Martina Doležalová je členka České advokátní komory a advokátka od 1996 Foto: archiv

Advokátka Martina Doležalová: Osvěta o mediaci chybí, je nutné zachovat první setkání

Návrh věcného záměru civilního soudního řádu (CŘS) do budoucna nepočítá se současným ustanovením, podle kterého může soud stranám nařídit první setkání s mediátorem. Podle advokátky a zapsané mediátorky Martiny Doležalové by ale tím mohl vzniknout rozpor s evropskou směrnicí. Jak tedy hodnotí tuto navrhovanou změnu a současnou právní úpravu mediace?

Martina Doležalová působí jako advokátka a zapsaná mediátorka, zároveň je zkušební komisařkou u zkoušek uchazečů, kteří se chtějí stát mediátory. Kromě toho vede sekci ADR při České advokátní komoře, tedy sekci zabývající se alternativním řešením sporů. V souvislosti s návrhem věcného záměru civilního soudního řádu poskytla České justici rozhovor nejen o současné právní úpravě mediace.

Podle návrhu věcného záměru CŘS by mělo z právní úpravy „vypadnout“ ustanovení o prvním setkání s mediátorem nařízeným soudem. Proč by podle vás měl být zachován současný stav?
Důvodů je hned několik – předně, měl by existovat pádný důvod pro vypuštění tohoto ustanovení ze stávajícího kodexu, a ten není ekonomicky ani statisticky doložený…toto ustanovení reagovalo na nutnost transpozice evropské směrnice o mediaci a osvědčilo se v tom smyslu, že dobrovolná mediace, která v naprosté většině případů následuje po tomto tzv. povinném Prvním setkání s mediátorem, má cca 80% úspěšnost. Tedy cíl úpravy se naplnil, napomáhá se odlehčení justice. Strany definitivně vyřeší svůj spor bez potřeby následného odvolání, neboť mediace pracuje na vyjednávací zásadě win win. Pokud První setkání zrušíme, většina účastníků řízení k mediaci ani nedojde, povědomí o jejích výhodách a principech, na kterých pracuje, dosud není automaticky zaužívané. Likvidovalo by se něco, co jsme sotva rozběhli.
Pokud se o mediaci strany ani nedozví, resp. jim kvalifikovaně nebude vysvětlena její podstata, což je právě smyslem tohoto nařízeného Prvního setkání s mediátorem (teprve pak se strany dobrovolně rozhodnou, zda mediaci podstoupí), dostáváme se navíc dle mého názoru do rozporu i s onou evropskou směrnicí o mediaci. A to vše v době, kdy většina evropských zemí dokonce zavádí povinnou mediaci jako takovou ( např. navrhovaná právní úprava belgická ). A navíc konečně, pokud bude přijat navrhovaný CŘS s principy tzv. advokátního procesu, je třeba na tzv. soudní mediaci nahlížet jako na poslední šanci stran vyřešit svůj spor svými silami smírně, rychle a levně.

A máte za to, že současná právní úprava je vyhovující, nebo by se měla nějakým způsobem změnit, popřípadě v jakém směru?
Celkově současná právní úprava mediace není ideální, Česká advokátní komora podala již dříve na Ministerstvo spravedlnosti návrh na změnu legislativy v tomto směru, dosud však nedošlo k jejímu projednání resp. realizaci. Každopádně ale tyto změny nesměřovaly ani náznakem k vypuštění tohoto ustanovení, ale např. k omezení počtu hodin tzv. Prvního setkání s mediátorem na jednu (ze současných tří hodin) a definovat výslovně, co je smyslem a cílem tohoto Prvního setkání (že je to poučení a vysvětlení principů mediace a ne mediace samotná).

Jsou nějaké problémy, které se ze strany soudů při nařizování prvního setkání s mediátorem objevují? Například, že první setkání je nařizováno i v případech ne zcela pro mediaci vhodných?
Situace se určitě o mnoho vylepšila od doby, kdy se s mediací začínalo.. Tyto „porodní bolesti“ už máme za sebou a pokud se občas objeví, mají charakter výjimečnosti. Osvěta soudů se o mnoho zlepšila v tomto směru.

Změnilo se za dobu, co se věnujete mediaci, povědomí soudů a laické veřejnosti o tom, co je vlastně mediace a v čem spočívá?
U soudů určitě ano, vždyť pro ty je mediace a její efekt určený stejně jako pro laickou veřejnost. U laické veřejnosti se pak povědomí o mediaci ne příliš zvýšilo. Osvěta v tomto smyslu chybí, proto je nutno uchovat alespoň možnost se o mediaci něco dozvědět v rámci Prvního setkání s mediátorem.

Pociťujete větší zájem lidí o to řešit své spory právě prostřednictvím mediátora? A případně kolik z vámi vedených mediací jsou případy přidělené soudně a v kolika případech se nakonec strany sporu (i přes soudem nařízení první setkání s mediátorem) vrátí bez dohody k soudu?
Zájem opakovaně řešit spory prostřednictvím mediátora zaznamenávám zejména u některých kolegů advokátů, neboť mediace napomohla vyřešit některé jejich letité a složité spory. Ti se vracejí s novými klienty, protože už vědí, jak a v čem může mediace pomoci a že mediátor není jejich konkurent ale spolupracovník. Dovedou využít jeho nezávislosti a nestrannosti ve prospěch svého klienta. Laická veřejnost se obvykle opakovaně nesoudí, ale pomohla by rozhodně větší osvěta ve směru k laické veřejnosti. Co se týče úspěšnosti mediace, dosahuje u advokátů mediátorů až 80%. Troufnu si i říci, že soudci, kteří s ní pracují, ji mají velmi v oblibě a rádi a často ji využívají.

Jak hodnotíte vzdělávání v oblasti mediace a pozorujete jako zkušební komisařka lepší připravenost uchazečů během zkoušek mediátora?
Vzdělávání v oblasti mediace se myslím usadilo u zavedených renomovaných vzdělavatelů v oblasti mediace, velký boom ve vzdělávání v oblasti mediace ale už je za námi. Jsou nám známy solidní vzdělávací programy, které jsou prověřovány jako dostačující při státních zkouškách z mediace, i když český právní řád dosud nezná „certifikované“ vzdělavatele. Tomu odpovídá i připravenost uchazečů u zkoušek mediátora…

S jakými nejčastějšími problémy či porušeními se Česká advokátní komora jako jeden z dohledových orgánů u mediátorů-advokátů setkává a jsou dohledové pravomoci a výkon dohledu ze strany státu podle vás dostatečné?
Česká advokátní komora zajišťuje dohled pouze nad zapsanými mediátory-advokáty. Ostatní profese spadají do kompetence Ministerstva spravedlnosti ČR. U našich členů jsme dosud žádné systémové problémy nezaznamenaly, advokáti ze své podstaty umí dobře zacházet s mlčenlivostí v mediaci, dobře analyzují kauzu a umí sepisovat vykonatelné mediační dohody. Mají vysoké procento úspěšnosti. Pro naše členy byl rovněž přijat Etický kodex advokáta mediátora, který reaguje na případné střety mezi profesí advokáta a zapsaného mediátora, a který ještě schází pro ostatní profese v rezortu ministerstva spravedlnosti, což občas vnímám jako velký nedostatek. Případné excesy advokátů mediátorů mají naprosto výjimečný charakter.

Jana Rosůlková