Zátahy a zabavování lodí: Itálie se pokouší získat zpět suverenitu ztracenou v migrační krizi

Z německé lodě Iuventa se vracejí prázdné čluny. Foto ANSA

Rozmístním lodí u břehů Libye, zabavováním lodí nestátních v drtivé převaze německých organizací a zátahy na lodě těchto německých soukromníků se Itálie pokouší získat zpět suverenitu Italského státu. Na fakt, že záchrana přistěhovalců z Afriky na moři a jejich dovoz do Itálie má závažný státoprávní rozměr upozornila už před měsícem analýza francouzských sociologů. Jde o legitimitu, suverenitu a hranice států.

Od začátku roku 2014 bylo ze Středozemního moře do Itálie dovezeno 600 000 převážně Afričanů, což uvrhá italská přijímací zařízení do napětí a středo-levicovou italskou vládu pod tlak voleb v příštím roce, uvedla ve čtvrtek italská verze deníku The Local.

Pod tlakem okolností, k nimž patří i odmítnutí otevřít evropské přístavy pro africké přistěhovalce vládami Německa, Francie, Nizozemska a Španělska, spustila Itálie ve středu námořní vojenskou akci, jejímž cílem je ukončení migrační krize na trase Libye – Itálie. Misi odhlasoval italský parlament. Vojenská námořní hlídkovací loď Comandante Borsini vstoupila ve středu odpoledne do severoafrických výsostných vod a zamířila k Tripolisu, informovalo námořnictvo.

Comandat Borsini, italská námořní loď na cestě k Tripolisu. Zdroj: Italské ministerstvo obrany.

Nejde o námořní blokádu, ale o zátahy na lodě s migranty

Podle italského ministra obrany Roberta Pinottiho neusiluje Itálie o uvalení námořní blokády k odrazení lodí s přistěhovalci od vyplutí od libyjských břehů. Podle slov ministra je o pouhé „poskytnutí technické podpory“.Výsledek poskytnutí technické podpory je ovšem podobný výsledku, který lze dosáhnout stavbou technické zábrany na hranicích namísto plotu.

Jak uvádí respektovaný italský deník Corriere Della Serra, italské námořnictví pořádá zátahy na lodě soukromníků a nadnárodních nevládních organizací, které jsou prokazatelně v kontaktu se zločinci a pašeráky, od nichž přebírají Afričany  k jejich dovozu do Itálie. Fotodokumemtaci najdete zde.

Itálie přikázala zadržet německou loď, nakládala Afričany

Italové na základě příkazu zadrželi aktuálně loď Iuventa německé nevládní organizace Jugend Rettet. Tuto loď německé nestátní organizace plující pod nizozemskou vlajkou sledovali Italové už před dvěma týdny u Libyjských břehů, jak k ní v doprovodu důstojníků libyjské stráže připluly tři lodě naložené africkými migranty, kteří na nizozemskou loď německé organizace přestoupili. To se stalo nejméně ve dvou případech. O tom, co se ve skutečnosti děje u břehů Libye, informuje italský tisk až nyní.

Tento člun vrací loď Iuventa zátky Libyjcům. Foto ANSA.

Celou operaci včetně odposlechů a fotografií z přebírání Afričanů od Libyjců na loď Iuventa zveřejnil deník La Stampa.

O to srozumitelnější se jeví výrok libyjského generála Haftara, který Itálii vzkázal, že nechá bombardovat všechny italské vojenské lodě u Libye – obchodních lodí se hrozba netýká. Italský ministr vnitra Marco Minniti už označil výhrůžku za pouhou propagandu, ze které neplyne žádné nebezpečí.

Exploze německých neziskovek na hranicích Itálie

Příběh zadržené německé lodě Iuventa nestátní neziskové organizace z Berlína plující pod nizozemskou vlajkou převážející nelegálně Afričany s pomocí libyjských důstojníků do Itálie ukazuje složitost národní i mezinárodní situace, jak se ve Středozemním moři vyvinula a jak ji mimo jiné také sama Itálie dopustila.

Známý vývoj ve své analýze popsali už letos v červnu profesor sociologie Antoine Pécoud a socioložka Marta Esperti z univerzity v Paříži. Analýza byla publikována v britském periodiku The Conversation.

Dvojice například vyjmenovává, kolik hráčů ve skutečnosti v souvislosti s migrací z Libye operuje ve Středozemním moři. Od roku 2014 se na místě vystřídaly oficiální operace Mare Nostrum a Triton financované agenturou Evropské unie Frontex, jejichž účelem bylo nikoli primárně zachraňovat, nýbrž strážit hranice EU.

Nafocení pašeráci Afričanů na loď německé nevládní organizace. Zdroj: La Stampa

Jenže v roce 2015 založila dvojice italsko-amerických milionářů první soukromou organizaci  na pomoc migrantům z Libye do Itálie MOAS. Hned téhož roku následovala MOAS do Středozemního moře organizace Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontiérs) a v roce 2016 přibyla organizace Save the Childrem.

Situace s přistěhovalci z Libye vedla podle analytiků k občanskému hnutí v Evropě na záchranu Afričanů: „Občané v celé Evropě se sdružili a vytvářeli nové organizace jako SOS Méditerranée, Sea Watch, Life Boat Project, Sea Eye, Jugend Rettet v Německu a Boat Refugee v Nizozemí a Proactiva Open Arms ve Španělsku,“ uvádí francouzští analytici. Většina těchto spolků vnikla v roce 2015. Mezitím se ovšem prokázalo, že čím více záchrany je poskytováno Afričanům na moři, tím více jich umírá, neboť se na smrtelně nebezpečnou cestu vydávají s vědomím, že je některá organizace vyzvedne.

Kdo jsou nevládní organizace, co vozí Afričany do Itálie?

Například nevládní SOS Méditerranée spoluzaložil kapitán německé kontejnerové lodě Klaus Vogel.

Nestátní organizace Sea Watch byla podle svého webu založena v roce 2015 jako nezisková organizace v Berlíně. Jejím ředitelem je Harald Höppner a pro svoje záchranné akce zakoupila 98 let starou rybářskou loď.

Nestátní organizaci Sea Eye založil na podzim roku 2015 Michael Buschheuer s rodinou a přáteli. Web organizace vyzývá k telefonování do Německa pro pomoc.

Nestátní organizace Life Boat Project má rovnou celý web v němčině. Adresa skupiny mladých angažovaných Němců, kteří se nechtějí dívat, jak na moři umírají lidé, a proto koupili 23 metrové německé profesionální záchranné plavidlo Die Minden z roku 1984, vede do německého přístavního města Wilhelmshavenu.

Nestátní organizace Jugend Retter, jejíž loď Iuventa byla aktuálně zadržena, vznikla v roce 2015. „Jádro týmu v Berlíně se rozvíjí a je postavena síť  velvyslanců v Německu,“ stojí na webu organizace. Nezisková organizace je registrovaná v Německu a operuje z Malty.

Nizozemská Nadace Boat Refugee spolupracuje  s vysokým komisařem pro uprchlíky při OSN a s Lékaři bez hranic, uvádí se na webu organizace, která zajišťuje zdravotní misi na ostrovech Lesbos a Samos.

Proaktiva Open Arms je španělská nezisková nevládní organizace z Barcelony, která je akreditovaným členem Mezinárodní federace námořních záchranářů.

Jde o otázku legitimity a zásah do suverenity Italského státu

V čem je problém?  V tom, že většina uvedených neziskových nestátních organizací vyzvedává Afričany z moře bez souhlasu italských občanů, ale vozí je do Itálie, aby se o ně italský stát postaral. Itálie tak ztratila kontrolu nad přistěhovalectvím z Afriky na její území, o kterém rozhodují soukromé organizace, kterým tuto část své suverenity Itálie sama předala, když garantovala prostřednictvím svého ministerstva dopravy respektive pobřežních hlídek přístup do přístavů a povolení k záchranným akcím.

Pašeráci zdraví posádku německé lodě Iuventa poté, co předali Afričany.

Z analýzy vyplývá, že namísto aby Itálie sama organizovala záchranné akce, tuto činnost de facto delegovala na jmenované německé a jiné neziskové nevládní organizace.

Podle autorů uvedené analýzy za touto kontroverzí leží několik otázek. První je otázka legitimity: Kdo má právo zasáhnout a přijet zachraňovat přistěhovalce? „Frontex brání právo vlád kontrolovat svoje hranice a vykonávat suverenitu. Nestátní organizace mají jiný pohled: Jestliže nejsou národní vlády schopny zajistit určitá práva jako je právo na život, musí zasáhnout občanská společnost,“ uvádí autoři analýzy.

Neziskovky zpochybňují hranice států

Podle autorů tato filozofie není nic nového. Nečinnost státu je důvodem, proč se mnoho neziskových organizací angažuje například v boji proti chudobě nebo za práva menšin. „Co je na tom nyní rozdílného, je současná aplikace této otázky do oblasti, která spadá do suverenity státu a normálně je vyhrazena národnímu státu,“ uvádí analytici.

A aby toho nebylo málo, krize ve Středozemním moři umožňuje neziskovým nevládním organizacím zpochybňovat státní hranice, uvádí analytici. „Pokud si ale vlády chtějí ubránit svůj monopol (na přistěhovalectví a ochranu hranic – pozn. autorky), musí nalézt lepší argumenty, než Frontex,“ dodávají autoři, podle kterých je na místě znovu definovat přistěhovaleckou politiku EU, o níž očekávají bouřlivou debatu.

Irena Válová