, kriminalistika, písmoznalectví a strojírenství, uvádí se dále v rozhodnutí NSS.

Policie: Ojedinělý čin, zištný motiv vyloučen

Co policie hledala? Po celou dobu šlo o nalezení předmětného usnesení a zjištění data, kdy ho soudkyně napsala. Což se nakonec podařilo a policie učinila závěr: „V daném případě policejní orgán shledal naplnění všech formálních znaků skutkové podstaty přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Policejní orgán dospěl k závěru, že jednání bylo úmyslné a bylo spácháno v souvislosti s pravomocí a odpovědností kárně obviněné jakožto úřední osoby, jak vyžaduje daná skutková podstata. Primární úmysl sice nesměřoval ke způsobení závažné újmy obžalovanému jeho ponecháním ve vazbě, ale spíše k vyhnutí se kárnému řízení, což však může být považováno za opatření neoprávněného prospěchu sobě samé.“

Jenže výsledkem razantního a důkladného policejního vyšetřování je konstatování, že soudkyně se dopustila chyby, nikoli zavrženíhodného zločinu: „Podle závěrů policejního orgánu se totiž jednalo o zcela ojedinělý případ a primární úmysl soudkyně nebyl nijak zvlášť zavrženíhodný, neboť je vyloučen zištný motiv. Osobní svoboda obžalovaného byla nezákonně omezena pouze na dobu několika dní a není vyloučeno, že by v případě včasného a řádného rozhodování o vazbě bylo rozhodnuto o ponechání poškozeného (tj. obžalovaného) ve vazbě. Trestněprávní roviny přitom dosahuje pouze dodatečné vytvoření antedatovaného rozhodnutí, ostatní zjištěná pochybení takový charakter nemají, jakkoli nelze vyloučit jiný typ odpovědnosti,“ uzavřeli policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu z expozitury v Ústí nad Labem.

Státní zástupce: Pokračujte, je to zločin, kárné řízení nestačí

Avšak s takovým závěrem se neztotožnilo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, které dalo dozorovému státnímu zástupci Lukáši Borovičkovi z Okresního státního zastupitelství pokyn k pokračování trestního řízení.
Vyplývá to z přípisu, který Nejvyšší správní soud obdržel: „Přípis státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 30. 5. 2017, č. j. ZN 2265/2016 – 49, jímž státní zástupce OSZ v Litoměřicích JUDr. Lukáš Borovička kárnému senátu sděluje, že danému státnímu zastupitelství bylo nadřízeným státním zastupitelstvím uloženo, aby bylo zrušeno výše uvedené opatření policejního orgánu o odevzdání věci ke kárnému projednání s tím, že ve věci bude pokračováno v trestním řízení, neboť ve skutku je spatřován trestný čin. JUDr. Borovička dal v této souvislosti kárnému soudu ke zvážení případné přerušení kárného řízení na dobu, kdy bude trestní řízení definitivně skončeno.“

Dva dny poté vydává státní zástupce Lukáš Borovička  opatření, podle něhož jednání soudkyně  „může naplňovat znaky skutkové podstaty nejméně přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a nejedná se tak o pouhé kárné provinění“. V úvahu je dle dotyčného státního zástupce třeba brát i skutečnost, že podezřelá je soudkyní, tedy osobou znalou práva, ale rovněž osobou, na jejíž osobní a morální integritu jsou kladeny zvýšené nároky, a jako takové je třeba její jednání rovněž posuzovat. Dále je podle něho třeba přihlédnout i k následku tohoto úmyslného jednání podezřelé, kdy po dobu 7 dnů byla nezákonně omezována osobní svoboda další osoby. Ve věci tak dle názoru dozorového státního zástupce Lukáše Borovičky „nelze uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe, neboť se nejedná o hraniční případ, u něhož by vyvození kárné odpovědnosti postačovalo a nebylo by na místě vyvodit odpovědnost trestněprávní“,“ napsal státní zástupce Lukáš Borovička z pokynu nadřízeného státního zastupitelství v Ústí nad Labem.

NSS je na a straně policie i státního zástupce

Na tom musel kárný senát Nejvyššího správního soudu reagovat: „Kárný soud ovšem musel v daném ohledu také reagovat na výše popsanou změnu stanoviska orgánů činných v trestním řízení, totiž na skutečnost, že státní zástupce provádějící dozor nad trestním řízením zrušil opatření policejního orgánu, jímž byla daná věc odevzdána ke kárnému projednání, neboť dospěl k závěru o důvodném podezření, že kárně obviněná soudkyně spáchala předmětným jednáním přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku,“ popisuje rozhodnutí NSS další vývoj situace.

Soud dále zdůrazňuje, že NSS nepřísluší rozhodnout, zda soudkyně spáchala trestný čin, nýbrž posoudit, zda skutek nese znaky trestného činu, při čemž není vázán právním názorem státního zástupce. S jeho názory se však Soud shodl: „Přesto se s nimi shoduje v závěru, že vytýkaný a v daném případě i prokázaný skutek kárně obviněné soudkyně z formálního hlediska naplňuje znaky skutkové podstaty přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť kárně obviněná soudkyně jakožto úřední osoba předmětným jednáním úmyslně vykonávala svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, přičemž byla i srozuměna s tím, že tím způsobí obžalovanému závažnou újmu,“ napsal Nejvyšší správní soud.

Co se týče potrestání, shodl se NSS s policií: V tomto ohledu se kárný senát přiklání k závěru policejního orgánu, jak byl vyjádřen v jeho opatření o odevzdání věci ke kárnému projednání, přestože bylo toto opatření zrušeno příslušným státním zástupcem, který vyslovil, na základě pokynu nadřízeného státního zastupitelství, jiný právní názor. „Jednalo se spíše o myšlenkový zkrat, unáhlenou reakci začínající, ještě nezkušené trestní soudkyně, navíc dosud zcela bezúhonné, na zjištění svého původního nedbalostního pochybení, tedy zmeškání lhůty pro rozhodnutí o vazbě obžalovaného,“ napsal Nejvyšší správní soud, aniž by „chtěl bagatelizovat“ nezákonný pobyt ve vazbě po dobu osmi dní.

Soud je proti pokračování trestního řízení

Kárné řízení NSS nepřerušil: „Kárný soud tedy neshledal, že by vytýkaný skutek kárně obviněné bylo možné při použití hmotněprávní zásady subsidiarity trestní represe dle § 12 odst. 2 trestního zákoníku považovat za trestný čin, proto nepřistoupil k přerušení kárného řízení, ale naopak o kárném návrhu rozhodl meritorně,“ uvedl soud, který rovněž konstatoval, že „kárné potrestání nevytváří absolutní překážku věci rozhodnuté pro trestní řízení, neboť zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 2 písm. b) trestního řádu, resp. odložení věci dle § 159a odst. 3 trestního řádu představují pouze fakultativní důvody pro ukončení trestního řízení.“

Jakkoli již z toho, co bylo uvedeno výše, vyplývá, že by kárný soud v daném případě považoval odložení věci dle § 159a odst. 3 trestního řádu, případně, bude-li se souhlasem prezidenta republiky (§ 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích) zahájeno trestní stíhání, jeho zastavení dle § 172 odst. 2 písm. b) trestního řádu, za vhodný postup, bude na orgánech činných v trestním řízení, zda možnosti dle daných ustanovení využijí, nebo zda budou v trestním řízení i po rozhodnutí kárného soudu pokračovat, uvádí v závěru NSS.

Irena Válová