Případ soudkyně Králové: Kárný senát zpochybnil kárnou žalobu předsedy Městského soudu

Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová přišla o talár Reprofoto: ČT

Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS), vedený soudcem Karlem Šimkou, bude ve středu rozhodovat o dvou kárných žalobách, podaných na soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 1 (OS) Helenu Královou. V první žalobě ministr spravedlnosti Robert Pelikán soudkyni Králové vyčítá, že dlouhodobě nerespektuje pokyny nadřízeného soudu, v druhé pak předseda Městského soudu v Praze (MěS) Libor Vávra zase údajné nenapravitelné zmatky při rozhodování o námitce obhajoby a údajnou lež. Jak ale Česká justice zjistila, kárný senát se k Vávrově žalobě postavil kriticky.

Oba kárné návrhy požadují, aby kárný senát zprostil soudkyni Královou funkce soudkyně. Poté, co loni 6. prosince podal svůj návrh předseda MěS Vávra, zprostil ministr Pelikán soudkyni Královou dočasně výkonu funkce soudkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala soudkyně námitky, které na začátku ledna kárný senát zamítl. Ve svém rozhodnutí však přihlédl senát pouze ke kárnému návrhu ministra, neboť jím tvrzené skutky, kterých se měla soudkyně Králová dopustit, považuje senát za závažné a v případě, že by se tvrzené jednání i jeho povaha potvrdily, musel by senát rozhodnout o udělení nejpřísnějšího trestu.

„Ministr spravedlnost ve svém kárném návrhu tvrdí, že dotyčná soudkyně po dlouhou dobu a opakovaně (konkrétně v pěti skutkově a právně obtížných trestních věcech) nerespektovala právní názor a závazné pokyny nadřízených soudních instancí. Jakkoli kárně obviněná s kárným návrhem ministra spravedlnosti nesouhlasí a vznáší proti němu důkladnou a prima facie nikoli irelevantní argumentaci, kárný návrh ministra je založen na plausibilních skutkových tvrzeních a právních argumentech, které, pokud by se ukázaly pravdivými a správnými, by mohly s významnou pravděpodobností vést k závěru, že JUDr. Helena Králová se dopustila velmi závažného kárného provinění spočívajícího v systematické a dlouhodobé neschopnosti rozhodovat v souladu se zákonem. Stěží by pak bylo představitelné uložení jiného kárného opatření než odvolání kárně obviněné z funkce soudce,“ stojí v rozhodnutí kárného senátu z 8. ledna tohoto roku.

Naopak bylo-li by rozhodnuto ministrem o dočasném zproštění funkce v případě, kdyby byla podána pouze Vávrova žaloba, kárný senát by námitkám Králové pravděpodobně vyhověl a ministrovo rozhodnutí o dočasném zproštění by zrušil.

Předseda MěS ve své kárné žalobě, kterou má Česká justice k dispozici, klade Králové za vinu, že v případu tzv. poslaneckých trafik v kauze Nagyová s pol. vyhověla námitce obhajoby o nepoužitelnosti odposlechů pro nezákonnost jejich pořízení, aby pak – poté, co si měla uvědomit význam rozhodnutí i jeho právní dopady – vzala svá slova zpět a měla mluvčí soudu sdělit zjevně nepravdivou informaci.

„Kárně postižitelné jednání soudkyně JUDr. Heleny Králové spatřuji v tom, že po odročení hlavního líčení, s vědomím v jaké podobě, smyslu a znění vyhlásila jako předsedkyně senátu během hlavního líčení usnesení, a poté, co si uvědomila význam učiněného rozhodnutí pro souzenou věc, se rozhodla smysl vyhlášeného a proto již nezměnitelného rozhodnutí fakticky anulovat a zpětně usnesení vyložit tak, že nedopadá na žádný z mnoha odposlechů ve věci učiněných (odposlechy jsou v dané věci klíčové důkazy), krom dvou nevýznamných SMS zpráv, na něž se zrovna státní zástupce dotazoval. Jinými slovy řečeno v prohlášení učiněném pro veřejnost skrze tiskovou mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 1 dr. Králová uvedla zjevnou nepravdu ve snaze změnit smysl a dopad již vyhlášeného a tudíž neměnného rozhodnutí.“

Rozhodla se pro vědomou lež

Podle Vávry si měla Králová dopad svého rozhodnutí uvědomit až ex post, neboť tím vyloučila použitelnost prakticky všech použitelných důkazů, což se podle Vávry v podstatě rovná rozhodnutí o věci samé. Jedná se o rozhodnutí podle Vávry nelogické i proto, že totožné odposlechy jako předsedkyně senátu připustila v jiných věcech. „Jde tedy o rozhodnutí zcela nelogické, zabraňující zjistit ve věci skutkový stav a proto směřující v vyhlášení nutně zprošťujícího rozsudku. Aby tomuto následku dr. Králová zamezila, rozhodla se pro vědomou lež a přes tiskovou mluvčí veřejně prezentovala význam rozhodnutí zcela opačně, jakožto rozhodnutí vztahující se na pouhé dvě SMS zprávy, což zjištění skutkového stavu ve věci ohrožuje podstatně méně,“ nebere si v kárné žalobě servítky předseda soudu Vávra.

Předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra Foto: Petr Stříbrný

Ten v kárné žalobě argumentuje také tím, že způsob rozhodnutí Králové, kterým měla vyhovět námitce obhajoby, je nezměnitelné. Usnesení bylo podle Vávry učiněno po poradě senátu a jedná se o usnesení, jímž si soud upravuje vedení řízení a průběh dokazování a stížnost proti němu tak není přípustná.

S tím však kárný senát ve svém rozhodnutí z 8. ledna ostře nesouhlasí. „(…)  i kdyby kárně obviněná soudkyně vskutku zaviněně jednala tak, jak je kárným navrhovatelem tvrzeno, by s velkou pravděpodobností nemohlo jít o kárné provinění, u něhož by adekvátním kárným opatřením bylo odvolání kárně obviněné z funkce soudce. S nikoli nevýznamnou pravděpodobností však nemusí vůbec jít o kárné provinění, nýbrž o běžné pochybení soudkyně při vedení řízení, které může, ale také nemusí mít procesní důsledky a jež může být, pokud by takové důsledky mělo, napraveno v dalším postupu trestního řízení. Samo o sobě by tedy kárným navrhovatelem tvrzené jednání v žádném případě nemohlo být dostatečným důvodem k dočasnému zproštění JUDr. Heleny Králové výkonu funkce soudkyně“, zhodnotili soudci kárného senátu argumenty i závažnost kárné žaloby předsedy MěS Libora Vávry.

Odposlechy byly nezákonné

Proti Vávrovi se ve svých námitkách postavila i soudkyně Králová. Ta zdůraznila, že nadále trvá na tom, že odposlechy v předmětné trestní věci byly nezákonné.  Na tomto hodnocení měla pak setrvat jak v rámci rozhovoru s tiskovou mluvčí, tak i v rozhovoru s místopředsedkyní soudu. „Nebyla přitom tím, kdo veřejně prezentoval význam daného usnesení. Kárný návrh zde pak tvoří jistou analogii ‚nepřímého pachatelství‘, kdy obě zmíněné osoby pokládá za pouhé interprety prohlášení JUDr. Heleny Králové, ačkoliv skutečný obsah jejího rozhovoru nezná (resp. ten nebyl nijak písemně zaznamenán a JUDr. Helena Králová na něj nebyla nijak dotazována). Nebylo tedy vůbec postaveno najisto, kdo se dopustil zkreslení ve vztahu k veřejnosti a jakým způsobem“, shrnuje kárný senát argumentaci námitek Králové.  Ta dále uvedla, že v rámci řízení o námitkách je předčasné, aby si kárný senát tvořil úsudek o předběžné otázce, kterou je zákonnost odposlechů v předmětné trestní věci.
„I kdyby si však utvořil názor shodný s názorem kárného navrhovatele, nemůže odlišnost právního názoru soudkyně kárně postihnout. Hodnocení důkazů je totiž svrchovaným právem nezávislého a nestranného soudu. Jestliže tedy JUDr. Helena Králová klade na náležitosti žádosti a na odůvodnění příkazu k odposlechu přísnější nároky než jiní soudci, v žádném případě to nelze označit za extenzivní výklad právního předpisu. Z těchto důvodů je podaný kárný návrh nedostatečně zdůvodněn a opírá se o tvrzení, která jsou v rozporu se skutečným stavem věci“, namítá obhajoba soudkyně Králové, která osobně kroky ministra i předsedy soudu považuje za „stupňující se nátlak“ na její osobu, jehož cílem je, aby se sama vzdala funkce soudkyně.

Petr Dimun