Unie obhájců: Komunikace mezi obhájcem a právnickou osobou musí být důvěrná

Zástupci Unie obhájců Ilustrační foto: archiv

Státní zástupce v konkrétním případě nerespektoval advokátní mlčenlivost, týkající se komunikace mezi obhájcem a klientem. Vyplývá to ze stanoviska Unie obhájců (UO) k otázce důvěrnosti a možnosti odposlechu komunikace mezi obviněnou právnickou osobou a jejím obhájcem. S problémem se spolek obrátil na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana.

Případ se týká toho, že v trestním řízení byla obviněna právnická osoba (společnost s ručením omezeným) a obviněny byly též další osoby fyzické včetně jednatele této právnické osoby. Po zahájení trestního stíhání byla v rámci soudního příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 trestního řádu zajištěna i komunikace mezi obhájcem obviněné právnické osoby a jejím obviněným jednatelem. K námitkám o nepřípustnosti takového odposlechu byl dozorujícím státním zástupcem zaujat názor, že obhájce obviněné právnické osoby je odlišný od obhájce obviněné fyzické osoby a nejde tedy o komunikaci mezi obviněným a jeho obhájcem.

Právo na efektivní obhajobu

Právnická osoba je umělý útvar, osobou, která není přirozeným subjektem právních vztahů, nýbrž osobou, které právní subjektivitu přiznává zákon. Zákon také stanoví, kdo ji zastupuje, čí právní jednání nebo čí protiprávní čin právnickou osobu zavazuje, oponuje UO názoru státního zástupce. „Není pochyb o tom, že i právnická osoba má právo na obhajobu, včetně práva zvolit si obhájce a radit se s ním. Ostatně tyto závěry zaujal i Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře. Má-li obhájce komunikovat s obviněnou právnickou osobou, kterou v trestním řízení obhajuje, musí z logiky věci hovořit s fyzickými osobami, které zastupují tuto právnickou osobu, popř. s osobami, které v rámci právnické osoby o skutku, pro nějž se trestní řízení vede, něco ví. Lze jen stěží vykonávat efektivně obhajobu, aniž by obhájce s obviněným mluvil,“ uvádí spolek ve stanovisku.

Tyto závěry potvrzuje podle UO i zahraniční literatura v zemích s tradiční trestní odpovědností právnických osob.

Otázkou pouze je, v jaké šíři, jakému okruhu osob, má být poskytnuta ochrana důvěrné komunikace s obhájcem právnické osoby. „Podle našeho názoru tento okruh osob zahrnuje jednak osoby, které jsou oprávněny za právnickou osobu jednat (zastupují ji), ať již činí úkony v trestním řízení samotném nebo i mimo něj, jednak osoby, které jsou v rámci právnické osoby schopny podat obhájci relevantní informace o skutku, o kterém se řízení vede, a o osobách, které se ho dopustily,“ dodávají obhájci.

Jestliže podle UO obhájce obviněné právnické osoby komunikuje s jednatelem této právnické osoby, vykonává tím právo obhajoby této právnické osoby, konkrétně její právo radit se s obhájcem. Právnická osoba jako umělý právní útvar není totiž s to komunikovat jinak než prostřednictvím osob fyzických.

Ať rozhodne Zeman

Pokud se komunikace mezi obhájcem obviněné právnické osoby a fyzickou osobou, která právnickou osobu zastupuje, týká předmětu trestního řízení (skutku, o němž se toto řízení vede), je třeba podle UO tuto komunikaci označit za důvěrnou a ze strany orgánů činných v trestním řízení neprolomitelnou. Na takovou komunikaci se vztahuje ustanovení § 88 věta třetí až pátá trestního řádu. Na tomto závěru nemůže podle obhájců nic změnit ani skutečnost, že je jednatel v téže věci také obviněn. „S ohledem na názor, který zaujal státní zástupce, a na opačný názor, který zaujala Unie obhájců ČR, k otázce důvěrnosti komunikace mezi obhájcem a obviněnou právnickou osobou, žádáme nejvyššího státního zástupce, aby se zabýval tím, zda se jedná o názor v soustavě státního zastupitelství ojedinělý či je šířeji zastáván, a popřípadě vydal stanovisko ke sjednocení výkladu zákona,“ uzavírá Tomáš Gřivna, viceprezident Unie obhájců ČR.

(sr)