Jsme svědky historického zlomu ve vnímání spotřebitele, upozornil minulý týden na sympoziu o ochraně spotřebitele zakladatel Stálé konference českého práva Karel Havlíček. Párový mechanismus vymezení spotřebitele proti podnikateli, ochrana slabší strany, protože nejedná rovný s rovným a „zřetelný vstup veřejnoprávní orchestrace do vztahů, které byly dříve soukromé“, tyto znaky nese nově definovaný vztah zákazníka a podnikatele. Je to nebezpečné, je to na hraně, ale je to nová skutečnost.
Pro mnoho právníků téma iritující, pro mnoho dalších inspirující a pokrokové, pro všechny svojí kontroverzí citlivé. Podle právníka Karla Havlíčka patří k tekuté době, kterou žijeme. Tekutá doba byl název jeho vystoupení na sympoziu Spotřebitelské spory a jejich řešení minulý týden v Poslanecké sněmovně parlamentu. Akce se konala v rámci Pražského právnického jara.
Podle zakladatele Stálé konference českého práva Karla Havlíčka je právě „spotřebitel a jeho ochrana“ v centru střetu liberálních a konzervativních tendencí. Při přípravě svého vystoupení nalezl právník 1809 pramenů práva, kde se vyskytuje slovo spotřebitel.
První československý spotřebitel je z roku 1918
Do naší tekuté doby a k tanečkům kolem tzv. spotřebitelů však bylo nutno nějak dospět. I před naší dobou byla jiná doba, dokonce jiné doby, které se nějak a z nějakých důvodů točily kolem „spotřebitele“. „Prvním zákonem, kde se objevilo slovo spotřebitel, je nařízení č. 26 z roku 1918 o hospodaření s minerálními oleji, výrobky z nich, benzolem a dehtovými oleji,“ uvedl Karel Havlíček.
Stejnopis sbírky úplně prvních zákonů a nařízení státu československého z listopadu 1918 se ovšem nařízeními a regulacemi zboží a potravin hemží: Zákaz vývozu cukru, regulace obchodu s vydělanými kůžemi, zřízení pivovarské komise, zřízení československé komise lihové, nařízení o obchodu s rybami sladkovodními, nařízení o hospodaření s lnem, bavlnou, jutou a výrobky z nich, všeobecná úprava spotřeby obilí, regulace železa a oceli. Tyto zákony právě založené Československé republiky vznikly týden po prozatímní ústavě a dva týdny po obstavení velkostatků v listopadu 1918.
Od poválečné bídy k odběratelům banánů
Podle Karla Havlíčka se historicky fenomén právního institutu spotřebitele objevuje vždy ve vlnách, v sinusoidách, přičemž horní amplituda vždy souvisí s těžkou dobou a s dobou obtížné ekonomické situace. „Je to například obnova pro první světové válce, protektorátní ekonomika nebo hospodářská obnova po druhé světové válce,“ uvedl příklady.
Tyto důvody jsou velmi srozumitelné: „Důvodem bývala ochrana proti masivní bídě. Šlo také o ochranu hospodářství jako celku včetně podpory válečného hospodářství,“ vysvětlil Karel Havlíček.
Další etapou „spotřebitele“ byl reálný socializmu. „Heslo bylo: Na konci každého snažení budiž člověk. A člověk se skutečně ocitl až na konci,“ řekl k tomu Karel Havlíček. Podle kterého princip náš zákazník, náš pán, neplatil, naším pánem byli naopak prodavač, řemeslník, úředník, poslanec. Vztah podnikatel a jeho zákazník se změnil na dodavatelsko-odběratelské vztahy. „Zákazníci byli jen odběratelé ve frontě na banány,“ uvedl Karel Havlíček.
Ani po roce 1989 se záležitosti spotřebitelů a vztahy nestaly nezajímavými. Podle Havlíčka jsou poznamenané dobou grunderství porevolučních let, heslem urvi co můžeš, liberalizací a globalizací. Je to ale také doba, kdy se z pojmu spotřebitel začíná stávat zcela nový fenomén. Spotřebitel 2.0, zopakoval Karel Havlíček pracovní název průvodce sympoziem poslance Patrika Nachera (ANO11) pro angažované spotřebitele, kteří vstupují do sporů a brání svá práva.
Až nebezpečná orchestrace soukromých vztahů
Podle Karla Havlíčka je definice spotřebitele, jak ji obsahuje zákon nepřesná, když hovoří o podnikateli a spotřebiteli a tímto vztahem spotřebitele charakterizuje. Definice spotřebitele vůbec nepočítá s dítětem nebo důchodcem, upozornil Havlíček. Zákonodárce se ocitl v takovém obležení, že do zákona akceptoval jen podnikatele a spotřebitele jako párový mechanismus, kde spotřebitel je vždy v pozici slabší strany, upozornil Karel Havlíček na dva základní rysy nových vztahů: „V dřívějších dobách vystupovali tito lidé jako rovný s rovným co se týče projevu vůle,“ dodal k zavedení univerzálního principu slabšího.
Třetím zásadním rysem je podle Havlíčka „zřetelný vstup veřejnoprávní orchestrace do vztahů, které byly dříve soukromé“. Posun tímto směrem potvrdila následně ve svém vystoupení děkanka Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Markéta Selucká, která naopak vysvětlovala, proč je podle ní ochrana spotřebitele pilíř právního státu. O této části sympozia Česká justice už informovala.
Toto už není původní koncept ochrany spotřebitele, jehož důvodem byla bída a nedostatek. Podle Karla Havlíčka je původ nového konceptu ve snaze o vyšší důstojnost člověka. „Někdy je to nebezpečné a na hraně sociálního inženýrství, ale tato disciplína je na hodnocení příliš mladá,“ komentoval to Havlíček. „Jsme svědky historického zlomu ve vnímání spotřebitele,“ uzavřel svoje vystoupení s názvem Tekutá doba Karel Havlíček.
Irena Válová
