Dohoda o vině a trestu rozšířená na všechny zločiny včetně vraždy? Obhájci souhlasí, akademici varují

Většina právníků souhlasí s návrhem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana rozšířit institut dohody o vině a trestu na všechny trestné činy včetně nejzávažnějších zločinů jako je vražda. Místopředseda Městského soudu v Praze pro věci trestní se s myšlenkou ztotožňuje stejně jako někteří advokáti. Nesouhlasné stanovisko má vedoucí katedry trestního práva UK Jiří Jelínek nebo ústavní právník Aleš Gerloch. Obhájci pro Česku justici uvedli i výhrady a podmínky, za kterých by s takovým zásahem do trestního řádu souhlasili.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman by chtěl do českého práva zavést institut dohody o vině a trestu u všech zločinů, tedy i u těch nejtěžších, včetně vraždy, informoval deník Právo. Dnes je to možné pouze v případech, kdy pachateli za svůj čin nehrozí víc než deset let vězení.

Návrh nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana komentovali pro Česku justici právní profesionálové z praxe: „Místopředseda Městského soudu v  Praze pro věci trestní Jan Kadlec razí názor, že dohoda o vině a trestu by skutečně měla být značně rozšířená, dokonce i v případě zločinů jako je vražda. I když  jde o ne příliš typický příklad,“ uvedla mluvčí soudu Markéta Puci.

Jednoznačný souhlas vyslovil i prezident Unie obhájců advokát Tomáš Sokol. „Na úvod a pro zdůraznění toho, že to co dále uvedu, není skrytou argumentací proti nápadu pana nejvyššího státního zástupce, bych jednoznačně vyslovil souhlas s možností, kterou navrhuje. Tedy rozšíření institutu dohody o vině a trestu na  trestní stíhání ve věcech zvlášť závažných zločinů. Tedy například ve věcech vraždy,“ uvedl.

Jde o věc politickou a státně-filozofickou

Podle Sokola z čistě právního hlediska není o čem diskutovat, neboť jde o problém politický: „Na začátek je pak třeba poznamenat, že z čistě právního hlediska není o čem diskutovat. Jde o problém spíše politický, možná kriminologický a pravděpodobně i problémem celkové právní filozofie, kterou prosazuje stát.  Diskuze na tohle téma se u nás příliš nevede a myslím, že to je škoda. Naposledy jsem zaslechl před lety pana prof. Musila, když upozornil na určitou změnu paradigmatu v českém trestním právu, které v některých případech rezignuje na snahu po objektivním či co možná nejobjektivnějším zjištění relevantních skutečností a následném spravedlivém rozhodnutí ve prospěch jiného druhu spravedlivosti, spočívajícího v pokud možno rychlém vyřízení celé trestní věci. Dohoda o vině a trestu nepochybně urychlí a zjednoduší trestní řízení, ale samozřejmě je třeba počítat i s tím, že v některých případech nebude objektivně postihovat to, nač aspiruje standardní trestní řízení, včetně rozhodování o odpovídajícím/ spravedlivém trestu. Ale je fakt, že už se s tím  společnost do jisté míry sžila, pokud vůbec zaregistrovala, že něco takového existuje u jiných zločinů a přečinů,“ dodává obhájce.

Obhájce Tomáš Sokol Foto: archiv

Politický rozměr podle něho spočívá v tom, zda zákonodárci, „takto zástupci občanů této země budou ochotni akceptovat představu dohody o vině a trestu i u zmíněných závažných zločinů“. „Jak jsem řekl, já bych byl pro, ale nejsem zákonodárce, tím méně pak nemohu rozhodovat za potřebnou většinu,“ dodal prezident Unie obhájců.

Poté upozornil, že tento institut bude spíše přístupný těm, kteří si zaplatí dobrého obhájce. „Z hlediska právní filozofie a poukazu na změnu paradigmat u trestního práva, která se ostatně projevuje i v tzv. odklonech či v institutu spolupracujícího obviněného  je relevantní připomínka Dr. Rizmana, byť podle mého názoru prakticky neakceptovatelná. Lze zcela důvodně předpokládat, že poměrně sofistikovaný institut dohody o vině a trestu včetně způsobu, jak k němu dospět, bude spíše přístupný těm, kteří budou mít kvalitní obhájce a pravděpodobně i schopnost uhradit způsobenou újmu, ať již materiální nebo nemateriální. V tomto ohledu  zde je a i dál bude jistá podoba  odklony, kde nepochybně mají movití určitou výhodu. Otázkou je, zda se máme křečovitě snažit o předstírání rovnosti tam, kde fakticky stejně neexistuje. Já bych o nic takového neusiloval. Abych si naklonil ty, kterým se zrovna tohle nelíbí, dodal bych, že dohoda o vině a trestu může být krom jednoduššího řešení v některých případech až vysvobozením  pro všechny zúčastněné. Zažil jsem za svoji profesní kariéru různé závažné zločiny, mezi nimi i vraždy, jichž pachatelé hluboce litovali a jichž se dopustili ve stavu, který sice nevylučoval trestní odpovědnost, ale rozhodně to nebyl projev jejich běžných reakcí. Abych uvedl příklad, muž, který cloumal manželkou za krk tak dlouho, dokud jí neuškrtil poté co mu na nějakém večírku po dvou lahvích vína řekla, že se s ním rozejde a dceru už nikdy neuvidí, nepochybně byl vrah. Přesto, že nad mrtvou pak seděl a plakal,  dokud ho policie v železech neodvedla. A když pak kontinuálně svého činu lituje. Ovšem možná bychom se shodli na tom, že dohoda o vině problém není a dohodnout se na  přiměřeném trestu by také nebylo nic proti ničemu. A žádné složité důkazní řízení jakož i celý soud potřebné nejsou. Takových případů si dokážu vybavit ví. Ale  jistě si lze představit i případy, kdy pachatel vyvázne s mírnějším trestem, než by mu v případě uznání na vinu uložil soud, ale i státní zástupce bude mít své jisté ve věci, kde to jinak vypadalo tak 50 na 50. Zkrátka někdy půjde trochu o perský trh, což zajisté může někoho pohoršit, ale já bych jako převažující vnímal pozitiva. A nutno připomenout, že podle současné úpravy dohodu schvaluje soud,“ uzavřel Tomáš Sokol pro Českou justici svoji úvahu.

Pokus o dohodu by měla být zákonná povinnost

Žádný problém  s návrhem nemá člen prezidia Unie obhájců advokát Petr Toman: „S návrhem Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana nemám vůbec žádný problém. Trestní řízení trvá značně dlouho, zatěžuje nejen daňové poplatníky, ale i obviněné, svědky, poškozené i orgány činné v trestním řízení. Pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky, nevidím žádného důvodu, proč neuzavřít dohodu o vině a trestu i u zločinů,“ uvedl.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman Roprofoto: ČT

Byl by ale v návrhu ještě důslednější: „Šel bych dokonce ještě dále: trestní řád by měl uložit státnímu zástupci pokusit a o uzavření dohody o vině a trestu, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky. Nikoliv povinnost dohodu uzavřít, ale pokusit se o to. Mnoho případů, které by šlo takto ukončit, totiž nyní končí s obžalobou u soudu jen proto, že se státní zástupce o uzavření dohody ani nepokusí,“ uvedl pro Českou justici Petr Toman.

Riziko, že státní zástupce nahradí soudce

Advokát a obhájce Adam Černý poukázal na nedostatek konkrétních informací k plánu nejvyššího státního zástupce. Jako respektovaný praktik však poskytl čtyři body, které by měly být v návrhu zohledněny:

(1)    Dohoda o vině a trestu není příliš využívána ani podle stávající úpravy, mimo jiné i z toho důvodu, že vyžaduje doznání obviněného;

(2)    U zvlášť závažných zločinů bych se také přikláněl k veřejnému projednání věci před soudem, kde by mělo být těžiště dokazování už kvůli zásadě veřejnosti a ústnosti;

(3)    Pokud by zákonodárce rozšířil institut dohody o vině a trestu na všechny trestné činy tedy i na zvlášť závažné zločiny, mělo by současně dojít k rozšíření možností soudu dohodu o vině a trestu odmítnout, například i bez uvedení důvodu, nebo proto, že má soud za vhodnější věc projednat v hlavním líčení; a

(4)    Bez současného rozšíření možností soudu dohodu o vině a trestu odmítnout by mohlo vést k tomu, že by státní zástupce byl nejen pánem přípravného řízení, ale nahrazoval by funkci soudu v daleko širším rozsahu.

„Obávám se tedy, že u takovéto změny právní úpravy je velmi málo pravděpodobné, že urychlí trestní řízení anebo dojde k úspoře nákladů trestního soudnictví,“ uzavírá pro Českou justici Adam Černý.

U vraždy bude chybět vůle mrtvé oběti

Další z advokátních praktiků, obhájce a člen prezidia Unie obhájců Marek Nespala, přiznává, že jeho pohled je rozporuplný, přičemž v něm spolu vedou spor praktický trestní právník a právní teoretik: „Můj pohled na ,skvělou myšlenku´ pana nejvyššího státního zástupce je mírně schizoidní. Jako advokát, tedy v trestním řízení vystupující coby obhájce či zmocněnec poškozeného konzervativně prosazuji stařičkou zásadu, že sebehorší dohoda je lepší než sebelepší rozsudek. Jenže na věc musím nahlížet i jako trestní právník z pohledu nejen trestněprávní praxe, ale i teorie, z níž právní praxe vychází. Podstatou účelu trestu se zabývá filozofie již od Aristotela, přes Tomáše Akvinského, Kanta, Hegela až do současné doby s vývojem teorie odplaty po teorii prevence. V našem současném pojetí je účelem trestu právní kvartet, a sice ochrana společnosti před pachateli trestných činů, zábrana odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti, výchova odsouzeného k vedení řádného života a konečně generálně preventivní účinek, tedy působení na ostatní členy společnosti,“ uvedl Marek Nespala.

Veřejnost by to nepřijala

Jako jediný z právních profesionálů pak poukazuje na to, že například u vraždy bude vždy chybět vůle jedné stran: „Dohoda o vině a trestu je zajisté dobrý počin, avšak v rámci kategorizace trestních deliktů v případě nejvyšší závažnosti jednání pachatele, tedy formálně materiálního znaku skutkové podstaty s nejzávažnějším následkem ji nepovažuji za z hlediska systémového vhodnou. Dohoda je ujednání dvou nebo více stran o určitém cíli, z níž vyplývají vzájemná práva a povinnosti konsensuálně založená. Do tohoto formátu mi však chybí nejpodstatnější subjekt, kterým je v případě vraždy nebožtík, jehož vůli prostě zjistit nelze (vyjma spiritistické seance, kterou však lze považovat za pramen právního jednání jen velmi stěží). Bráno v kontextu se smyslem ochrany obětí trestných činů se tak domnívám, že v současném systému trestního práva musí být pevně stanovena hranice, kdy lze následek trestného činu eliminovat konsensem stran. Myšlenkový počin Pavla Zemana by tak měl být vědecky i prakticky zargumentován a podroben široké diskuzi, kdy nelze vyloučit určitý posun ve vývoji trestně právní nauky i aplikační praxe, avšak prvotní myšlenka je prozatím ryba na suchu,“ uzavírá pro Českou justici Marek Nespala.

V zásadě pro návrh by byl i bývalý předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu Stanislav Rizman. „Celkem bych proti tomu nic neměl a moc bych se nevzpouzel. Může to zrychlit i zlevnit řízení,“ řekl Právu. Vše muselo odvíjet od určitých hranic, kam až by mohla dohoda zajít.

Jako problematický vidí návrh ústavní právník Aleš Gerloch. Nadšen z něj není ani odborník na trestní právo Jiří Jelínek. „Doufám, že nejvyšší státní zástupce přijde ještě na jiné myšlenky, jak trestní řízení urychlit a ušetřit peníze, protože institut dohody o vině a trestu považuji nejen já, ale i četní jiní představitelé nauky trestního práva za mimořádně kontroverzní institut kolidující s většinou základních zásad trestního řízení obsažených v trestním řádu a narušující současnou koncepci trestního procesu,“ uvedl Jelínek v komentáři pro Právo. Podle jehonázoru další rozšíření podmínek pro uzavírání dohody o vině a trestu by ani občanská veřejnost nepřijala.
I v zemích, kde jsou s tímto institutem zkušenosti, je poměrně častá kritika faktu, že se obviněnému dohodou o vině a trestu upírá právo na spravedlivý proces.

(ire, epa, sr)