Hnutí Svoboda a přímá demokracie: Navrhujeme instituci pro vyšetřování justičních omylů a zločinů

Navrhujeme zřízení nezávislé instituce, která by sporné kauzy měla pravomoc kompletně přešetřit a v případě, že by došla k závěru, že se stal justiční omyl nebo zločin, měla by pravomoc nařídit nové soudní řízení. Je to institut, který funguje ve většině civilizovaných zemí. Tisíce nevinně odsouzených by měly právo na vymahatelnou spravedlnost je přesvědčen předseda hnutí Tomio Okamura. Foto: Petr Stříbrný

Jak by měla v příštím volebním období vypadat trestní politika státu podle kandidujících politických stran? Česká justice položila kandidujícím stranám a hnutím pět otázek. Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) navrhuje mimo jiné přímou volbu, trestní odpovědnost politiků, soudců a státních zástupců, instituci pro vyšetřování justičních omylů a trestní stíhání nenávistných projevů ideologie islámu. K úvaze dává porotní soudy, volbu soudců nebo vyšetřující soudce. Otázky odpověděl předseda hnutí Tomio Okamura.

Jak vaše strana formuluje trestní politiku státu pro příští volební období? Jaká má být priorita trestní politiky státu v tomto krátkodobém výhledu?Prosazujeme změnu politického systému ze stranické oligarchie na skutečnou demokracii – což v praxi znamená v prvé řadě přímou a vymahatelnou odpovědnost odpovědných. Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) navrhuje uzákonit přímou osobní, hmotnou a trestní odpovědnost politiků, soudců a státních zástupců. Stejně jako u každého jiného běžného občana v jeho zaměstnání. Kosmetické změny například v trestním zákoníku nic neřeší, pokud není spravedlnost v praxi vymahatelná a to na obě strany – chudí a bezbranní se stávají oběťmi justičních zločinů a naopak velké ryby vždy síť protrhnou a odpovědnosti se vyhnou. Zářný příklad je premiér Bohuslav Sobotka, který by ve standardní demokracii už léta seděl za tunelování státu například za nevýhodný prodej OKD.

A naopak tisíce nevinně odsouzených by měly právo na vymahatelnou spravedlnost. Protože ve skutečné demokracii je samozřejmě přímo odpovědný za svou práci i soudce a státní zástupce. Spravedlnost je totiž základním znakem skutečné demokracie – a ta u nás neexistuje. Soudci mají formálně povinnost vždy, pokud jsou pochyby a neexistují pádné přímé důkazy, rozhodnout ve prospěch obviněného – což je prastarý princip římského práva, ale v praxi je to naopak. Odsuzují se lidé jen na základě politické nebo jiné objednávky, nepřipouští důkazy ve prospěch obviněných, nedovolují ani účinnou obhajobu.

V této souvislosti navrhujeme zřízení nezávislé instituce, která by sporné kauzy měla pravomoc kompletně přešetřit a v případě, že by došla k závěru, že se stal justiční omyl nebo zločin, měla by pravomoc nařídit nové soudní řízení. Je to institut, který funguje ve většině civilizovaných zemí – a komu připadne duplicitní, tak jen malá statistika – v USA, kde soudní systém je opravdu důkladný a méně zpochybnitelný než u nás, tato instituce odhalila 5 procent nevinně odsouzených k smrti, což byly stovky zachráněných nevinně odsouzených k smrti. Jestliže v USA u hrdelních procesů, kde probíhají řady dovolání, je pětiprocentní omylnost, tak kolik to dělá u nás, kde rozhoduje v podstatě svévolně jeden soudce?

Jak hodlá vaše strana uvedené reálně uskutečnit? Jaký má vaše strana konkrétní plán pro trestní politiku?
Jednoduše – musíme změnit legislativně systém: prosadit skutečnou demokracii, tedy v prvé řadě nevykastrovaný zákon o referendu, dále přímou volbu a odvolatelnost politiků a osobní, hmotnou a trestní odpovědnost politiků, soudců a státních zástupců. A následně po výše uvedených změnách si občané konkrétní detailní změny zákona mohou sami vymoci – buď k tomu politiky donutí nebo si je odhlasují sami v referendu.

Prosazujeme také časově omezený mandát soudců, aby ho museli jednou za čtyři roky obhajovat. Současný stav, kdy jsou soudci do důchodu neodvolatelní a nejsou přímo zodpovědní za způsobené škody, je neúnosný, vidíme to všichni, že mnoha soudcům chybí motivace odvádět co nejlepší práci, a pak také podle toho vypadají výsledky jejich práce.

Je podle vás potřeba nějak z/měnit trestní legislativu? Pokud ano, jak a proč?
Těch systémových změn v celé justici a trestním právu je potřeba mnoho – například ono ústavní nepromlčitelné vymahatelné právo na spravedlnost. Je třeba nějakým způsobem zajistit vymahatelnost spravedlivého procesu. V dnešní době je státní zástupce spíš inkvizitor, který nehledá spravedlnost, ale snaží se obviněného zavřít za každou cenu. Proto je třeba zajistit, aby v trestním řízení a v soudním procesu státní zástupce hledal pravdu a samozřejmě je třeba zajistit stejné postavení obhajoby proti obžalobě – to dnes neexistuje.

Soudce musí mít povinnost vzít v úvahu důkazy obhajoby a musí dovolit dokazování ve prospěch obviněného, což se dnes masivně neděje. Justiční zločiny tu máme hlavně proto, že soudce nepřipustí důkazy obhajoby a připustí jen to, co potvrzuje jeho verzi – už to zní ošklivě – ale je to tak, že soudce má nějakou svou verzi a tu pak soudí. V praxi to musí být opačně – soudce jen poslouchá a nakonec podle faktů rozhoduje.

Pokud jde o detaily, v trestním zákoně chybí zásadní věci – například možnost stíhat ty, kdo propagují nikoli jen hnutí, ale také ideologii, která potlačuje lidská práva a vyvolává nenávist. Kvůli tomu tady sice může soud zakázat politickou stranu, ale nemůžeme stíhat propagaci vražedné ideologie, jako je islám, přestože tady čeští muslimové například předloni šířili v mnoha západní zemích zakázanou islamisickou knihu Základy Tauhídu, která opěvuje sňatky s devítiletými dívkami po vzoru Mohammeda a nadřazenost věřících nad nevěřícími. Je třeba také stanovit jinak lichvu než dnes, abychom ji mohli účinně postihnout – a to tak, jak od věky věků je lichva definovaná, tedy přemrštěnou výší plnění – nikoli tím, zda úvěr uzavírám v tísni. V tísni si jdou lidé, pokud mohou, i pro úvěr do banky a není to lichva.

A abych dal ještě nějaký další příklad, tak je třeba se zamyslet například také nad trestným činem neplacení výživného, jelikož k tomu, abychom problém vyřešili ku prospěchu všech stran, je potřeba vidět hlubší příčiny. České soudy, na rozdíl od mnoha jiných zemí, masově svěřují děti do výlučné péče matky, takže 90 procent otců má pak pocit, že musí platit alimenty často někomu, kdo je z jejich pohledu okradl o majetek, o dítě, o rodinu. Výsledkem je neplacení alimentů a neustálé tahanice, které negativně ovlivňují vývoj dítěte. Přitom řešením mnoha případů by bylo to, pakliže je k tomu vůle ze strany obou rodičů, aby soudy rozhodovaly tak, aby se oba rodiče o dítě starali dle svých možností společně, tedy střídavě, a tím odpadá to, aby otec platil matce nebo naopak, a dítě pak méně doplácí na neshody svých rodičů. Navíc je problémem v této souvislosti také to, že máme ve vězení tisíce neplatičů alimentů, kteří sedí za to, že neplatí na cizí dítě – statistiky říkají, že až 25 procent dětí má jiného biologického otce, než je v rodném listě. To je pochopitelně šílené, když matka nejdřív partnera podvede s jiným a pak vás nechá zavřít za to, že jí neplatíte na dítě cizího člověka. Zde je potřeba také provést zásadní legislativní změny s cílem, aby dítě vyrůstalo v co nejvíce harmonickém prostředí a aby docházelo co nejméně k různým nespravedlnostem.

Je podle vás potřeba nějak z/měnit instituce, které zajišťují v ČR uplatňování a vymáhání trestní legislativy?
Viz výše – je potřeba změna systému a také je třeba ustavit nezávislý orgán, který bude přezkoumávat práci soudů a státních zástupců.

Hodlá vaše strana prosazovat změnu zákona o státním zastupitelství? Pokud ano, tak proč? A jak konkrétně – návratem k monokratickému systému prokuratury? Zavedením systému vyšetřujících soudců? Jinak?
To je věcí odborné diskuze a společenské shody. Naše návrhy například ohledně změny odpovědnosti státních zástupců jsem zmínil výše. Je také bezesporu na místě zvažovat zahraniční modely, které i u nás fungovaly – porotní soud, vyšetřující soudce nebo volený soudce s mandátem na určitou dobu.

V předešlém díle odpovídala Pirátská strana Trestní řízení už je z jiného světa, nejistí rázný, ale spravedlivý proces.

Irena Válová