Evropský soudní dvůr: Osoby samostatně výdělečně činné pracující za provizi mají nárok na placenou dovolenou

Firmaobchoduje s okny a dveřmi Foto: Sash Window workshop

Na předběžnou otázku, zda má nárok na placenou dovolenou od zaměstnavatele pan C. King z velké Británie, který vykonával práci pro firmu Sash WW na smlouvu jako OSVČ, odpověděl Evropský soudní dvůr, že pan King takový nárok má, protože je pracovník jako každý jiný. Je to vánoční dárek pro novináře, soudí Německý svaz novinářů a Evropská federace novinářů.

O odpovědi ESD informovala obsáhle Evropská federace novinářů a zejména její člen z Německa – Německý svaz z novinářů. Přestože se případ týká muže zaměstnaného u britského výrobce oken a dveří, novinářské svazy mají za to, že se rozhodnutí vztahuje i na tzv. smluvní paušalisty. Tyto novináře označují za falešné samozaměstnavatele. Jde o v ČR zakázanou praxi, tzv. švarc systém. V zemích tzv. západu však proti tomuto způsobu spolupráce novinářů a vydavatelů novinářské svazy dlouhodobě neúspěšně vystupují.

Při odchodu do důchodu firmu zažaloval o dovolenou

Rozhodnutí se ale může týkat mnoha dalších profesí. V tomto případě  šlo o  britského smluvního pracovníka firmy Sash Windows Workshop, který byl v postavení  kontraktora a placen byl provizemi.

Po třinácti letech u firmy odešel do důchodu a firmu zažaloval o proplacení všech dovolených, za celou dobu: „C. King požádal v okamžiku ukončení svého pracovního poměru svého zaměstnavatele, aby mu vyplatil finanční náhradu jak za vyčerpanou dovolenou za kalendářní rok, jež mu nebyla proplacena, tak za nevyčerpanou dovolenou za kalendářní rok, a to za celou dobu, po niž vykonával pracovní činnost, tj. od 1. června 1999 do 6. října 2012. Společnost Sash WW této žádosti C. Kinga nevyhověla, což odůvodnila tím, že posledně uvedený měl právní postavení osoby samostatně výdělečně činné,“ uvádí se v rozhodnutí v řízení o právní otázce ESD.
O tom, že pan King je pracovník, rozhodl už britský pracovní soud:  „Employment Tribunal (pracovněprávní soud) měl ve svém rozhodnutí za to, že C. Kinga je třeba považovat za ,pracovníka´ ve smyslu směrnice 2003/88 a že měl nárok na tři kategorie náhrad za placenou dovolenou za kalendářní rok, jichž se domáhá,“ rekapituluje ESD. Šlo o náhradu za dovolenou za jeden rok, která nebyla vyčerpána, náhradu za dovolenou, která byla čerpána, ale nebyla zaplacena a naposledy o náhradu za všechny nečerpané dovolené po dobu práce  pana Kinga v celkové délce 24,15 týdnů.

Proti tomu se firma Sash WW odvolala, avšak odvolací soud potvrdil první dva nároky. Co se týče třetího nároku, tvrdí firma Sash WW, že pan King nemohl podle zákona nevyčerpané dovolené převádět do dalšího roku.

Pan King nečerpal, protože zaměstnavatel neplatil

K tomu žalobce pan King argumentuje, že se jeho žalobu týká i uvedeného nároku: „C. King má naproti tomu za to, že jeho nároky týkající se placené dovolené za kalendářní rok, jež nebyla čerpána, jelikož zaměstnavatel by ji neproplatil, byly bez ohledu na ustanovení čl. 13 odst. 9 písm. a) nařízení 1998 převedeny do následujícího referenčního roku a následně byly převáděny do dalších let až do okamžiku ukončení pracovního poměru. C. King, který odkazuje na rozsudek ze dne 20. ledna 2009, Schultz-Hoff a další, (C‑350/06 a C‑520/06, EU:C:2009:18), tvrdí, že nárok na zaplacení finanční náhrady za nevyčerpanou placenou dovolenou za kalendářní rok vznikl až v okamžiku ukončení pracovního poměru, a proto byla jeho žaloba podána včas,“ stojí v rozhodnutí ESD.

Z odpovědí na předběžné otázky pak vyplývá, že Evropský soudní dvůr beze zbytku převzal argumentaci pracovního soudu a kontrakt pana Kinga jako osoby samostatně výdělečně činné uznal za pracovní  poměr.  Podle Soudu pracovník neuplatnil nárok, na dovolenou, protože z okolností případu tak učinit nemohl: „C. King přitom neuplatnil v projednávané věci svůj nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok před odchodem do důchodu právě z důvodů nezávislých na jeho vůli. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že byť dotčený mohl v určitém okamžiku smluvního vztahu se svým zaměstnavatelem přijmout nabídku jiné smlouvy, v níž byl stanoven nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok, taková okolnost je pro účely odpovědi na položené předběžné otázky irelevantní. Soudní dvůr je totiž za tímto účelem povinen vzít v úvahu takový pracovní poměr, který existoval a trval, ať již pro to byl jakýkoli důvod, až do okamžiku odchodu C. Kinga do důchodu, aniž jmenovaný mohl čerpat svůj nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok,“ uvádí se mimo jiné v rozhodnutí.

Je na zaměstnavateli, aby si své povinnosti zjistil

Další výroky soudu se pak týkají už jen podmínek pro uznání nároku neproplacení dovolené zaměstnanci. Že měl pan King nárok na placenou dovolenou respektive na její proplacení, měl zaměstnavatel podle Soudu vědět.  „Zadruhé, i kdyby se prokázala okolnost, že Sash WW se v důsledku omylu domnívala, že C. King neměl nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok, tato okolnost je irelevantní. Je totiž na zaměstnavateli, aby si zjistil veškeré informace o svých povinnostech v této oblasti,“ odpovídá na otázky Evropský soudní dvůr.

„Článek 7 směrnice 2003/88 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům nebo zvyklostem, podle kterých je pracovníkovi znemožněno převést a případně kumulovat až do okamžiku ukončení pracovního poměru nároky na placenou dovolenou za kalendářní rok, jež nebyly čerpány během několika po sobě jdoucích referenčních období, neboť zaměstnavatel odmítl poskytnout náhradu mzdy po dobu této dovolené,“ uzavírá svoje odpovědi Evropský soudní dvůr.

Irena Válová