Ústavní soudce Lichovník: V rodinných věcech není dovolání, důležitá je empatie

Family problem

U Ústavního soudu dělají všichni všechno, což vede k jisté míře aktivismu. Na rozdíl od Nejvyššího soudu je však nález Ústavního soudu závazný. Většina judikátů se týká cesty, jak dospět k rozhodnutí, uvedl v souvislosti s výkladem o rozhodováním opatrovnických soudů ústavní soudce Tomáš Lichovník. Soudce i advokát musí podle něho být v rodinných věcech více zkušený člověk s empatií, než právník.

K rozhodování v rodinných věcech se z pohledu opatrovnického soudu ústavní soudce a emeritní předseda Soudcovské unie Tomáš Lichovník vyjádřil na workshopu Právní konflikt v rodině. O akci Česká justice už informovala.

Více prestiže opatrovnické agendě

Podle jeho názoru by opatrovnický soudce měl být vždy zkušený soudce a opatrovnická agenda by měla být vnímána jako prestižní, což zdaleka tak není. Ústavní soudce se rovněž obrátil k advokátům: „Nechci říci, že rodinný advokát nemusí zas tak znát právo, ale u rodinného právníka považuji za důležitější zkušenost a empatii, uvedl soudce. „Předmětem případů není dítě, ale náprava vztahů,“ vysvětlil.

Soudce Tomáš Lichovník, dřívější prezident Soudcovské unie. Foto: archiv

Když se podle něho opatrovnický soud dobere rozhodnutí, nastává problém s vykonatelností: „Je jednodušší nalézt majetek a zabavit majetek. Ale my vykonáváme rozhodnutím, že otec má předat dítě matce ke styku – ale ono je tam přece nejdůležitější to dítě,“ uvedl dále ústavní soudce. Dítěti soud říká: „Tvůj otec a matka jsou něco strašného, ale ty tam musíš jet na víkend, jinak dostanou pokutu,“ uvedl soudce. Dítě se může zaseknout a od jistého věku ho nikdo k ničemu nedonutí.

Pobouření z nálezu Ústavního soudu

Jak dále upozornil, v rodinných věcech neexistuje dovolání k Nejvyššímu soudu. Na to přítomní účastníci workshopu z řad advokátů i pracovníků OSPODu souhlasně kývali. „Na Ústavním soudu dělají všichni všechno, což vede k jisté míře aktivismu. Na rozdíl od Nejvyššího soudu je však nález Ústavního soudu závazný,“ vysvětlil ústavní soudce.

V reakci na to přítomní právníci s pobouřením kritizovali aktuální nález Ústavního soudu, v jehož důsledku budou muset všechny soudy při rozhodování o tom, kam bude dítě chodit do základní školy, vzít v potaz názor dítěte.
Například předsedkyně Unie rodinných právníků Daniela Kovářová uvedla, že participační práva dítěte považuje za velký problém a že už nyní skupina dětí z vysoce konfliktních manželství rozhoduje vše: Opravdu se budeme ptát pětiletých dětí, kam chtějí chodit do školy?, vznesla řečnickou otázku.

Rodiče se soudí, kam bude chodit dítě do školy

V předmětném případě jde o dívenku, kterou matka zapsala do základní školy a souhlas otce byl nahrazen rozhodnutím okresního soudu Praha Východ. Otec ovšem podal odvolání, protože si přeje, aby dívenka chodila do jiné základní školy. Krajský soud rozhodl opačně, ve prospěch otce a naopak nahradil rozhodnutím souhlas matky.

Matka tedy podala stížnost k soudu ústavnímu, který rozhodl v její prospěch s tím, že nebyl zjišťován názor sedmileté dívenky: „Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná, byť z jiných důvodů, než které uvedla ve své ústavní stížnosti stěžovatelka. Jak vyplynulo z vyžádaných podkladů, názor nezletilé na možnou změnu základní školy nebyl v řízení před odvolacím soudem nijak zjišťován. Vzhledem k tomu, že nezletilé bylo v době vydání napadeného rozhodnutí sedm let, věnoval se Ústavní soud otázce potřebnosti zjišťování jejího názoru,“ uvedl k tomu Ústavní soud.

Úzkostná dívenka bude muset možná změnit školu

Podle Ústavního soudu nezbavuje soudy povinnost zjistit názor dítěte ani fakt, že dívence byl ustanoven opatrovník. Tím je podle textu odůvodnění obecní úřad v Říčanech. „Kolizní opatrovník v rámci řízení provedl mimo jiné pohovor s nezletilou H., která uvedla, že se jí na zápise matkou vybrané školy během zápisu líbilo, do této školy se těší. V dané škole má již některé kamarádky z mateřské školy. Věděla, že otec vybral jinou školu, že do této školy chodil sám a je kousek od místa, kde bydlí babička. S výsledkem jednání a jeho odůvodněním v řízení u krajského soudu kolizní opatrovník nesouhlasí,“ stojí o jednání opatrovníka v odůvodnění.

V době podání ústavní stížnosti chodila dívenka do předmětné školy, se kterou nesouhlasí otec, už půl roku. „Volbu školy (ve prospěch matkou navržené školy) nemůže ovlivnit ani tvrzení matky, že nezletilá je, jak vyplývá ze znaleckého posudku vypracovaného v minulém řízení, velmi citlivá, je úzkostného založení, vyžaduje menší kolektiv. Ze závěrů matkou zmíněného znaleckého posudku totiž dle krajského soudu nevyplývá, že by nezletilá nebyla schopna adaptovat se na nové prostředí. V posudku uváděná vyšší pravděpodobnost stavů úzkosti a sklon k pocitům ohrožení v citově náročných situacích evidentně souvisely s rozpadem vztahu rodičů,“ cituje Ústavní soud z rozhodnutí krajského soudu ve prospěch otce.

Nešťastné děti rodičů psychopatů

„Situace je důsledkem pochybení obou rodičů, kteří nebyli schopni se dohodnout ve věci školní docházky nezletilé, přičemž ani jeden z nich věc neřešil včas,“ stojí dále v citaci v odůvodnění nálezu Ústavního soudu. Tato situace odpovídá výkladu místopředsedy Okresního soudu v Novém Jičíně Vladimíra Poláka o Cochemské metodě vyjednávání dohody s rodiči dětí, v jehož závěru soudce Polák uvedl, že 5% rodičů dohodu odmítají a část z nich jsou psychopati: „Určitému procentu dětí není pomoci. Dítě s rodiči psychopaty prostě nebude mít šťastné dětství,“ řekl doslova soudce Polák. Také o vystoupení soudce Vladimíra Poláka Česká justice už informovala.

Také podle ústavního soudce Tomáše Lichovníka jsou tyto spory rodičů, kteří se nedokáží dohodnout, nejhorší. „Je tam dítě, které si nevybralo ani jednoho z nich. Proto se někdy musí postupovat z úřední povinnosti,“ řekl soudce. Podle jeho „hrubě zobecněného“názoru se ale většina judikátů netýká výsledku sporu, nýbrž cesty, jak k němu dospět, co zohlednit a co všechno proto musí soudy udělat.

Irena Válová