ÚS: Osoba blízká může být i dobrý přítel, soudy to musejí zkoumat

Soudy musejí bedlivě a individuálně posuzovat případy, v nichž se řeší, zda jde o osobu blízkou v případě, že nejde o rodinného příslušníka. K tomuto závěru dospěl Ústavní soud, který vyhověl stížnosti ženy pokutované za to, že odmítla vypovídat v případu, kdy její kamarádka oznámila policistům znásilnění vlastním manželem, s nímž se rozváděla.

Stěžovatelka odmítla vypovídat s odůvodněním, že je osoba blízká. Policisté jí však status osoby blízké nepřiznali a udělili jí pořádkovou pokutu 10.000 korun. Rozhodnutí nezměnil ani okresní soud, řekl dnes při vyhlášení soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Ústavní soud dnes napadená rozhodnutí policie a okresního soudu zrušil.

Nález zde.

Listina základních práv a svobod umožňuje každému odepřít výpověď, pokud by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Toto ustanovení je potom konkretizováno v zákonech, například trestním řádu nebo trestním zákoníku.


Z výše zmíněných ustanovení vyplývá, že v případě, kdy mezi dotčenými osobami není dán vztah rodinný, se jedná o osoby blízké jen tehdy, existuje-li mezi nimi vztah citový, a to tak silný, že by újmu jedné osoby pociťovala druhá osoba jako újmu vlastní. V tomto směru je proto třeba trvat na tom, že v každém individuálním případě je namístě bedlivě zkoumat, zda se o takový vztah skutečně jedná či nikoliv. Přitom se „vyžaduje vyšší intenzita tohoto vztahu, než jen obvyklá mezilidská soudržnost“ a musí být dány rovněž objektivní skutečnosti, ze kterých lze na intenzitu citového vztahu mezi osobami usuzovat. Na straně druhé je však obecně známou pravdou, že přátelství může v některých případech představovat stejně pevné anebo dokonce i silnější pouto, nežli je tomu u rodinných vztahů. V této souvislosti lze připomenout i známé rčení, podle kterého si nikdo nevybírá vlastní rodinu, nýbrž právě své přátele. Intenzita přátelského vztahu přitom může být dána celou řadou aspektů. Okolnost, že se dané osoby delší dobu nevídají, nicméně sama o sobě (tzn. bez toho, že by např. mezi těmito osobami došlo k závažné roztržce) nemůže být interpretována jako měřítko, z něhož by bylo možno dovodit, že se již nejedná o blízký vztah, jak chybně dovodil okresní soud. Pevnost přátelského vztahu, pojmově spojená s pocitem, že újma způsobená příteli (osobě blízké) se bolestně dotkne i jiné osoby, totiž nemusí vůbec záviset na tom, jak často se tyto osoby stýkají. Z reálného života (a koneckonců třeba i z krásné literatury) jsou ostatně dobře známy velmi pevné přátelské vztahy („přátelství na celý život“), byť se dané osoby z rozličných důvodů třeba i řadu let či desetiletí neviděly. Pojem osoby blízké tedy je třeba vnímat jako tzv. typový pojem, kdy nedostatek intenzity jednoho znaku může být nahrazen vyšší intenzitou znaku jiného. – z nálezu ÚS


Stěžovatelka v dané věci odmítla dvakrát vypovídat a uvedla, že by výpovědí mohla způsobit nebezpečí trestního stíhání jak kamarádce, tak jejímu manželovi. S oběma jezdila na dovolenou a s poškozenou byly dlouholeté kamarádky. Vzhledem k tomu, že měla být klíčovou svědkyní, byl případ nakonec odložen.

„Intenzita přátelského vztahu může být dána celou řadou aspektů. Okolnost, že se dané osoby delší dobu nevídají, nicméně nemůže být interpretována jako měřítko, z něhož by bylo možné dovodit, že se již nejedná o blízký vztah, jak chybně dovodil okresní soud,“ uvedl Šimíček.

Pojem blízké osoby je tedy podle soudu třeba vnímat jako tzv. typový pojem, kdy nedostatek intenzity jednoho znaku může nahradit vyšší intenzita znaku jiného. V daném případě podle soudu uvedla stěžovatelka relevantní okolnosti, z nichž vyplynul její velmi intenzivní vztah k poškozené.

(čtk)