Iniciativa žádá návrat českých korunovačních klenotů z Rakouska, i když se o to nikdo nepokusil

Pravděpodobné původní žezlo a jablko, uložené ve vídeňské klenotnici Foto: wikipedia

Do čela iniciativy za návrat části českých korunovačních klenotů z Rakouska se postavil moravský senátor Ivo Valenta, který dopisem 15. října 2018 vyzval prezidenta republiky, aby v dané věci zahájil s Rakouskem rozhovory. Mírová smlouva ze Saint – Germain  pro vydání majetku zemí, které přestaly být součástí habsburské říše, stále platí a nestanovuje žádnou prekluzivní lhůtu. Podle právníka Zdeňka Koudelky se státy v mezinárodním právu domáhají vrácení významných kulturních předmětů na místa původu často úspěšně, jde o trend.

Iniciativu  za vrácení části českých korunovačních klenotů z Rakouska do České republiky představili ve středu 17. října na tiskové konferenci v Senátu senátor Ivo Valenta a právník Zdeněk Koudelka, který se záležitostí části českých korunovačních klenotů uložených dosud ve Vídni dlouhodobě zabývá. Rozhovor se Zdeňkem Koudelkou  na toto téma Česká justice už publikovala.

Senátor Ivo Valenta byl podle svých slov překvapen, když zjistil, že dodnes se nikdo nepokusil dostat české korunovační klenoty z Rakouska zpátky do České republiky. Podle jeho slov  o ně požádat můžeme a musíme.V tom s ním právník Zdeněk Koudelka souhlasil: „Je velkým překvapením, že Česká republika ani Československo o tyto klenoty nikdy nepožádaly. Saintgermainská smlouva platí dodnes,“ uvedl právník.

Komplikované, ale nikoli nemožné

Za nikoli nereálnou označil situaci bývalý velvyslanec České republiky ve Vídni Jan Sechter, který se tiskové konference rovněž zúčastnil. „Čím více uplyne let od události, tím je to právně komplikovanější ,“ uvedl. Podle jeho slov však eventuální návrat klenotů není nereálný, on sám se zasloužil na návrat majetku českých spolků ve Vídni. Jak dále někdejší velvyslanec uvedl, lhůta dvacet let stanovená v saingermainské smlouvě nemohla být nikdy naplněna, protože před jejím uplynutím bylo Rakousko připojeno k Německé říši.

To vysvětlil právník Zdeněk Koudelka: „Dvacetiletá lhůta v saintgermainské dohodě je lhůta, po kterou se Rakousko zavázalo, že nebude s předměty disponovat,“ řekl na vysvětlení faktu, že nejde o lhůtu prekluzivní.  Podle jeho dalších slov se v současnosti státy domáhají vracení kulturních předmětů podle zásady respektování původu a je to obecný trend: „Příkladem je vrácení Aksúmského obelisku Etiopii v roce 2005 Itálií, která se jej zmocnila po dobytí Habeše 1937. Anebo vrácení uherských korunovačních klenotů Maďarsku v roce 1978, kterých se v roce 1945 zmocnila armáda USA. I my jsme vydali v roce 1995 Slovensku Bojnický oltář po rozdělení Československa,“ uvedl.

USA vrátily kořist Maďarsku, Německo vrátilo Mendela na Moravu

Jak upřesnil Zdeněk Koudelka na tiskové konferenci, případ Maďarska byl složitější, protože Maďarsko patřilo mezi poražené státy ve 2. světové válce a USA měly maďarské korunovační klenoty za válečnou kořist. Přesto po letech uznaly situaci za neudržitelnou a předměty vrátily, dodal k tomu.

Jako další příklad, kdy se povedlo předmět vrátit zpátky na místo původu, jmenoval Zdeněk Koudelka návrat základního díla genetiky Johana Gregora Mendla  „Pokusy s rostlinnými hybridy“na Moravu , o který se zasloužil třetí člen Iniciativy za návrat českých korunovačních klenotů z Rakouska ředitel moravského Muzea Brněnska Evžen Martinec. Návratu rukopisu dosáhl Evžen Martinec v roce 2012. Šlo o spor s německým státem, zda rukopis patří na Moravu nebo má zůstat ve spolkové zemi Bádensko-württembersko, vysvětlil právník.

Podle pojednání Zdeňka Koudelky je Rakousko i bez saintgermainské mírové smlouvy povinno majetek, který drží, aniž mu patří, vydat na základě žádosti vlastníka podle rakouského obecného občanského zákoníku, neboť rakouský stát ví nebo se z okolností musí domnívat, že korunovační klenoty Království českého, které jsou v jeho držení, náleží jiné osobě (České republice). „Rakouský stát zastoupený Uměleckohistorickým muzeem ve Vídni je nepoctivým držitelem těchto klenotů.Vlastnictví klenotů nepřešlo na Rakousko,“ uvádí právník.

Integrace Rakouska s Říší znamenala konec jednání

Československo-rakouská smlouva z roku 1974 o vypořádání určitých majetkoprávních otázek se na korunovační klenoty nevztahuje, neboť smlouva řeší jen nároky rakouských osob dotčených znárodněním. Naopak mírová smlouva ze Saint-Germain z roku 1919 stanovuje:

„Pokud jde o jakékoli předměty, které mají ráz umělecký, archeologický, vědecký neb historický a jsou součástí sbírek náležejících dříve vládě rakousko-uherského mocnářství neb koruně, a pokud tyto nejsou předmětem jiných ustanovení řečené smlouvy, Rakousko se zavazuje: ujednat se zúčastněnými státy, bude-li o to požádáno, přátelskou úpravu, podle níž bude lze všechny části těchto sbírek neb všechny ty z dotčených předmětů, které by měly náležet do kulturního majetku území postoupených smlouvou Saint-Germainskou, navrátit na základě vzájemnosti do území, z níž pocházejí.“

Vyjednaná lhůta 20 let byla pořádková lhůta pro podávání žádostí na vydání věcí a byla ochrannou lhůtou, po kterou se Rakousko zavázalo nepřevádět k možným dotčeným předmětům vlastnické právo a nedisponovat s nimi.

„Přivtělení Rakouska k Německé říši v březnu 1938 znamenalo konec možným jednáním v tomto ohledu. Rakouský stát zanikl a i z tohoto důvodu nelze k této lhůtě, která ke dni zániku Rakouska 1938 neskončila, přihlížet, když navíc nebyla propadná pro nároky československého státu,“ uvádí právník, akademik a advokát Zdeněk Koudelka v pojednání, které má Česká justice k dispozici.

Irena Válová