Advokáti se obávají rozšíření nepřijatelnosti kasační stížnosti, nemělo by být plošné

Nejvyšší správní soud v Brně Foto: NSS

Poslanecký návrh novely soudního řádu správního by dle názoru České advokátní komory (ČAK) mohl mít výrazný negativní dopad na zajištění zákonného a spravedlivého výsledku správních řízení. České justici to sdělila členka představenstva Komory Monika Novotná po společné schůzce zástupců České advokátní komory, Komory daňových poradců a Nejvyššího správního soudu.

Určité kompromisní modifikaci návrhu by se v průběhu projednávání ve sněmovně nebránil ani předseda ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda (ODS). O návrhu, který nakonec vláda odmítla, Česká justice opakovaně informovala. Idea je však stále živá a prosazují ji i autority správního soudnictví.
Zástupkyně ČAK Novotná vyjádřila pochopení snahy nepřetěžovat Nejvyšší správní soud zcela bagatelními správními záležitostmi, typicky např. ve věcech postihu dopravních přestupků, kdy nedošlo k újmě na zdraví ani majetku.

Na druhé straně plošně formulovanou nepřijatelnost kasačních stížností v jakékoli věci, která podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, považuje i nadále za řešení, které by ve svých důsledcích mohlo vést de facto k odepření spravedlnosti. „Z širokého vymezení rozhodovací pravomoci správních soudů vyplývá, že posouzení přesahu vlastních zájmů stěžovatele může být velmi diskutabilní. Navíc, ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob, což by navrhovaným způsobem mohl být značně popřeno,“ řekla Novotná České justici.

Vznikne kompromis?

Zástupci Nejvyššího správního soudu v čele s předsedou Josefem Baxou vyjádřili podle Novotné přesvědčení, že takový negativní dopad mít navrhovaná novela nemůže. V této souvislosti především poukázali na rozhodnutí ve věci paní Ostapenko, kdy byla formulována kritéria nepřijatelnosti kasační stížnosti, která by bylo možné aplikovat i na ostatní posuzované věci s tím, že tato kritéria v zobecněné podobě by mohla být upřesňujícím zákonným ustanovením pro výklad neurčitého právního pojmu „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. „Česká advokátní komora i po proběhlém jednání preferuje, aby se nepřijatelnost kasačních stížností rozšířila na další záležitosti, které je možné z pohledu právního i společenského považovat za bagatelní, namísto plošného omezení kasačních stížností ve všech posuzovaných věcech,“ uzavírá Novotná.

„V tuto chvíli ještě jednání probíhají, a nechtěli bychom je komentovat,“ odpověděl na dotaz po výsledcích jednání člen prezídia Komory daňových poradců Jiří Nesrovnal.

Určité modifikaci poslaneckého návrhu by se podle svých slov nebránil ani jeden z autorů pozměňovacího návrhu, předseda ústavně právního výboru Marek Benda. „Vnímám výhrady advokátů i daňových poradců, a o konečné podobě návrhu jsme ochotni jednat. Některé oblasti by se mohly promítat s odstupem několika let po zhodnocení zatímních zkušeností, u některých, které byly již projudikovány, a jsou zásadního významu, by se judikatura mohla promítnout do legislativy.“ Podle Bendy nakonec bude záležet na tom, zda návrh poté, co k němu zaujala vláda negativní stanovisko, projde I. čtením ve sněmovně.

Baxa vs. Rychetský

V připomínkách k poslaneckému návrhu Baxa vysvětluje typické příklady, kterých by se měla nepřijatelnost kasační stížnosti dotknout. Podle něj je vhodné poukázat na velmi ilustrativní řízení ve věcech správních přestupků jakožto společensky nejméně škodlivých deliktů. „Již nyní je na pováženou, zda stávající ochrana – v případě využití kasační stížnosti až ve čtyřech stupních – skutečně odpovídá závažnosti tohoto deliktu, zejména ve srovnání s řízením o trestných činech, o nichž je zpravidla rozhodováno ve dvou stupních, nezřídka však pouze v jednom, a to ještě prostřednictvím trestního příkazu či jiného alternativního způsobu rozhodnutí.“

Na rozdíl od nepřípustnosti institut nepřijatelnosti podle něj umožňuje, aby Nejvyšší správní soud vysvětlil účastníku řízení – byť zcela stručně, že touto otázkou se již zabýval, jak ji vyřešil, a proč v jeho věci neshledal důvod pro změnu svého ustáleného právního názoru. Soudu zůstane nadále zachována možnost chránit účastníky řízení i před excesivními pochybeními v rámci již „projudikovaných“ věcí.

Proti poslaneckému návrhu se naopak staví předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. „I kdybychom odhlédli od zkušenosti s formulací podmínek dovolání, předkládaný návrh jde proti systémové hierarchii výstavby opravných prostředků. S jejich vysokým počtem v českém právním řádu by se měla jejich propustnost směrem nahoru zužovat,“ konstatuje ve svém zamítavém stanovisku, které má Česká justice k dispozici.

Nynější návrh však podle něj povede k opačnému efektu – Nejvyšší správní soud připustí k meritornímu přezkoumání jen malý počet kasačních stížností a zbytek odmítne usnesením. V dnešní situaci se Ústavní soud zabývá malým počtem meritorních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, po reformě může čelit záplavě usnesení, řešících pouze to, zda má napadená věc dostatečnou závažnost nebo ne. „S rozšířením této praxe navíc hrozí riziko nejednotnosti rozhodování jednotlivých senátů Nejvyššího správního soudu, jež byla rovněž předmětem kritiky Ústavního soudu u nenárokového dovolání. Těžištěm meritorního přezkumu rozhodování krajských soudů o žalobách podle správního řádu se stane Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti.“ Jako šetrnější řešení Rychetský vidí dílčí rozšíření počtu soudců NSS, omezení přípustnosti či důvodů pro podání kasační stížnosti nebo rozšíření nepřijatelnosti na jinou přesně vymezenou oblast vedle (namísto) věcí mezinárodní ochrany.

Dušan Šrámek