JUDr. Petr Poledník je místopředsedou České advokátní komory s pověřením udržování kontaktu s advokátními komorami Východní Evropy Foto: archiv

Petr Poledník: Společenské vnímání advokáta již není na čelních příčkách žebříčku

Na rozdíl od minulosti není společenské vnímání advokáta na pomyslném žebříčku na čelních příčkách. Dříve se advokacie těšila všeobecné vážnosti a úctě, říká v rozhovoru pro Českou justici člen představenstva České advokátní komory (ČAK) a kandidát na zářijovém sněmu Petr Poledník.

V čem spatřujete současné největší problémy v oblasti trestního práva, pokud se týká postavení obhájce a obviněného?
Je to ochrana toku informací mezí obviněným a obhájcem s tím, že ne vždy jsou respektována pravidla spočívající v dodržení mlčenlivosti toku informací mezi advokátem a obviněným.

Máte dobré kontakty ve východoevropské advokacii. Můžete srovnávat v jakém postavení je mezi těmito státy česká advokacie?
Česká advokacie má velmi dobré postavení a respekt ve všech advokátních komorách východní Evropy a to bez jakékoliv výjimky.

Česká advokacie vstupuje do druhého čtvrtstoletí své existence. Jaké hlavní milníky v její historii vidíte?
Hlavním milníkem v historii advokacie vidím v její elektronizaci včetně elektronizace justice.

V čem se liší postavení a společenské vnímání advokáta v historii našich zemí?
Na rozdíl od minulosti není společenské vnímání advokáta na pomyslném žebříčku na čelních příčkách, tak jak tomu bylo v minulosti, kdy se advokacie těšila všeobecné vážnosti a úctě.

Zabýváte se i otázkou vstupu advokátů do soudních budov, kdy advokáti nemají stejné podmínky jako státní zástupci. Už se tato situace vyřešila?
Otázka vstupu advokátů do soudních budov se postupně řeší s tím, aby advokáti a státními zástupci si byli v tomto směru rovni. Ne vždy se to setkává s pochopením u jednotlivých předsedů soudů. Postupně se však tato situace řeší.

Jste dlouhá léta ve vedení ČAK. Je něco, co Vám osobně na její činnosti schází, případně co by bylo potřeba zlepšit?
Zlepšit se dá vždy vše, mám za to, že činnost České advokátní komory je stabilizovaná, ke zlepšení jistě dojde po sněmu, a to naplněním programového prohlášení kandidátů do orgánů ČAK.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že největším nepřítelem, který ohrožuje advokacii, jsou advokáti sami. Co konkrétně jste tím měl na mysli?
Pokud jsem řekl, že největším nebezpečím pro advokacii jsou advokáti sami, tak to bylo myšleno v tom směru, že pokud by všichni advokáti dodržovali etická pravidla výkonu povolání, ubylo by zcela nepochybně tlaku ze strany exekutivy regulovat či omezovat činnost advokacie.

Podílejí se dostatečně všichni advokáti na chodu Komory? Neměli by se zapojit více například do práce odborných komisí?
Zájem advokátů o činnost v komoře není výrazně velká a v tomto směru má advokacie velkou rezervu a každý advokát, který se zapojí do činnosti stavovské organizace, bude vítán.

Myslíte si, že jsou kárné orgány vůči různým prohřeškům advokátů dostatečně přísné? Daří se Komoře udržovat ostatečnou profesionalitu, etická pravidla i odbornost celého stavu?
Osobně se domnívám, že v rámci samosprávné ČAK senáty kárné komise vyřizují věci průběžně a s dostatečnou pečlivostí, a to i s dostatečnou přísností. Mám za to, že se daří udržovat dostatečnou profesionalitu, dodržování etických pravidel a v zásadě i odbornost celého stavu, s čímž je v neposlední řadě nepochybně spojena otázka stálého vzdělávání advokátů.

Dušan Šrámek