Advokát Koudelka: Ponechá-li stát české korunovační klenoty v držení Vídně, popře odkaz Karla IV.

Pravděpodobné původní žezlo a jablko, uložené ve vídeňské klenotnici Foto: wikipedia

S mimořádným ohlasem veřejnosti se setkala tento týden úvaha brněnského právníka, advokáta a akademika Zdeňka Koudelky o částech původních českých korunovačních klenotů, které jsou i sto let po rozpadu monarchie stále uloženy ve Vídni.  „Kromě historického aspektu, jde i o aspekt právní, protože tyto klenoty jsou dle mne ve vlastnictví našeho státu, byť je drží Rakousko,“ říká Zdeněk Koudelka. Věci by se měl ujmout prezident, domnívá se právník.

Z čeho usuzujete, že královské jablko a žezlo uložené v Hofburgu ve Vídni, jsou ve skutečnosti původní české korunovační klenoty?
Kdo se zajímá o historii ví, že svatováclavská koruna je gotický klenot zhotovený na objednávku Karla IV. ve 14. století. Také je veřejnou informací, že žezlo a jablko uložené spolu s korunou na Pražském hradě jsou renesanční, zhotovené v 16. století. Je logické se ptát, kam se poděly původní gotické jablko a žezlo z doby Karla IV. Korunovační klenoty se jen tak neztratí. Každý stát je chrání, neboť jsou jeho symbolem. To paradoxně může vést k jejich symbolickému zničení, jako se to stalo původním francouzským korunovačním klenotům za francouzské revoluce, kdy byly za první Francouzské republiky zničeny jako symbol staré monarchie. Pak se tím však jako gestem noví vládci chlubí a je o tom spousta zpráv. Ovšem gotické jablko a žezlo se zdánlivě z českých dějin potichu vytratily.
Každý návštěvník Vídně si může v pokladnici vídeňského Dvorního hradu (Hofburgu) prohlédnout žezlo a jablko Království českého, zhotovené v Praze ve 14. století a dále ceremoniální český kurfiřtský plášť. To uvádí sama, původně dvorní a nyní státní, hofburgská pokladnice, tedy rakouský stát. Je logické předpokládat, že jsou to původní gotické součástí českých korunovačních klenotů. Navíc je evidentně žezlo uložené v Hofburgu vyobrazeno na obraze krále Matyáše (král 1611-19) s korunovačními klenoty. Později však bylo užíváno zdobnější renesanční jablko a žezlo, jež užili například při korunovaci Karla VI. roku 1723 i poslední korunovaci Ferdinanda V. roku 1836.
Korunovační klenoty byly za třicetileté války v obavě před švédským vojskem převezeny do Vídně, což je zachránilo před uloupením, když Švédové obsadili roku 1648 Pražský hrad, Hradčany a Malou Stranu. Do Prahy byly přiváženy jen na korunovace, trvale se vrátily roku 1791. Zřejmě původní žezlo a jablko zůstaly ve Vídni.

Přesto, stále důsledně používáte slovo zřejmě a že jde o české korunovační klenoty, předpokládáte. Konzultoval jste svoje závěry s historiky, s badateli?
To, že jsou v Hofburgu české korunovační klenoty není nic tajného. V  odborném historickém prostředí se to ví. Alespoň u historiků na Moravě, kteří  navštěvují vídeňské historické instituce. To, že jde o Korunovační klenoty  Království českého zhotovené ve 14. století v Praze, prezentuje sám Hofburg, což  je jedna z nejvýznamnějších kulturních a muzejních institucí v Rakousku s  příslušným odborným zázemím. Že tyto klenoty jako české prezentuje  samotná pokladnice v Hofburgu. Navíc obraz krále Matyáše, který byl korunován v roce 1611 zřetelně ukazuje,  že použil vedle svatováclavské koruny právě gotické jablko a žezlo, byť v jeho době již existovaly i renesanční jablko a žezlo.

Senátor Ivo Valenta (vlevo), v popředí advokát Zdeněk Koudelka Foto: Eva Paseková

Ta věc je svým způsobem senzace, je neuvěřitelné, že by český stát  celých sto let rezignoval na vlastnictví svých původních korunovačních  klenotů a nechtěl je zpátky. Vidíte nějaké  racionální – pragmatické, historické, politické nebo právní důvody, proč  český stát dosud o navrácení původních částí klenotů neusiloval? Zvláště,  když ze smlouvy tento nárok může uplatnit?
Pokladnice v Hofburgu nebyla původně veřejně přístupná. Československá  politická reprezentace tedy předpokládala, že klenoty uložené v Praze jsou  klenoty úplné. I po zpřístupnění pokladnice jako muzea ji běžný historik před  rokem 1989 navštívit nemohl. Prostě z československé strany se o to nikdo  nestaral, nikdo o nic nepožádal. Rakousko tedy nemělo důvod ani povinnost nám  něco dávat, když jsme sami byli pasivní.
Informace, že ve Vídni jsou vystavovány korunovační klenoty Království českého a též český kurfiřtský plášť, byla odborníkům, kteří navštívili naše dřívější hlavní město známa. Tak jsem se s nimi také seznámil. Z Brna je blíže do Vídně než do Prahy. Avšak v širší veřejné debatě to vůbec nezaznělo. Nyní je hektická předvolební doba. Též kandiduji za sociální demokracii do zastupitelstva Brna. Ale po volbách doufám ve vytvoření veřejného tlaku na představitele našeho státu, aby věc řešili. Například uherská koruna sv. Štěpána byla americkým vojskem zabavena 1945 a do Maďarska vrácena po usilovném tlaku maďarského státu až roku 1978. Dnes je vystavena jako symbol státu v maďarském parlamentu a je součástí státního znaku.

Komu tedy žezlo a jablko patří, nám nebo Rakousku?
Korunovační klenoty byly majetkem České země bez ohledu, zda byly uloženy v Praze nebo ve Vídni. Nešlo o majetek panovníka či panovnické dynastie. Habsburkové je měli jako čeští králové v držení oprávněně, ale nikoliv ve vlastnictví. Majetek země České přešel na československý stát a následně na Českou republiku. Rakousko ví, že žezlo i jablko jsou českými korunovačními klenoty, proto nemůže uplatnit vydržení. Po vzniku Československa rakouský stát vydal dokumenty a věci patřící zemi České, Moravské a Slezské uložené v rakouských institucích, pokud o ně československý stát požádal. Je překvapující, že jsme o gotické žezlo a jablko nežádali. Stát se hlásí k odkazu Karla IV. Ponechává-li ale své gotické žezlo a jablko v držení cizího státu, skutkem to popírá.

Lze dosáhnout vrácení našich korunovačních klenotů po tak dlouhé době?
Ano. Korunovační klenoty spravuje Kancelář prezidenta republiky a jsou spojeny s hlavou státu. Věci se může ujmout prezident republiky. Miloš Zeman plánuje navštívit Rakousko, může tam požadavek na vrácení našich klenotů a českého kurfiřtského pláště vznést. Měli jsem žádat o vrácení klenotů již po rozpadu monarchie, ale je možné tak učinit i 100 let poté. Jinak budeme státem, kterému nestojí za to, aby měl vlastní korunovační klenoty v jejich úplnosti. Na základě čl. 191 a 196 saintgermainské mírové smlouvy z 10. 9. 1919 se Rakousko zavázalo Československu k vydání listin a věcí, které má v držení a patřily Království českému a Markrabství moravskému. Smlouva platí i dnes. I kdyby nebylo saintgermainské smlouvy, jsou klenoty našim vlastnictvím. Z žádného právního důvodu nepřešlo jejich vlastnictví na rakouský stát.

Kdo z těch, kteří zastupují stát navenek, by měl o vrácení klenotů požádat? Uvádíte, že věci se může ujmout prezident, protože klenoty jsou spojeny s hlavou státu a spravuje je kancelář prezidenta. U prezidenta vidím roli především diplomatickou. Co se týče smlouvy mezi Vídní a Prahou – není její naplnění úkolem ministerstva zahraničí a vlády?
Ve věci mohou jednat prezident, premiér i ministr zahraničí, záleží na  nich. Prezident je hlavou státu a korunovační klenoty byly spojeny s hlavou  státu. Proto také jsou uloženy na Pražském hradě a jsou v péči Kanceláře  prezidenta republiky. Tedy až na ty ve Vídni.

Irena Válová