Laičtí přísedící mají svůj vlastní spolek. Unie přísedících soudů ČR (UPSČR) chce zlepšovat nelichotivý mediální obraz „soudců z lidu“. „UPSČR existuje s prvořadým cílem podporovat nezávislé a nestranné postavení přísedících, posilovat a naplňovat úlohu přísedících jakožto laického prvku soudnictví,“ uvedl mluvčí spolku Viktor Procházka pro Českou justici. Unie již jednala s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO).
V České republice působí v současnosti přibližně 5 600 přísedících. Přes 60 procent už dosáhlo věku 60 let. Unie nyní chystá jejich oslovení prostřednictvím soudů. Ač je institut přísedících často zpochybňován, počítá s nimi i část návrhu nového trestního řádu. Ministr spravedlnosti v minulosti navrhoval zpřísnění kritérií pro výkon funkce přísedícího, na okresních soudech je ale chtěl zrušit.
Na přísedící nejsou zákonem kladeny žádné zvláštní požadavky na vzdělání nebo odbornost. Stačí svéprávnost, bezúhonnost a věk nejméně 30 let. Současně není funkce přísedícího příliš finančně ohodnocena. Za jeden den jednání přísluší přísedícímu paušální náhrada ve výši 150 korun. Přesto však mohou dva přísedící přehlasovat předsedu senátu, protože mají dle zákona stejná procesní práva.
Jeden z přísedících trestního senátu Městského soudu v Praze Lukáš Stehlík pátral po dostupných informacích a zkušenostech ohledně „soudců z lidu“. Zjistil, že zatímco soudci nebo státní zástupci mají své zastupující profesní komory, přísedící žádná instituce nereprezentuje. „K tomuto zjištění se posléze přidal fakt, že o funkci přísedících není dobře informována ani široká veřejnost a praktického zastání nenachází ani u politiků. Pročítání rozhovorů a různých, více či méně odborných článků zpochybňujících smysl této instituce, bylo pomyslným urychlovačem rozhodnutí o založení Unie přísedících,“ vysvětluje motivaci ke vzniku instituce Procházka.
Kromě jeho osoby UPSČR zastupují aktuálně zakládající členové Mgr. Lukáš Stehlík, Ing. Petra Pinkavová a Mgr. Irena Obrdlíková. Jejich věkový průměr je 34 let a nikdo z nich se v současné době nevěnuje právnické profesi, byť právní vzdělání někteří z nich mají.
UPSČR existuje s prvořadým cílem podporovat nezávislé a nestranné postavení přísedících, posilovat a naplňovat úlohu přísedících jakožto laického prvku soudnictví. Podle Unie by měla být funkce přísedícího vnímána jako prestižní společenské poslání. „UPSČR je v každém případě organizací zcela apolitickou a prostou komerčních zájmů,“ dodává mluvčí spolku.
UPSČR kritizuje kromě vnímání přísedících i jejich nízké náhrady nebo nedostatečné zázemí u soudů. „V očích odborné i laické veřejnosti je přísedící často vykreslen jako penzista, usilující o vyplnění volného času a přilepšení k důchodu. Jeho odborné znalosti jsou považovány za nedostatečné k tomu, aby pochopili, co se kolem v nich v soudní síni děje. Následkem toho jsou vnímáni jako pasivní účastníci procesu,“ míní Viktor Procházka. To chce Unie změnit. Role přísedícího vyžaduje podle jejích zástupců vysoký morální kredit, životní zkušenosti, smysl pro spravedlnost, odvahu pro její prosazování a odhodlání získávat teoretické i praktické znalosti z oborů práva. K vědomostem mají přísedícím dopomoci odborná školení. „V neposlední řadě chceme figurovat jako oponenti v neustále se opakujících diskusích o samotném smyslu existence přísedících,“ dodává Procházka.
Institut přísedících byl zaveden až v roce 1948. Předtím bylo dlouho pouze uvažováno o zavedení porotních soudů, ty však vešly v platnost až v roce 1946. Po zlidovění soudnictví v roce 1948 tak konečně vešel v praxi koncept přísedících. V této době byla účast u soudu ve funkci „soudce z lidu“ občanskou povinností, které se nikdo nemohl zprostit. Ústavou z roku 1960 pak došlo k zavedení lidových soudů a postupně docházelo k dalším dílčím změnám v tomto institutu i organizaci soudnictví. Základní princip ale zůstal zachován. Od roku 1991 pak jsou soudci z lidu v zákoně označováni jako přísedící.
Eva Paseková
