Pelikán představí práce na novém civilním kodexu. Odborníci diskutovali o možných změnách

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán Foto: FB ANO

Již ve středu chce ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) a předseda pracovní komise k rekodifikaci procesního práva Petr Lavický představit teze nového občanského soudního řádu. Ministr už dříve uvedl, že by se rád inspiroval rakouským vzorem. O jakých změnách nyní vede debatu odborná veřejnost? Jde například o koncentraci řízení a spravedlivý proces, zavedení institutu hromadné žaloby a advokátního procesu nebo problematika dovolání.

V pražském paláci Dunaj se 10. 11. 2017 v rámci Pražského právnického podzimu konala odborná diskuze nad těmito a dalšími aktuálními otázkami civilního řízení. Část odborné veřejnosti Pelikána dlouhodobě kritizuje kvůli tomu, že práce na novém procesním kodexu váznou.

Nový občanský soudní řád původně připravovala skupina pod záštitou místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy, kterého o součinnost požádala Pelikánova předchůdkyně Helena Válková (ANO).

Členy nové komise, kterou Pelikán představil letos v dubnu, jsou Alena Winterová z pražské právnické fakulty, Petr Lavický a Eva Dobrovolná z brněnské právnické fakulty, soudce Nejvyššího soudu Jiří Spáčil a soudci Zdeněk Pulkrábek a Bohumil Dvořák. Ministr nyní avizoval, že odborníci tento týden představí teze připravovaného kodexu.

Na Pražském právnickém podzimu k civilnímu procesu jako první vystoupil místopředseda Robert Němec, místopředseda České advokátní komory. Na úvod zmínil několik legislativních změn v oblasti civilního řízení, a to jak těch již účinných, tak těch, které jsou teprve projednávány. Poslední novela občanského soudní řádu podle něj správně odstranila některé zjevné paradoxy v zákoně. Zároveň připomněl novelu zákona o advokacii, která má významný dopad v oblasti poskytování bezplatné právní pomoci. Z uvažovaných změn Robert Němec upozornil na záměr omezit či dokonce vyloučit možnost účastníků řízení předložit znalecký posudek dle ustanovení § 127a občanského soudního řádu. Podle něj je ale takový institut praktický, neboť straně sporu umožňuje k žalobě přiložit vypracovaný znalecký posudek. Dále hovořil o věcném záměru zákona o hromadných žalobách z dílny ministerstva spravedlnosti, který však nevychází z tradice evropského práva a doporučení Evropské komise, ale z amerického modelu. Zdůraznil, že ministerstvo nepostupuje koordinovaně, když stále hovoří o rekodifikaci civilního procesu, a přitom samostatně řeší úpravu hromadných žalob. Nadto je z pohledu advokátů problematická otázka financování celého procesu.

Povinné přípravné jednání?

Jiným významným tématem celé akce pak byla koncentrace řízení, které se věnoval ve svém příspěvku s názvem „Je zákonná koncentrace sporného řízení v rozporu s právem na spravedlivý proces?“ ústavní soudce Jaromír Jirsa. Ten se dle svých slov se řadí k příznivcům koncentrace sporného řízení, kdy účastníci mají odpovědnost za výsledek sporu, zároveň ale mají právo být soudem náležitě poučeni. Koncentrace není trestem pro účastníky řízení. Naopak je v souladu s Listinou zaručeným právem na rychlé rozhodnutí ve věci. Pokud jde o tzv. přípravné jednání, dle Jirsy se v praxi příliš nevžilo. V mnoha případech se setkal s tím, že soudci odročují první jednání ve věci, aby co nejvíce oddálili okamžik, kdy nastává koncentrace řízení. Přitom podle Jirsy je přípravné jednání ideální možností věc se stranami sporu projednat a poskytnout jim poučení. Svůj příspěvek pak zakončil myšlenkou o zavedení povinného přípravného jednání, čímž by v řízení došlo k posílení zásady ústnosti a přímosti. Jirsa tak považuje koncentraci řízení za vhodný prvek ve sporném řízení, jenž má chránit poctivého účastníka, který plní to, co má plnit, a současně je to pobídka pro soud, aby rozhodl, pokud možno, při prvním jednání ve věci.

Po Jaromíru Jirsovu hovořil předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš, jeden ze „zakladatelů“ koncentrace řízení, který souhlasil se svým předřečníkem, že přípravné řízení se v praxi nevžilo, a to z důvodu, že tím jsou kladeny vysoké nároky na samotné soudce.

Nepředvídatelnost rozhodnutí

Podle advokáta Michala Žižlavského je u nás značně formální proces, jenž se dá přirovnat k šachové hře, kterou není možné hrát bez znalosti pravidel. Žižlavský je toho názoru, že pokud zůstaneme i nadále u současného stavu věci, kdy rozhodnutí jsou pro účastníky nepředvídatelná a často jim nerozumí, měl by být civilní řád doplněn o advokátní proces. Ten je jakousi praktickou garancí znalosti pravidel. Otázkou k řešení pak zůstává, v jakých případech povinné zastoupení advokátem stanovit a dále otázka odměňování.

Po Michalu Žižlavském dostala slovo soudkyně Krajského soudu v Praze Martina Kasíková, která se věnuje problematice exekucí. Podle ní je řízení o zastavení exekuce vlastně sporný proces, avšak bez principů koncentrace. Současně podotkla, že exekuce jsou „nejnovelizovanější“ oblastí procesního práva, která je politicky zajímavá a kterou dohání snad jen problematika insolvencí. Dále Kasíková hovořila o problému přechodných ustanovení, které soudce na úseku exekucí trápí dennodenně, neboť musí využívat několik verzí procesního předpisu. Novelizace vycházející z poslaneckých iniciativ jsou různé kvality a často vůbec neobsahují přechodná ustanovení. Pro účastníky i advokáty je pak za dané situace těžké odhadnout, jaký bude výsledek řízení.

V druhé části konference hovořil soudce Ústavního soudu David Uhlíř na téma „Dovolací řízení jako úzké hrdlo v přístupu ke spravedlnosti“. U Ústavního soudu končí dle jeho slov stovky stížností proti rozhodnutím Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání. Podle Uhlíře je úzkost hrdla dána tím, že se jedná o mimořádný opravný prostředek, jenž je možné podat jen z taxativně uvedených důvodů po vyčerpání předchozích opravných prostředků a zároveň se očekává vysoce kvalifikované podání, kdy ovšem pouze menšina advokátů zvládne podat dle soudu bezvadné dovolání. Ústavní soud si je vědom této problematické situace, proto chystá stanovisko k otázce posuzování (bez)vadnosti dovolání, názory však nejsou úplně jednotné.

Pelikán se inspiruje Rakouskem

Pozornost byla dále věnována nákladům řízení. O těch hovořila advokátka Světlana Zvolánková Semrádová či soudce Vrchního soudu v Praze Ladislav Derka, který mj. připomněl, že jsme stále v provizorním stavu, neboť Ústavním soudem zrušená vyhláška č. 484/2000 Sb. nebyla dosud nahrazena novou úpravou.

Dalšími řečníky byla Alena Macková z pražské Právnické fakulty, soudkyně Libuše Kantůrková či místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. Ten si na závěr celé akce povzdechl, že nový procesní kodex nás nejspíše v dohledné době nečeká, neboť podklady zpracované jako věcný záměr (zatím) nebudou předkládány velké komisi, nezbývá tedy než si přát, aby byly přijaty aspoň některé dílčí zákony.

Ministr spravedlnosti už dříve označil rekodifikaci procesního práva za jeden z klíčových úkolů nutných pro zefektivnění soudnictví. „Jako ideální zdroj inspirace se jeví rakouský kodex, a to z několika důvodů. Rakouská úprava procesního práva má v rámci evropských zemí velmi dobrou pověst. Zároveň je nutné zdůraznit, že je nám kulturně blízká, ostatně i současná právní úprava je jí inspirována stejně jako nový občanský zákoník, tudíž návaznost na domácí právo bude v tomto ohledu snazší,“ uvedl Pelikán. Rekodifikace civilního procesního práva byla jedním z bodů programového prohlášení současné vlády.

Pražský právnický podzim, jehož je Česká justice mediálním partnerem, bude pokračovat ve středu 15. listopadu kulatým stolem „Právo a hlava státu“.

Jana Rosůlková