Případ soudkyně Mašínové: Ostrý tón kárného senátu a přetahování žalobců

Kárný senát projednal prohřešky soudce z Prahy Foto: archiv

Případ soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 (OS) Sylvy Mašínové, kterou kárně žaluje předseda Nejvyššího soudu (NS) Pavel Šámal proto, že neoznámila svoji podjatost v případu sporu fotbalových rozhodčích, v němž pak následně měla postupovat jednostranně, provází několik zajímavých okolností.

Předně, kárný senát soudce Karla Šimky v rozhodnutí, kterým zamítl její námitky proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o dočasném zproštění funkce soudce, velmi ostře – jakkoliv předběžně – zhodnotil její údajné počínání.

„Je zřejmé, že pokud by se kárně obviněná skutečně dopustila jednání popsaného kárným navrhovatelem, šlo by o kárné provinění mimořádné závažnosti, fatální zpronevěření se soudce své funkci. Pokud by se věci vskutku odehrály tak, jak líčí kárný navrhovatel, je stěží přestavitelné, že by kárně obviněné mohlo být uloženo jiné kárné opatření než odvolání z funkce soudce. Bylo by dokonce možno zamýšlet se i nad tím, zda jednáním kárně obviněné nemohl být spáchán trestný čin, například podle § 329 odst. 1 písm. a) či c) trestního zákoníku“, argumentují kární soudci v odůvodnění, jímž zamítli Mašínové námitky proti dočasnému zproštění funkce.

Kárného deliktu by se Mašínová podle kárného senátu dopustila i tehdy, pokud by nehrál v rozhodování o případu, v němž je namítán její nezákonný postup, její vztah s Miroslavem Peltou. Mašínová ve své argumentaci totiž namítala, že její vztah k fotbalovému prostředí a postavení insidera jí naopak umožňovaly věc řádně posoudit. „I kdyby v kárném řízení nevyšlo najevo, že kárně obviněná se jednostranného postupu v řízení ve věci (…) dopustila PROTO, že měla blízký vztah s M. P. (Miroslav Pelta, pozn. redakce) , nýbrž BEZ příčinné souvislosti s tímto vztahem (třeba v důsledku svých obecných „insiderských“ znalostí fotbalového prostředí, které by vedly k jejím a priori existujícím náhledům na potenciální stranami navržené svědky), jednalo by se o porušení povinnosti nestrannosti a nezaujatosti soudce a neobjektivní, jednostranný úsudek při rozhodování, což by s nikoli malou pravděpodobností mohlo vést k uložení kárného opatření v podobě odvolání z funkce soudce“, konstatují kární soudci.

Ti opírají své rozhodnutí i o to, že skutkové okolnosti kárné žaloby nejsou Mašínovou v podstatě zpochybňovány, pouze z nich činí jiné právní závěry.

Také v druhém vytýkaném kárném provinění, kdy v soudním sporu, v němž neoznámila svoji podjatost, měla rozhodovat jednostranně, spatřuje kárný senát předběžně velmi závažné kárné provinění. Kárná žaloba předsedy Šámala je navíc podpořena rozhodnutím odvolacího soudu, který rozhodnutí Mašínové zrušil a nařídil projednání jiným soudcem. „Propojení výše uvedených jednotlivých skutkových okolností, z nichž každá by mohla sama o sobě být dobře vysvětlitelná a z hlediska možné kárné odpovědnosti „nevinná“, v osobách, čase a materii (tj. zájem M. P., osoby s blízkým vztahem ke kárně obviněné, o kauzu posuzovanou kárně obviněnou, pravděpodobné důvody a povaha tohoto zájmu a výsledek zřejmě jednostranného postupu kárně obviněné v této kauze, jenž P. nejspíše vyhovoval) vytváří vysoký stupeň podezření, že kárně obviněná v dané věci nejednala lege artis. Jinak řečeno, ve věci se objevuje příliš mnoho okolností najednou, jež míří směrem, který má a musí být velmi pečlivě a do hloubky zkoumán z hlediska možné kárné odpovědnosti kárně obviněné, neboť jde o okolnosti potenciálně mimořádně závažné“, uzavírají své odůvodnění kární soudci.

Pelikána předběhl Šámal

Případ kárné žaloby na soudkyni Mašínovou také vyvolal v justici otázku, jak postupovat v případě, kdy je podnět ke kárné žalobě směřován k více kárným žalobcům současně. Na nedávném semináři o kárném řízení, který proběhl na Nejvyšším správním soudu (NSS), se o tom vedla debata, v níž padaly otázky typu povinnosti či možnosti kárného žalobce podat kárnou žalobu a s tím související problém možného promlčení, popřípadě dokonce záměru některého z kárných žalobců žalobu nepodat, jakkoliv může tvrdit opak. Předseda NS Pavel Šámal, který nakonec podal na Mašínovou kárnou žalobu, uvedl, že v tomto případě k tomu přistoupil až poté, co zjistil u ostatních kárných žalobců, že se kárnou žalobu podat nechystají.

Policie totiž podnět na Mašínovou, včetně detailních informací z policejního vyšetřování, poskytla jak předsedkyni OS, tak předsedovi Městského soudu v Praze, předsedovi Vrchního soudu v Praze, ministrovi spravedlnosti a předsedovi NS. Záměr podat kárnou žalobu nejprve oznámila předsedkyně OS, následně tak učinil i ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Ten se měl podle zjištění České justice následně spojit s předsedkyní soudu Michaelou Wenzlovou a požádat ji, aby ji nepodávala, neboť tak učiní on. „V době, když jsem již měla kárný návrh v zásadě připravený, jsem byla vyrozuměna ministrem spravedlnosti JUDr. Robertem Pelikánem, že si atrahuje podání kárného návrhu.  Ministra jsem informovala, že s ohledem na jeho stanovisko kárný návrh podávat nebudu, avšak v případě, že on ho do 30. 4. 2018 nepodá, podám kárný návrh sama. Následně mi ministr spravedlnosti zaslal sdělení, že od svého úmyslu podat kárný návrh upustil, a proto jsem jej neprodleně podala sama“, uvedla k tomu pro Českou justici Wenzlová. To však již kárnou žalobu podal i předseda NS Šámal.
Přitom mluvčí ministra Tereza Schejbalová České justici sdělila, že ministr od záměru neupustil, kárnou žalobu podat chtěl, ale „předběhl ho předseda Šámal“.

Nad postupem policie, která rozeslala podnět ke kárné žalobě všem potenciálním kárným žalobcům, včetně podrobných informací z trestního řízení, se pozastavil opakovaně předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra. Naposledy tak učinil již na zmíněném semináři NSS. „Divné je, že policie poslala v kauze Mašínová spis s podnětem na všechny kárné žalobce. Možná ji policie chtěla dostat alespoň v kárném řízení, když se to nepodařilo v řízení trestním,“ uvedl Vávra.

Petr Dimun