Musel skončit jako předseda soudu. Postup ministerstva je šikanózní, tvrdí Švaňhal

Švaňhal skončil ve funkci Reprofoto: Tv Vysočina

Od neděle již není předsedou Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, ani soudcem. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán totiž poslední dny ve funkci rozhodl o jeho dočasném zproštění funkce soudce. Důvodem je jeho trestní stíhání, které má své kořeny ve sporu o dítě. „Celá věc má i ten přesah, že dokládá, jak jsou soudci zranitelní, na rozdíl od ostatních osob v případě, že se ocitnou ve složité rodinněprávní situaci, a jsou vystaveni účelové kriminalizaci, která se v současnosti už bohužel stala běžnou součástí boje některých rodičů o dítě v opatrovnických řízeních“, říká dnes již bývalý předseda soudu Roman Švaňhal v rozhovoru pro Českou justici.

Kdy a jakým způsobem s vámi bylo zahájeno správní řízení Ministerstvem spravedlnosti?
Ministerstvem spravedlnosti mi bylo v polovině června tohoto roku oznámeno, že bylo zahájeno správní řízení o dočasném zproštění mojí osoby výkonu funkce soudce a předsedy soudu, a to do pravomocného skončení mého trestního stíhání. Dále jsem byl ministerstvem spravedlnosti vyzván k vyjádření svého stanoviska, a to ve lhůtě 5 dnů od doručení uvedené výzvy. Ihned jsem ministerstvo jako správní orgán požádal podle § 39 odst. 2 správního řádu o prodloužení stanovené lhůty k vyjádření na 30 dnů od doručení uvedené výzvy, neboť lhůta k vyjádření stanovená v délce 5 dnů je krátká a zcela nepřiměřená s ohledem na okolnosti věci. Ve správním řízení jsem hodlal sdělit skutečnosti a navrhovat důkazy, kterými bych doložil svůj návrh na zastavení tohoto správního řízení, aniž by k mému dočasnému zproštění funkce soudce a předsedy soudu došlo. Důkazy prokazující nedůvodnost zahájeného správního řízení se totiž týkají poměrně dlouhého časového období několika let a jsou mimo jiné obsaženy ve značném množství spisové dokumentace nacházející se u různých státních orgánů.
Ve stanovené lhůtě 5 dnů nebylo reálně v mých silách všechny potřebné důkazy obstarat. S ohledem na závažnost a faktickou nenapravitelnost zásahu do mého osobního a profesního života vzniklého dočasným zproštěním funkce soudce a předsedy soudu jsem žádal ministerstvo jako správní orgán o navrhované prodloužení lhůty k vyjádření, abych měl vůbec reálnou možnost se vyjádřit takovým způsobem, který odpovídá vážnosti situace pro moji osobu a rodinu.

Námitka nedostatečnosti lhůty v tomto druhu správního řízení je poměrně častá…Bylo třeba v této souvislosti přihlédnout i k tomu, že tvrdím, že skutek, pro který bylo proti mně zahájeno trestní stíhání se nestal a cílem nepravdivého trestního oznámení na moji osobu a mojí účelové kriminalizace byla moje dehonestace a diskreditace matkou mého nezletilého syna v souvislosti s rozhodováním opatrovnického soudu o svěření mého syna do péče jednoho z rodičů. Dále bylo třeba přihlédnout k tomu, že celá věc se netýká výkonu funkce soudce ani výkonu funkce předsedy soudu a jde o soukromou rodinněprávní věc. Pokud by tedy správní orgán mé žádosti o prodloužení lhůty nevyhověl, fakticky by to v mém případě, s ohledem na okolnosti celé věci, znamenalo odnětí možnosti náležitě vyjádřit své stanovisko. Došlo by tak k porušení procesních pravidel stanovených ve správním řádu.

Jaká byla reakce ministerstva?
Další postup ministerstva jako správního orgánu se mi jeví jako značně nestandardní a až šikanózní. Ač při telefonickém kontaktu se správním orgánem jsem byl ubezpečen, že lhůta pro vyjádření mě bude s ohledem na mnou uváděné důvody prodloužena, žádné rozhodnutí správního orgánu o mé žádosti jsem neobdržel a místo toho mě bylo rovnou doručeno rozhodnutí ministra spravedlnosti Pelikána o mém dočasném zproštění výkonu funkce soudce a předsedy soudu. V průběhu správního řízení mě tak byla odejmuta možnost se v zahájeném správním řízení náležitě vyjádřit. S tímto rozhodnutím nesouhlasím a v rámci opravných prostředků proti tomuto správnímu rozhodnutí hodlám napadnout jak nesprávný procesní postup, tak i věcnou stránku rozhodnutí.

Na počátku celé věci však bylo vaše trestní stíhání. Můžete popsat jeho okolnosti a postup orgánů činných v trestním řízení?
Co se týká mého trestního stíhání, tak jde o to, že na začátku června 2018 mi bylo policejním orgánem sděleno obvinění z trestného činu souvisejícího s tzv. domácím násilím, kterého jsem se měl dopustit právě na matce mého nezletilého syna. Touto skutečností jsem byl šokován. Před sdělením obvinění jsem o celé věci netušil, policejním orgánem jsem kontaktován nebyl, a svoje stanovisko ve věci jsem před sdělením obvinění neměl možnost vyjádřit. Proti usnesení o sdělení obvinění jsem podal stížnost. Trestní oznámení matky mého nezletilého syna, na jehož základě mi policejní orgán sdělil obvinění, hodnotím jako hrubý a agresivní útok na můj osobní a profesní život. V této souvislosti prohlašuji, že jsem se stal obětí dlouhodobě plánované provokace, účelové manipulace, šikany a cílené kriminalizace mojí osoby matkou mého nezletilého syna, která se tohoto jednání dopustila ve snaze docílit soudního rozhodnutí na jehož základě jí bude syn svěřen do výlučné péče.

Přece jen, nelze hodnotit postup ministerstva jako pochopitelnou opatrnost v mezích zákona s cílem ochránit negativní dopady na justici jako celek?
Jsem si dobře vědom svých povinností soudce, které jsem vždy respektoval a dodržoval. Domnívám se, že rodičovský konflikt o péči o nezletilé dítě by měl být řešen zejména opatrovnickým soudem a orgány státní správy soudů by neměly přistupovat na účelovou snahu znevěrohodnit moji osobu tím, že se rodičovským konfliktem budou věcně zabývat. Celá věc má i ten přesah, že dokládá, jak jsou soudci „zranitelní“ na rozdíl od ostatních osob v případě,  že se ocitnou ve složité rodinněprávní situaci a jsou  vystaveni účelové kriminalizaci, která se v současnosti už bohužel stala běžnou součástí „boje“ některých rodičů o dítě v opatrovnických řízeních.


Roman Švaňhal

Civilní soudce svou kariéru odstartoval v roce 1996. Předsedou Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou je od roku 2011. Ve funkci nahradil současného ústavního soudce Tomáše Lichovníka. Soudil například známou kauzu záměny dětí v třebíčské porodnici.


 

Petr Dimun