Obrana nemůže rozhodnout, kdo má v ČR vyhlásit válečný stav, úkol vrací Babišovi

Premiér Andrej Babiš Foto: facebook

Ministerstvo obrany nemůže samo určit, kdo má v ČR vyhlásit válečný stav a stav ohrožení státu v případě nefunkčnosti parlamentu a neusnášeníschopnosti vlády. ČR nemá pro tento případ náhradní instituci. Pravomoc může dostat prezident, premiér nebo zcela jiný orgán. Obrana ústavně-právní úkol vrací předsedovi vlády s pověřením jednat v parlamentu o změně Ústavy.

Vyplývá to z materiálu Zpráva o plnění neuzavřených úkolů vyplývajících z optimalizace současného bezpečnostního systému České republiky, kterým se oba nesplněné úkoly navrhují  přenést na předsedu vlády. Česká justice má dokument k dispozici.

Premiér Babiš bude muset „zamakat“: problém, kdo má vyhlásit válečný stav a stav ohrožení státu v případě nefunkčnosti parlamentu a neusnášeníschopnosti vlády, řeší ČR podle materiálu už od roku 2004, tedy čtrnáct let.

Z hlediska bezpečnosti státu jde při tom o zásadní otázku, kde musí dojít ke shodě na nejvyšší úrovni: „K nalezení shody ohledně dalšího postupu při jejich řešení proběhlo v měsíci dubnu 2018 jednání zástupců Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva financí, obou komor Parlamentu České republiky a Kanceláře prezidenta republiky,“ informuje materiál o učiněných krocích.

Ústava nepočítá se stání krizí

Jaké úkoly předmětné instituce společně řeší? Parlament se v krizovém nebo dokonce válečném stavu nemusí dokázat vůbec sejít, avšak některé pravomoci přísluší pouze tomuto tělesu: „Ústavní systém České republiky je dlouhodobě postaven na předpokladu, že i v krizových stavech, a také v okamžicích bezprostředně před a při jejich vypuknutí, budou všechny jeho součásti plně funkční, a to zejména parlament,“ uvádí do situace materiál.

Pro ústavní, právní a bezpečnostní systém České republiky to znamená zásadní problém spočívající v tom, že není počítáno s náhradním výkonem některých pravomocí parlamentu v případě, že by nebyl funkční, a přenosem jeho vybraných pravomocí na jiné orgány. To znamená, že taková situace by v závislosti na charakteru ohrožení vyústila v ústavní, ale případně i státní krizi, uvádí se v materiálu doslova.

Náhlá eskalace hrozby a rozkazy z NATO

Přitom ale jen parlamentem řádně vyhlášený válečný stav, případně stav ohrožení státu je  podmínkou pro přijetí dalších opatření nezbytných pro zajišťování bezpečnosti a obrany státu. Jedná se například o vyhlášení mobilizace, schválení nouzového válečného rozpočtu nebo přijetí opatření k zajištění bezpečnosti obyvatel spočívající v omezení některých základních práv a svobod a uložení povinností obyvatelům.

Takovými právy jsou podle zákona 240/2000 vlastnické právo, nedotknutelnost obydlí při evakuaci, svoboda pohybu, svoboda shromažďování, právo podnikat a právo na stávku.

Dále pouze funkční parlament může vysílat české vojáky do zahraničí a schvalovat mezinárodní smlouvy. Pokud by po válce diplomatické a ekonomické náhle vypukla dlouhodobě diskutovaná horká válka s Ruskem, český parlament by se za určitých okolností  – například v době parlamentních prázdnin – nemusel v případě „náhlé eskalující hrozby“ sejít: „Podobně tomu může být v případě požadavků Severoatlantické aliance, které mohou přicházet již v době, kdy stav ohrožení státu nebude v České republice ještě vyhlášen,“ uvádí se v materiálu.

Musí se změnit Ústava i ústavní zákon o bezpečnosti

Podle materiálu jsou ve hře stále různé varianty řešení. Jednou z nich je „zmírnit podmínky pro vyhlášení stavu ohrožení státu tak, aby se bezprostřednost hrozby spojovala pouze s hrozbou demokratickým základům státu. V případě hrozby svrchovanosti a územní celistvosti státu by se nemuselo jednat o hrozbu bezprostřední“.

Dále materiál navrhuje variantu přenést náhradní pravomoc na předsedu vlády nebo na prezidenta nebo na zvláštní k tomu určený orgán parlamentu či tuto pravomoc dokonce přenést na zvláštní orgán mimo parlament, a to vždy s následnou ratifikací aktu. „V současných členských státech Evropské unie a NATO jsou tyto varianty známé
a navržené možnosti jsou známé také z naší ústavní tradice v minulosti,“ poznamenává k tomu materiál.

Všechny navržené varianty ke své realizaci vyžadují změny ústavního pořádku, především ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky a ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, upozorňuje materiál, který odkazuje k ústavní listině z roku 1920 nebo k ústavnímu dekretu z roku 1940.

Obrana navrhuje úkolem pověřit Babiše

Co se týče ztráty usnášeníschopnosti vlády, navrhuje materiál nahradit její rozhodování ve válčeném stavu nebo ve stavu ohrožení státu rozhodováním samotného předsedy.

Jak vyplývá z materiálu, pravomoc vyhlašovat válku a mimořádné právní stavy a mobilizovat svěřuje slovenská Ústava prezidentovi republiky. Stejná úprava je v Polsku, Litvě, Estonsku a Lotyšsku. „Silná role prezidenta republiky nepřekvapí ve Francii, kde tuto záležitost řeší ústava ze 4. října 1958 ve svém čl. 16,“ uvádí materiál. Naopak Itálie a Nizozemí přiznává tyto pravomoci vládě. Německo za tímto účelem ustavilo podle německého Základního zákona (Ústava) Společný výbor, který nahradí v případě potřeby Spolkový sněm a Spolkovou radu.

Protože měnit Ústavu a navrhovat přenášení pravomocí či náhradní výkon pravomocí parlamentu a vlády jde nad rámec oprávnění obrany, vrací ministerstvo tento úkol předsedovi vlády: „Ministerstvo obrany navrhuje, aby vláda České republiky svým usnesením zrušila bod I/2 usnesení vlády České republiky ze dne 2. prosince 2015 č. 980 ke stavu plnění neuzavřených úkolů vyplývajících z optimalizace současného bezpečnostního systému České republiky, kterým byl úkol uložen Ministerstvu obrany, a vzhledem k citlivosti  a mnohostrannosti otázek přenosu krizových ústavních pravomocí, aby řízení úkolu pro fázi předjednání věci přenesla na předsedu vlády s pověřením pro jednání též na půdě Parlamentu České republiky.“

Irena Válová