Počty zadlužených lidí uváděné v takzvané Mapě exekucí, která podrobně uvádí počty dlužníků v jednotlivých regionech i všech českých obcí, neodpovídají podle Exekutorské komory realitě. Podle garanta projektu Radka Hábla jsou argumenty Komory nepřesné.
V tiskové zprávě z letošního února se například uvádí, že „exekuce představují významný problém pro stále více českých občanů, protože oproti loňskému roku se počet lidí v exekuci zvýšil o 3,4 procenta na 863 tisíc.“ Podle stejné zprávy má stále více Čechů také problém s vícečetnými exekucemi, přičemž tři a více exekucí má aktuálně 493 tisíc obyvatel. „Ty počty se nám zdály vysoké. Provedli jsme proto testy, zda úspěšně oddlužení lidé, kteří mají prominuty dluhy a nemohou být předmětem exekuce, byli vyřazeni z centrální evidence exekucí,“ konstatuje jednatelka společnosti Insolcentrum Jarmila Veselá. Testy podle ní prokázaly, že vyřazování z evidence není vždy funkční, a řada lidí je v evidenci vedena neprávem. „Já osobně pocházím z malé vesnice ve Středočeském kraji a znám většinu místních lidí. Spolu se starostou jsme pochybovali, že by v obci mohlo být 49 dlužníků, jak popisovala mapa exekucí. Zadali jsme údaje dlužníka, který zemřel v roce 2015 do centrální evidence, a i zemřelý v ní byl stále veden. Z těchto důvodů se obáváme, že počty dlužníků, exekucí i výše dluhů uváděné v mapě exekucí jsou přehnané, a bylo by potřeba je ověřit a zpřesnit,“ dodává insolvenční správkyně.
Zkreslující údaje
Problémy s validitou údajů uvedených v Mapě exekucí připouští i prezident EK ČR Plášil. A to i přes to, že autoři projektu se odvolávají právě na údaje poskytnuté Komorou. „Například povinní, pakliže mají jinou adresu, protože se například přestěhovali, jsou započítáni vícekrát, ve statistice se tatáž osoba jeví jako vícero osob,“ uvedl.
Své podle něj sehrávají i multiplicitní názvy obcí, z nichž některé nemají ani PSČ (Nová Ves, Lhota, Lhotka, Chlum, Petrovice atp.), kde není PSČ. Problémy jsou i u vymáhaných částek – v případě exekucí na více osob je vymáhaná částka započítána vícekrát, případně jeden velký spis se ve statistice jeví jako čtyři věci.
Celkový počet exekucí, který činí 4,5 miliónu, je dále ovlivněn tím, že do exekučních řízení jsou započtena řízení přerušená podle § 109 odst. 1 písm. c), § 267 odst. 1 IZ § 35 odst. 2 zákona ZRR, zákon č. 119/2001 Sb, tedy tam, kde bylo přerušeno kvůli insolvenci, odložená podle § 54 EŘ či § 266 OSŘ, před rozhodnutím soudu o zastavení podle § 268 odst. 1 písm. c) či e) OSŘ a nezastavená řízení po oddlužení povinného. „Například, očistíme-li evidenční stav (byť jen) od exekucí, které nejsou prováděny z důvodu kolidujícího insolvenčního řízení, pak zjistíme, že cca 80 000 fyzických osob v insolvenčním řízení má záznam v CEE, přičemž v CEE je evidováno na tyto osoby cca 420 000 exekučních řízení,“ uzavírá Plášil.
Nepřesné argumenty
Řadu argumentů, které EK uvádí, ale odmítá autor projektu Radek Hábl. „Několikrát jsme s Komorou diskutovali, jakým způsobem evidovat osoby, které se přestěhovali a dohodli jsme se, že takové exekuce budou vždy na poslední známé adrese. Není tedy možné, aby lidé byli započítáni vícekrát. Pokud se týká multiplicitních názvů obcí, toto může být podle Hábla chyba na úrovni malých obcí, neovlivňuje to ale celková čísla. „Komora navíc slíbila a tvrdí, že již obcím přiřazuje identifikační číslo RUIAN, takže chyby tohoto rázu by se měly minimalizovat.“
Za pravdivý nepovažuje ani argument, podle něhož v případě exekucí na více osob je vymáhaná částka započítána vícekrát, s tím, že pokud je na exekuci více osob, částka je vždy vydělena počtem osob. „Není možné, aby byla započítána vícekrát, protože máme k dispozici vždy celkovou částku i částku rozpočítanou. Navíc bavíme se pouze o jistině, tedy částce bez nákladů na vymáhání a úroků z prodlení. Odhadovaná částka v exekuci je tak ve skutečnosti mnohonásobně vyšší než oněch 239 mld. Střízlivým odhadem cca 600 – 700 mld. Kč bez daňových a správních exekucí. Hábl vysvětluje rovněž otázku spojených spisů, kdy se jeden velký spis se ve statistice jeví jako čtyři věci, protože to jsou čtyři různé případy. „To že je exekutor spojí do jedné, není důvod uvádět, že je to jen jedna exekuce. Například pokud někdo má čtyři pokuty za jízdu načerno, tak se musí objevit čtyřikrát, protože takový člověk má efektivně čtyři dluhy. Kdybychom uvedli, že má dluh jeden, skutečnost by to zkreslilo.“
Jak dále Hábl uvádí, exekuce nekončí ani smrtí dlužníka „Pokud jsou v evidenci lidé zemřelí, tak je to samozřejmě správně, protože exekuce nekončí smrtí povinného. Do skončení dědického řízení je exekuce živá a může přejít dle NOZ na dědice (pokud dědictví neodmítnou nebo nepožádají o výhradu soupisu). Ze správ samotných exekutorů navíc vyplývá, že celá řada řízení skutečně pokračuje posléze s dědici, kteří exekuce přebírají. Samozřejmě pokud je dědické řízení skončeno a exekuce by měla být zastavena, neboť nepřešla na dědice, pak je chybou exekutora, že tak neučinil a takovou exekuci vede jako aktivní. V takovém případě je na místě, aby Komora zasáhla a takové nedostatky s jednotlivými exekutorskými úřady řešila.“
Stejně tak je podle Hábla v pořádku, jestliže v Mapě exekucí jsou vedeny i exekuce, které jsou přerušené, odložené, či před rozhodnutím soudu o zastavení, protože i tyto věci jsou stále vedeny jako exekuce, a je správně, že jsou uvedeny, protože takový člověk je efektivně stále v exekuci, dokud není exekuce zastavena. Podobně se to má i s argumentem o nezastavená řízení po oddlužení povinného, protože oddlužení je proces, který může být kdykoli zrušen a dotyčný vrácen do exekuce. Takový člověk je v úpadku, a dokud nebude oddlužen, měl by být i zde veden. „Přidáme-li správní exekuce, které vede ČSSZ, tak je to plus 150.000 exekučních řízení, dále pak Celní správa (pokuty), Daňová správa a finanční úřady (daňové nedoplatky) atd, čísla by byla mnohem vyšší,“ doplňuje Hábl.
Dušan Šrámek
