Prohibice? Stát snímá z lidí zodpovědnost, zaznělo na kulatém stolu

Přebujelost českého právního řádu, metanolová aféra, pamlsková vyhláška i referendum v Katalánsku. Nejen o tom se strhala debata v prostorách Městského soudu v Praze, kde se konal kulatý stůl v rámci Pražského právnického podzimu, tentokrát na téma Prohibice. Česká justice je na akcích mediálním partnerem.

Dne 3. 10. 2017 se v zasedací místnosti předsedy Městského soudu v Praze ve Spálené ulici konal další kulatý stůl pořádaný v rámci Pražského právnického podzimu, a to pod názvem Prohibice. Hlavními řečníky byl předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra a místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala.

Úvodní slovo započal Karel Havlíček ze Stálé konference českého práva symbolicky příběhem „zjizvené tváře“ Al Caponea a prohibicí ve Spojených státech amerických v letech 1920 až 1933. Podle Havlíčka lze prohibici definovat jako plošný zákaz dosud dovoleného chování, spojený s nadmíru přísnou kriminalizací jeho porušení a který je de facto od počátku odsouzen k zániku.

Výjimečný stav

Následně se v první části nad tématem prohibice zamýšlel místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala.
Vzpomenul zákaz alkoholu, který byl vyhlášen ministerstvem zdravotnictví v září roku 2012 v souvislosti s tzv. metanolovou aférou. Tento zákaz byl dle místopředsedy Nejvyššího soudu pozitivním příkladem prohibice. Nicméně v každém případě je dle Fialy nutné vnímat prohibici jako výjimečný stav určitého druhu, často související s aktuálním děním ve státě (například stav válečný).
V ostatních případech jde o nějakou neočekávatelnou situaci, mimořádný zásah do fungování státu, a je proto nutné, aby se prohibitivní opatření přijímalo zcela výjimečně a pouze na krátkou dobu. Fiala poukázal na situaci ve Francii, kde stále trvá výjimečný stav, a nevyhnul se ani kritice postupu španělské vlády v případě katalánského referenda. S jeho hodnocením však někteří účastníci kulatého stolu nesouhlasili a zdůraznili, že referendum bylo protiústavní.

Kulatý stůl „Prohibice“ Foto: PPP

Fiala dále ve svém příspěvku upozornil, že jakmile prohibitivní opatření trvá příliš dlouho, přestává být výjimkou a dochází k narušení společenské smlouvy mezi státem a občany. I tolerance občanů ke státní moci má dle Fialy své hranice. Občané jsou sice ochotni slevit ze svých svobod, ale přesto platí, že chtějí žít ve standardně fungujícím státě. Rozejde-li se mezi občany a státní mocí včetně soudů vnímání spravedlnosti, uchyluje se občanská společnost k jiným řešením problémů.

Zákony jako spotřební zboží?

Místopředseda Nejvyššího soudu dále hovořil o problému hypertrofie právních předpisů, a to nejenom u nás. Advokát Václav Vlk dokonce v této souvislosti přirovnal zákony ke spotřebnímu zboží. Podle Fialy současné problémy nevyřeší nové a nové zákony, ale návrat k občanské společnosti. Není-li totiž kladen důraz na občanskou společnost, občané se dostatečně neidentifikují se státní mocí. Rovněž někdejší místopředseda zahraničí Cyril Svoboda vidí spojitost mezi prohibicí a krizí občanské společnosti. Dle něj se tak jako možná cesta nabízí spolčování lidí na úrovni různých spolků, v jejichž rámci se ctí společná pravidla. Současně upozornil na nebezpečnou představu, že vše, co přichází od státu je nebezpečné, a na budování jakési antipatie k veřejné moci.

Profesor římského práva Michal Skřejpek z Právnické fakulty UK v Praze pak vnímá prohibici jako zákaz širšího druhu, který může sloužit i k dobrým účelům. Vedle toho se zamýšlel nad otázkou, jak dodržování prohibitivního opatření vynutit. Podle něj existují pouze dvě varianty, a to více státních úředníků, nebo udávání občanů.

Psycholog Ivan Douda, zakladatel Drop Inu se podělil o své zkušenosti s bojem s omamnými látkami. Podle něj dochází mnoha zákazy ke snímání zodpovědnosti z lidí. Svůj příspěvek pak zakončil citátem: „některé drogy nejsou zakázané, protože jsou nebezpečné, ale jsou nebezpečné, protože jsou zakázané.“

Společenská prohibice

Účastníci pak v rámci kulatého stolu hovořili i o tzv. mediokracii a skutečnosti, že prohibici právní často předchází prohibice společenská. Jako takový případ uvedla bývalá ministryně spravedlnosti Kovářová zákaz kožešinových farem. Zmínila i velmi diskutovanou pamlskovou vyhlášku a reagovala tak na slova Ivana Doudy o přenášení odpovědnosti na stát.

Účastníci kulatého stolu Foto: PPP

S označením prohibice v případě zákazu alkoholu v době metanolové aféry ne všichni účastníci souhlasili. Například Gergard Bubník upozornil na směšování pojmů regulace a prohibice a vyjádřil názor, že občan má právo na ochranu jeho života, zdraví a majetku. To dle Bubníka tvoří jakýsi základ pro přiměřenou regulaci.

Naproti tomu Stanislav Balík z Masarykovy univerzity ochranu zdraví jako povinnost státu nevnímá. „Pokud ji však do výčtu práv občanů zahrneme, může to legitimizovat řadu prohibitivních opatření.“ uvedl Balík v reakci na slova svého předřečníka.

Podle bývalého soudce Ústavního soudu Vojena Gütllera je klíčem k tomu, aby prohibice obstála, proporcionalita, tedy dodržení principu přiměřenosti.

O přiměřenosti a nepřekročení jakési rozumné hranice pak hovořil ve svém příspěvku v druhé části kulatého stolu i předseda Městské soudu v Praze Libor Vávra. Dle jeho názoru například v boji proti drogám ze strany policie a státního zastupitelství k žádným zásadním výchylkám nedošlo a nedochází. Nicméně upozornil, že populace mnohdy volá po razantních řešeních a že cesta mezi normálním životem a trestním stíháním se obecně zkracuje.

Karel Havlíček pak ještě ke konci kulatého stolu zdůraznil, že nesmyslné zákazy a tresty za ně jsou neštěstí pro demokratickou společnost, vyvolávající vládu strachu.

Pražský právnický podzim, organizovaný Stálou konferencí českého práva pokračuje i dále. Další akce se uskuteční dne 27. 10. na téma Nový koncept řešení úpadku podnikatelů a korporací.

Jana Rosůlková