Nezákonná jednání zástupců justice a policie jsou podle Unie obhájců bagatelizována

Unie obhájců zmiňuje ve svém stanovisku případ liberecké soudkyně Foto: archiv

Na nerovný přístup orgánů činných v trestním řízení při posuzování trestní odpovědnosti soudců, státních zástupců a policistů a při posuzování trestní odpovědnosti ostatních občanů upozorňuje ve svém nejnovějším stanovisku Unie obhájců. A jako důkaz předkládá tři mediálně známé případy.

V červnu letošního roku Nejvyšší správní soud uložil kárné opatření snížení platu liberecké soudkyni Lence Zhoufové za to, že nezákonně prodloužila vazbu obžalovanému. Obdobná situace nastala v trestním řízení vedeném proti Sharamu Abdullahovi Zadehovi. Do třetice poukazuje Unie obhájců na případ třebíčského policisty Jiřího Malouška. „Nezákonné jednání státních zástupců, soudců i policistů, v uvedených případech dokonce úmyslné, je přehlíženo, bagatelizováno a omlouváno, zatímco méně závažná jednání ostatních občanů jsou přísně postihována.“ Takový přístup je podle obhájců v rozporu s principem rovnosti coby základním předpokladem právního státu.

Jak konstatuje stanovisko Unie úvodem, princip rovnosti před zákonem a orgány veřejné moci prostupuje právní řád každého demokratického státu.  „Ani v České republice by tomu nemělo být jinak. Opak je však pravdou. Orgány činné v trestním řízení neposuzují jednání soudců, státních zástupců ani policistů stejným metrem jako jednání ostatních občanů.“

Protizákonná vazba

První z uvedených případů se týká rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2017, kterým bylo uloženo kárné opatření snížení platu soudkyni Lence Zhoufové. Provinila se tím, že úmyslně antedatovala rozhodnutí o dalším trvání vazby obžalovaného. Česká justice o případu opakovaně informovala. „Ač se zdá, že jednání soudkyně vykazuje znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, soudkyni trestněprávní postih nečeká,“ konstatuje Unie obhájců s tím, že jednání soudkyně bylo nejprve předmětem prověřování příslušníků Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV. Tento policejní orgán však rozhodl o odevzdání věci ke kárnému projednání.

Opačný názor zaujalo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, které uložilo Okresnímu státnímu zastupitelství v Litoměřicích, aby výše uvedené rozhodnutí policejního orgánu přezkoumalo. Státní zástupce se ztotožnil se skutkovými závěry policejního orgánu, na rozdíl od něj však uzavřel, že popsané jednání by mohlo naplnit znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, a nikoli pouze znaky kárného provinění.
I přes probíhající trestní řízení vedené proti soudkyni zahájil na návrh Nejvyšší správní soud kárné řízení. V něm neshledal důvody pro jeho přerušení z důvodu probíhajícího trestního řízení a rozhodl o kárném provinění jak uvedeno výše. Zároveň vyslovil názor, s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, že v pokračování trestního řízení nebrání zásada ne bis in idem, který však doplnil o závěr, že „…na kárně obviněnou lze dostatečně výchovně působit prostředky kárného práva a že v souladu právě se zásadou subsidiarity trestní represe není třeba, aby trestní řízení v její věci pokračovalo“, pokračuje stanovisko Unie obhájců.

Vedoucí státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem Jan Jakovec však i přes argumentaci uvedenou v rozhodnutí dospěl k závěru, že pokračování v trestním řízení se soudkyní brání překážka rei iudicatae. To jinými slovy znamená, že ačkoli zcela nepochybně vědomě antedatovala své rozhodnutí a ponechala obviněného nezákonně ve vazbě, nebude trestně stíhána.

Případ Zadeh

Obdobná situace nastala v trestním řízení vedeném proti Sharamu Abdullahovi Zadehovi. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Michal Galát, předložil soudu návrh na prodloužení vazby společně se záznamy o odposlechu telekomunikačního provozu mezi ním a jeho obhájci, a to v rozporu s § 88 odst. 6 t. ř. Podle názoru UO ČR státní zástupce tímto jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 t. z.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Zdeněk Kasal konstatoval, že nastíněnému postupu státního zástupce Galáta  „… nelze přisvědčit a nelze jej označit za přiléhavý.“ „Vyvození trestněprávní odpovědnosti tak zjevně nelze očekávat. Galátovi byla za porušení trestního řádu udělena písemná výtka. Tedy nejmírnější „sankce“, která je ukládána při drobných nedostatcích a poklescích státních zástupců,“ kritizuje UO Kasalovo zdůvodnění. O případu informovala Česká justice zde.

Dvojí metr

Do třetice poukazuje Unie obhájců na případ třebíčského policisty Jiřího Malouška, který s velkou pravděpodobností padělal podpisy dvou svědkyň na protokolech o podání jejich vysvětlení, což obě svědkyně potvrdily při výslechu u soudu. „Já jsem na postupu policie neshledal pochybení“, vyhodnotil případ státní zástupce Václav Mastný.

„Protiprávní jednání soudkyně bylo ospravedlňováno jejím nízkým věkem, velkým pracovním vytížením a dosavadní spolehlivostí a bezúhonností. Jednání státního zástupce bylo označeno jiným státním zástupcem jako nepřiléhavé. Na jednání policisty nebylo shledáno nic nezákonného. To vše za situace, kdy došlo k zjevnému a vědomému porušení zákona osobami, které jsou v dané oblasti odborníky a znalost a bezvýhradné dodržování trestního řádu jsou u nich předpokládány,“ shrnuje všechny tři případy prezident Unie Tomáš Sokol.
Tento přístup je podle něj o to absurdnější, když v té samé době jsou trestně stíháni a odsuzováni občané, kteří často z neznalosti, často v omylu, vždy v domnění, že zákon neporušují, přesto porušili některé z mnoha ustanovení českých zákonů. „A zatímco u kolegyně soudkyně, kolegy státního zástupce a kolegy policisty je slepě přehlíženo vědomé porušení zákona, jednání ostatních občanů je posuzováno orgány činnými v trestním řízení s přísností francouzských jakobínů.“

Unie obhájců připomíná v této souvislosti případy bývalých pražských primátorů a radních v kauze Opencard, kteří byli odsouzeni i přesto, že se jako laikové spolehli na znalecké posudky a stanoviska právních kanceláří.  Připomíná rovněž případ pěti radních obce Ostravice, kteří byli několik let bezdůvodně trestně stíhaní proto, že se údajně pokusili způsobit své obci škodu 25.200,- Kč, i když ji nezpůsobili, i další případy, kdy byli občané stíháni za jiná, menší provinění, než ta, jichž se dopustili inkriminovaní zástupci státu.  „Popisovaný „dvojí metr při posuzování odpovědnosti“ není ojedinělý, spíše se zdá, že je jedná o systémový přístup státních zástupců, s nímž se nelze ztotožnit.“

Unie proto upozorňuje na nerovný přístup orgánů činných v trestním řízení při posuzování trestní odpovědnosti soudců, státních zástupců a policistů a při posuzování trestní odpovědnosti ostatních občanů České republiky, kdy nezákonné jednání OČTŘ a soudců, v uvedených případech dokonce úmyslné, je přehlíženo, bagatelizováno a omlouváno, zatímco méně závažná jednání ostatních občanů jsou přísně postihována. „Takový přístup je v rozporu s principem rovnosti coby základním předpokladem právního státu a zásadou legality vyjádřenou v § 2 odst. 3 trestního řádu stanovující, že „státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví.“
Uvedený přístup tak vyčleňuje ze společnosti skupinu vyvolených, která může bez jakéhokoliv rizika a následného postihu porušovat zákony, ač jejich porušování nelítostně trestá u těch, kteří členy této skupiny vyvolených nejsou. „Unie obhájců vyzývá státní zástupce, aby revidovali svůj dosavadní přístup v trestních řízeních, a stejným metrem jakým posuzují případy soudkyně, státního zástupce a policisty posuzovali i případy běžných občanů této země,“ uzavírá stanovisko.

Dušan Šrámek