Exnáměstek Šiška odmítá, že by vydíral Procházku z OKsystemu

Vladimír Šiška na archivním snímku Foto: archiv

Bývalý náměstek ministra práce a sociálních věcí Vladimír Šiška odmítá odsuzující rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byl uznán vinným z vydírání podnikatele Martina Procházky, který stojí za IT firmou OKsystem. Ta je významným dodavatelem technologických řešení pro  MPSV. Ve stejné věci byl Šiška soudem vyšší instance zproštěn viny a věc byla vrácena k projednání městskému soudu. Ten Šišku odsoudil už potřetí, ale trest mu neuložil. Šiška si totiž odpykává čtyřletý trest za jiný delikt.

Vladimír Šiška, který byl náměstkem ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka (TOP 09), nesouhlasí s tím, že jej Městský soud v Praze uznal i napotřetí vinným z údajného vydírání podnikatele Martina Procházky a jeho společnosti OKsystem. Ta je významným IT dodavatelem resortu práce a sociálních věcí. Ve svém odvolání, které má Česká justice k dispozici, namítá, že se soudce Městského soudu v Praze nezabýval tím, co mu nadřízený Krajský soud, který Sišku již dvakrát v této kauze zprostil viny, uložil.

Šiškův obhájce Tomáš Sokol v odvolání, které má česká justice k dispozici upozorňuje na to, že z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že soud prvního stupně kromě otázky výše údajně způsobené škody společnosti OKsystem závazné právní názory a pokyny vyslovené odvolacím soudem nerespektoval. „Napadený rozsudek tak vykazuje zjevné nedostatky, což dle názoru obhajoby způsobuje jeho nepřezkoumatelnost,“ píše Sokol.

Sokol má za to, že ve světle těchto požadavků a současně s ohledem na právní názory a pokyny vyslovené odvolacím soudem v jeho posledním zrušujícím usnesení ze dne 14. 1. 2016, nemůže napadený rozsudek obstát. „Nalézací soud se v odůvodnění nevypořádal se všemi okolnostmi, důkazy významnými pro rozhodnutí včetně těch, na které poukázala odvolací soud v jeho posledním usnesení s tím, aby se jimi nalézací soud zabýval a znovu je vyhodnotil v kontextu toho, zda byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty tvrzených trestných činů včetně posouzení míry společenské škodlivosti posuzovaného jednání, čímž zůstaly významné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a v návaznosti na to právních závěrů,“ namítá obhájce.

„Nalézacímu soudu je třeba vytknout, že hodnotil provedené důkazy velmi nekritickým způsobem. Důkazy, které svědčily ve prospěch klienta, opomíjí, případně dokonce hodnotí i v jeho neprospěch, nahlíží na ně jako na nevěrohodné, případně je zmiňuje pouze okrajově. Oproti tomu veškeré důkazy svědčící v neprospěch klienta považuje soud bez dalšího pro rozhodnutí o vině klienta za podstatné a až nekriticky věrohodné,“ uvádí se v odvolání. Podle něj je to typické pro výpověď podnikatele Martina Procházky, kterého měl Šiška se svým podřízeným, ředitelem IT odboru Milanem Hojerem vydírat, považuje bez dalšího jako výpověď pravdivou a zcela věrohodnou, aniž by ji však podrobil hlubšímu zkoumání v kontextu objektivních okolností a dalších důkazů provedených před soudem. „Soud prvního stupně uvádí, že „uvěřil Martinu Procházkovi, který neměl nejmenší důvod v této podružné otázce lhát“ … „Městský soud v Praze neměl důvod svědkovi nevěřit“, nicméně k takovému tvrzení už neuvádí žádné důvody, proč je pro soud svědek tak věrohodný a jeho výpověď tak zásadní, navíc za situace, kdy obhajoba věrohodnost výpovědi tohoto svědka v kontextu dalších důkazů od počátku hlavního líčení zpochybňuje,“ uvádí dále Sokol.

Škoda OKsystemu nevznikla

Vladimír Šiška prostřednictvím Tomáše Sokola také rozporuje údajnou škodu, která měla vzniknout firmě OKsystem za nezaplacení odpracovaných hodin na zadaném projektu. Oba zpochybňují znalecké posudky vypracované znalci, které si najal OKsystem a upozorňují na ten, který vypracoval

znalecký ústav Grand Thornton Valuations na základě požadavku Městského soudu v Praze v návaznosti na pokyn odvolacího krajského soudu.

Na otázku zda vznikla jednáním obžalovaných společnosti OKsystem škoda, uvádí: Společnost OKsystem údajně započala práce na projektu převodu IS SSP do cloudu na základě rámcové smlouvy, ale bez uzavřené obchodní smlouvy. Údajné činnosti, pokud byly skutečně provedeny, tedy realizovala na vlastní riziko. Poskytnuté podkladové materiály nedokládají, že společnost OKsystem práce na projektu skutečně započala, dokonce není možné jednoznačně určit termín započetí prací a taktéž poskytnuté podklady nedokumentují, v jakém věcném stavu byl projekt převodu IS SSP do cloudu na konci předmětného období – tzn. 24.9.2012, a které části byly případně uznány ze strany MPSV.“

Sokol se Šiškou tedy namítají, že podle doložené dokumentace se dle znaleckého ústavu jednalo ze strany OKsystem pouze o běžnou analytickou dokumentaci, korespondenci, a nikoli o přípravné práce zahrnující i jinou než prvotní analytickou činnost. Nelze tedy stanovit výši škody, který by společnosti OKsystem vznikla, resp. společnosti OKsystem žádná škoda nevznikla, ani vzniknout nemohla.

Právě na základě nevyčíslitelnosti škody v předchozím odvolacím líčení krajský soud Vladimíra Šišku osvobodil.

OKsystem vyčíslil hodnotu prací vynaložených touto společností na realizaci zakázky, tj. převodu Státní sociální podpory do cloudu za dobu od ledna 2012 do září 2012 na částku 12.995.435,- Kč. Podle Sokola bylo tvrzení Procházky o objemu práce, období, kdy byly tyto práce údajně prováděny, stejně jako o výši škody, která měla být společnosti OKsystem tím způsobena, když jim zakázka „přidělena“ nebyla, bylo vyvráceno znaleckým posudkem.

„Poskytnuté podkladové materiály nedokládají, že společnost OKsystem práce na projektu skutečně započala, dokonce není možné jednoznačně určit termín započetí prací.“ Zároveň je nutné upozornit, že společnost OKsystem znaleckému ústavu ani přes opakované výzvy nebyla schopna doložit podklady pro to, aby znalecký ústav mohl řádně zpracovat znalecký posudek. Tyto dokumenty byly doloženy až po vypracování znaleckého posudku, znalecký ústav musel proto zpracovat dodatek ke znaleckému posudku, nicméně i přes doložené dokumenty znalecký ústav setrval na závěrech učiněných ve znaleckém posudku,“ připomíná Tomáš Sokol.

S tím však nesouhlasil státní zástupce, který ve svém odvolání proti rozhodnutí městského soudu vyzdvihl jiný posudek, který stanovuje

Proto je věrohodnost jednatele společnosti OKsystem Martina Procházky podle odvolání proti rozsudku výrazným způsobem zpochybněna. „Zůstává tedy otázkou, jaká další tvrzení svědka, jsou nepravdivá a účelová, s cílem poškodit klienta a dosáhnout jeho odsouzení. Byl to právě klient, který se snažil dosavadní prakticky společnosti OKsystem, která těžila ze svého monopolního postavení a doslova „vysávala“ a stále „vysává“ ze státního rozpočtu nepřiměřené finanční prostředky bez možnosti MPSV toto ovlivnit, resp. dostat pod kontrolu a v konečném důsledku eliminovat. Nalézací soud přes to všechno nazírá na svědka Ing. Procházku, jako na svědka o jehož věrohodnosti nemá žádných pochyb, avšak aniž jeho výpověď podrobuje hlubšímu zkoumání v kontextu dalších důkazů. To má ovšem za následek nesprávná skutková zjištění,“ hodnotí obhájce Tomáš Sokol.

Podle něj je otázkou, jak může být Procházka považován jako svědek bez pochybností zcela věrohodný, když při veškerém jednání sledoval majetkové zájmy, a to jak společnosti OKsystem, tak své. „Společnost OKsystem měla MPSV jako svůj primární zdroj financí a jejich cílem zajisté bylo, a stále je, tento zdroj příjmů udržet. Je nutné se tedy zamýšlet nad tím, jakým způsobem mohou tyto důvody ovlivňovat výpověď svědka Procházky. Dle názoru obhajoby velmi výrazným způsobem,“ dodává obhájce s tím, že příjmy Oksystemu z provozu systémů pro MPSV se odhadují za posledních dvacet let v řádech miliard korun.

Pokud by se systém cloudu pro výplatu státní sociální podpory, jak plánovalo vedení MPSV v čele s Jaromírem Drábkem a Vladimírem Šiškou, podařilo zrealizovat, musel by se Oksystem přhlásit do otevřené soutěže s dalšími dodavateli a hlavně by musel zpřístupnit data konkurentům v otevřeném prostředí, což do té doby nebylo zvykem. Veškeré změnové požadavky související s novelizací zákonů či jiných předpisů, zpracovával OKsystem sám na základě požadavků odborných komisí MPSV či Úřadu práce. Zaměstnanci OKsystemu využívali také kanceláří ministerstva a měli volný pohyb po budově, jako by to byli zaměstnanci samotného ministerstva. Tito IT specialité OKsystemu také navrhovali ceny za jednotlivé úkony, které nebyly zrovna nejnižší. V jedné z výpovědí to uvedl také tehdejší ředitel oddělení rozvoje informatiky MPSV Radim Wylegala. „Rozhodně nebyl jsem úplně ztotožněný s tím, že se platily dost velké peníze za servisní smlouvy a vlastně hodně věcí jsem musel vyškrtávat, protože ty náklady rostly dost astronomicky, vlastně to každé sezení byly nějaké požadavky na úpravy, oni to naceňovali a jako nechci říci, že by to nebyly přiměřené částky za práci, ale přišlo mi, že když platíme servisní smlouvu, platit ještě dost vysoké částky každý měsíc nebo každý kvartál za to, když se něco málo upraví, tak s tím jsem úplně spokojený nebyl.“

I přesto byla podle Sokola oslovena firma OKsystem, aby předložila nabídku na cloudové řešení. K tomu došlo 3. listopadu 2011. „Nabídku OKsystem však předložil až v létě 2012 v době podání trestního oznámení v této věci a po podání návrhu na ÚOHS. Ve světle této časové osy, se jeví podání nabídky na přepis SSP do cloudu jako ryze formální a účelové pro podané trestní oznámení,“ upozorňuje se v odvolání proti rozsudku. „V této souvislosti je vhodné také připomenout, že při jednání o přizpůsobení dávkových systémů nové legislativě bylo opakovaně již v roce 2011 ze strany OKsystem řečeno, že nové řešení (které nakonec dodala společnost Fujitsu v řádu několika měsíců) by společnosti OKsystem trvalo 2-3 roky za cenu 2 – 3 mld. Kč. Taková nabídka byla pro MPSV nepřijatelná jak z finančního tak časového hlediska, když legislativní změny měly být účinné od roku 2012. Proto začalo MPSV hledat alternativní řešení tak, aby vytvoření systémů proběhl v co nejkratší době a za co nejlepší cenu,“ dodává obhájce Tomáš Sokol.

(epa)