Odběr a uchování vzorků DNA policií je podle soudců protiústavní, navrhují zrušení zákona

Deoxyribonukleová kyselina, běžně označovaná DNA (z anglického deoxyribonucleic acid, česky zřídka i DNK), je nukleová kyselina, nositelka genetické informace všech organismů s výjimkou některých nebuněčných

Soudcům došla trpělivost s tím, na co už dlouhou dobu upozorňují odborníci, kteří kritizují právní úpravu postupu Policie ČR při odebírání a uchovávání biologických vzorků u podezřelých či obviněných osob. Městský soud v Praze, konkrétně senát v čele se soudkyní Vierou Horčicovou, totiž Ústavnímu soudu (ÚS) navrhnul zrušení dvou ustanovení paragrafu 65 zákona o Policii ČR, které odebírání a uchovávání vzorků konkrétně upravují. Zmíněná ustanovení jsou podle soudců z pohledu Ústavou a Listinou zaručených práv nedostatečná a v návrhu poukazují i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, která jejich návrhu přisvědčuje.

V případu, v němž soudci řízení přerušili a navrhli ÚS zrušení části zákona, rozhodovali o žalobě proti nezákonnému zásahu policie, konkrétně Policejního prezidia, spočívajícímu v předvolání žalobce za účelem zjišťování jeho tělesných znaků a odebíráním jeho daktyloskopických a biologických vzorků postupem podle § 65 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii“). Žalobce byl v roce 2014 obviněn z porušování pravidel hospodářské soutěže, jenž měl spáchat jako pomocník a dodnes nebyl pravomocně odsouzen. V žalobě tvrdí, že v jeho případě není odebrání biologických vzorků přiměřené, neboť je stíhán pro málo závažný skutek, který nijak nesouvisí s trestnou činností, již lze odhalovat pomocí ztotožnění pachatele za pomoci jeho profilu DNA. Navíc je podle něj zákonná úprava odebírání, a především uchovávání biologických vzorků nedostatečná, neboť není přesně stanoveno, po jaké době mají být vzorky zničeny.

Návrh soudců se netýká těch ustanovení trestního řádu, podle kterých mohou orgány činné v trestním řízení získávat biologické vzorky pro účely konkrétního trestního řízení. Za tímto účelem má policejní orgán pravomoc odebírat kterékoliv osobě, o niž se jedná, i bez jejího souhlasu biologický materiál, a to podle § 114 odst. 2 trestního řádu. Podle § 158 odst. 3 trestního řádu může policejní orgán takto postupovat i ve fázi prověřování přípravného řízení trestního.

Soudem napadená ustanovení § 65 zákona o Policii umožňují policii odebírat vzorky biologického materiálu kterékoliv osobě, která byla obviněna nebo jíž bylo ve zkráceném trestním řízení sděleno podezření ze spáchání úmyslného trestného činu. Pokud jde o dobu uchovávání takových vzorků, obsahuje podle soudu zmíněný paragraf pouze „velice vágní“ pátý odstavec, dle nějž policie uchovávané osobní údaje zlikviduje, jakmile je nepotřebuje k plnění svých úkolů. Soudci navrhují zrušit v § 65 odst. 1 větu „a odebírat biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení“ a celý odstavec 5, neboť je podle soudců, co se týče úpravy likvidace takto získaných vzorků, zcela nedostatečný.

Závažný zásah do soukromí

Soudci v návrhu poukazují na to, že odebrání a uchovávání vzorků genetického materiálu „může představovat závažný zásah do soukromí dotčených jednotlivců, a to závažnější, než shromažďování jiných osobních údajů podle § 65 odst. 1 zákona o Policii“. Oproti snímání otisků je podle názoru soudců odebrání biologického vzorku, z něhož lze získat profil DNA, taktéž větší zásah do tělesné integrity dotčeného jednotlivce. Z uchovávaného profilu DNA lze také získávat rozsáhlé informace o jeho původci, případně jeho příbuzenských vazbách. U vzorků DNA, namítají soudci, hrozí nebezpečí z důvodu jejich zneužití při jejich ztrátě nebo odcizení a výslovně zmiňují „podstrčení stopy profilu DNA na místě činu“. „Již z těchto důvodů je tedy třeba odebírání a uchovávání profilů DNA státními orgány podrobit zvýšené kontrole a zakotvit dostatečné mechanismy právní obrany dotčených lidí“, uvádí se v návrhu, který má Česká justice k dispozici.


„Shromažďování profilů DNA osob, u nichž se lze důvodně domnívat, že by mohly v budoucnu páchat trestnou činnost, je legitimní pouze za dostatečně určitě stanovených podmínek, přičemž tyto podmínky musí zaručovat odběr vzorků pouze u takových trestných činů, u nichž je použití profilu DNA relevantní (např. násilná trestná činnost, terorizmus) současně se musí jednat o trestné činy závažné, nakládání se vzorky DNA musí být upraveno tak, aby bylo vyloučeno jejich zneužití a stanovena doba a podmínky likvidace vzorků DNA bez poskytnutí prostoru pro správní uvážení.  Shromažďování i nakládání se vzorky DNA musí být upraveny zákonem, nikoliv interním předpisem policie, jak je tomu dosud. Nelze akceptovat filozofii současné zákonné úpravy, která poskytuje policii pravomoc odebírat a shromažďovat profily DNA u velmi široce vymezeného okruhu osob a bez jasného vymezení maximální délky uchovávání těchto vzorků; policie je omezena jen zcela obecným korektivem přiměřenosti. Nelze se ubránit dojmu, že zákonodárce vychází z představy, dle níž je identifikace pachatelů trestných činů za pomoci analýzy vzorku DNA natolik potřebným, a zároveň účinným nástrojem orgánů činných v trestním řízení, že je namístě vytvořit co nejširší databázi profilů DNA potenciálně podezřelých osob.“ – Z návrhu předsedkyně senátu Městského soudu v Praze JUDr. Ing. Viery Horčicové Ústavnímu soudu na zrušení části zákona o Policii ČR.


Soudci nezpochybňují, že analýza vzorků DNA představuje významný nástroj kriminalistiky, avšak podle jejich názoru současný stav vědeckého poznání ukazuje, „že se jedná o metodu identifikace osob, která v nezanedbatelném množství případů za určitých okolností může vést k nesprávným výsledkům“. Varují také před podle nich mylnou představou, že vytvoření široké databáze vzorků DNA automaticky povede k opatření nezvratných důkazů o totožnosti pachatelů určitého typu trestné činnosti. „Taková představa může vést k přehnané důvěře v analýzu DNA ze strany orgánů činných v trestním řízení, kvůli níž může potenciálně docházet k nespravedlivému odsouzení osob, jejichž DNA byla nesprávně ztotožněna. Tomuto nebezpečí je pochopitelně třeba primárně bránit požadavky na dokazování v trestním řízení, zároveň je však namístě je brát v úvahu i při posuzování přiměřenosti zákonné úpravy umožňující odebírání a uchovávání biologických vzorků a souvisejících procesních garancí“, argumentují soudci ve svém návrhu.

Zákon o policii pouze říká, že je možné odebrat biologický vzorek. Už v něm ale není nic o DNA profilech, není tam zmínka o tom, co se se vzorky má dále dít, a už vůbec nic o databázi. Foto: archiv

Nezákonný odběr?

V něm také upozorňují, že biologické vzorky jsou odebírány osobám omezeným na osobní svobodě (vazba, výkon trestu, ochranné léčení, detence), které „jsou daleko zranitelnější vůči svévolným zásahům do jejich osobní integrity ze strany státu, a zároveň pro ně může být obtížné využívat právních prostředků obrany, o nichž nejsou poučeni“.
S odkazem na zprávu Veřejného ochránce práv poukazují na případy nezákonného odebírání vzorků DNA těmto osobám, a to i násilím, ačkoliv byla policie upozorněna na nezákonnost takového postupu předem. „Z uvedených důvodů je tedy třeba trvat na jednoznačné a dostatečně konkrétní zákonné úpravě odebírání a uchovávání profilů DNA státními orgány, a to včetně přiměřených omezení a procesních garancí. V opačném případě může nastat situace, kdy policie bude vytvářet nepřiměřeně široké databáze těchto citlivých osobních údajů, aniž by dotčeným jednotlivcům byla dána reálná možnost právní obrany“, uvádějí v návrhu soudci.

Soudci se pozastavují také nad tím, že posouzení důvodnosti a způsob provedení odběru, který považují za významný zásah do Ústavou a Listinou zaručených práv, ponechává zákon na posouzení policejnímu orgánu. Zákonné omezení na spáchání úmyslného trestného činu nepovažují soudci za dostatečné. „Mezi úmyslné trestné činy se řadí i delikty relativně málo závažné, jakým je například výtržnictví podle § 358 trestního zákoníku. Jak vyplývá z rozsudku ve věci Aycauger proti Francii, u pachatelů takovýchto málo závažných trestných činů nelze odůvodnit stejně silný zásah do soukromí jako u pachatelů trestných činů závažnějších. V kritériu úmyslnosti trestného činu taktéž není zohledněna skutečnost, že u pachatelů některých typů trestných činů není recidiva obvyklá, respektive není pravděpodobné, že by se v budoucnu dopouštěli trestné činnosti, kterou lze odhalit za pomoci identifikace osoby prostřednictvím vzorku DNA. To je příklad žalobce ve věci, kterou nyní projednává městský soud“, píší ve svém návrhu soudci.

Pouze interní předpis

Ohledně úpravy uchovávání biologických vzorků soudci namítají její vágnost i skutečnost, že konkrétně věc upravuje pouze interní předpis policie: „Napadené ustanovení § 65 odst. 5 zákona o Policii zjednodušeně řečeno říká, že se osobní údaje zlikvidují, jakmile jich není potřeba k dalšímu plnění úkolů policie. Takové kritérium je však opět natolik obecné, že zcela přenáší posouzení přiměřenosti na vnitřní předpisy policie či aplikační praxi. Takový stav otevírá velice široký prostor pro uvážení policie a pro případné nadužívání možnosti skladovat odebrané biologické vzorky.“

Podle soudců tak protiústavnost spočívá přímo v absenci podrobnější právní úpravy. „Derogace napadených ustanovení je tedy prostředkem, jak primárně zákonodárce přimět k revizi právní úpravy odebírání a uchovávání profilů DNA Policií České republiky. Až v případě, kdy by zákonodárce zůstal nečinný, by mělo dojít k úplnému odstranění nedostatečné zákonné úpravy z právního řádu. Proto městský soud navrhuje, aby Ústavní soud napadená ustanovení zákona o Policii zrušil s odloženou vykonatelností, tak aby zákonodárce dostal příležitost k adekvátní reakci“, uzavírají soudci Městského soudu ve svém návrhu na zrušení části zákona o Policii ČR.

Ve věci samé pak senát soudkyně Horčicové vydal také předběžné opatření, kterým nařizuje policejnímu orgánu zdržet se do rozhodnutí soudu kroků, kterým si odběr vzorků na žalobci vynucuje a dal tak dalším žalobcům návod, jak v obdobných případech postupovat do doby, než o věci rozhodne Ústavní soud.

Petr Dimun