Předseda Slovenské advokátní komory: Kdo je bdělý a hledí na svá práva, má právo na úspěch

Exministr spravedlnosti Tomáš Borec nyní šéfuje Slovenské advokátní komoře Foto: SAK

Tuzemští advokáti často říkají, že slovenská advokacie je v praxi svou povahou dost odlišná od té české. Na stav slovenské advokacie se proto Česká justice zeptala slovenského exministra spravedlnosti a současného předsedy Slovenské advokátní komory (SAK) Tomáše Boreca.

Česká a slovenská advokacie oslavila 100 let své existence. V jaké je slovenská advokacie kondici?
Pokud se podíváme do minulosti, můžeme sestavit dlouhé seznamy osobností, pro nás mohou být i s odstupem desetiletí příkladem a inspirací. Jsou to advokáti, kteří pomáhaly vzniku samostatné republiky, tvořili právní řád nového státu a jejich díla jsou i dnes aktuální. Pak jsou to osobnosti z Čech i Slovenska, které i v obdobích nesvobody usilovaly o ochranu základních práv lidí a držely se principů, na kterých stojí advokacie.
I na těchto principech je budováno Slovensko jako právní stát a máme v něm vytvořeny všechny nezbytné podmínky pro účinnou ochranu práv, které se principiálně v ničem neliší od toho, na čem stojí právo nejvyspělejších zemí Evropské unie. Slovenská advokacie je z mého pohledu v dobré kondici a naplňuje všechny principy právního státu, které jsou zaručené Ústavou a zákony. Slovenská advokacie je nezávislá na státu, má samoregulační orgán ve vztahu k advokátům, ať už při licencování nových advokátů nebo při disciplinárním postihu, když advokáti neplní své povinnosti. Ovšem stále je co zlepšovat. Já jsem však i v tomto optimista a myslím si, že potřebné změny se postupně uvádějí do praxe a i my jako komora a advokáti se snažíme aktivně přistupovat k budování právního státu.

Na konferenci v Luhačovicích mluvili čeští advokáti Tomáš Sokol nebo Lukáš Trojan o hrozbě prolamování důvěrného vztahu advokáta s klientem nebo o snaze orgánů státní moci narušovat advokátní mlčenlivost. Jaká je v tomto ohledu situace na Slovensku?
Opravdu je potřeba na to nazírat tak, že součástí nezávislosti je i ochrana vztahu mezi advokátem a klientem. S tím samozřejmě souvisí mlčenlivost advokáta. Legislativa se nepochybně stále vyvíjí. A ve vztahu k naplnění jednotlivých legislativních předpisů v praktické rovině je možné u nás mnohokrát vidět snahu ať už policie, prokuratury, nebo dalších orgánů státu, zjednodušit si práci tím způsobem, že se snaží prolomit tuto základní zásadu, která je samozřejmě součástí právního státu. Nepochybně je třeba vývoj situace stále ostražitě sledovat. A v případě, že by někdo tu snahu měl, tak samozřejmě úlohou advokacie a advokátních komor všeobecně je to indikovat a okamžitě proti tomu bojovat.

Jak často dochází na Slovensku k prohlídkám advokátních kanceláří nebo prostor, kde se vykonává advokacie? Dochází někdy k porušování zákona?
Samozřejmě máme jednotlivé případy tzv. prohlídek nebytových prostor a jiných prostor ve vztahu k advokátním kancelářím. V případě, že policie chce postihnout advokáta za nějaký trestný čin nebo se snaží získat data týkající se přímo jednotlivých advokátů, v tom případě platí, že jakýkoliv orgán, který podnikne takovouto prohlídku, vždy o takové skutečnosti informuje i Slovenskou advokátní komoru. Ta vždy vysílá jednoho ze zástupců, aby dohlédl na průběh takové prohlídky. Ať již jde o zajišťování informací z technických prostředků, počítačů, papírových dokumentů nebo z datových disků. Striktně dbáme na to, aby vždy šlo jen o informace, na který je předmětná prohlídka určená a aby nebyly získané žádné další informace, které s tím souvisí a mohlo by dojít ke zneužití těchto informací k prolomení zásady mlčenlivosti. Takže určitě ano, toto vždy velmi podrobně sledujeme a monitorujeme.

Věcný záměr civilního řádu soudního, který představilo české ministerstvo spravedlnosti, počítá se zavedením advokátského procesu. Na Slovensku tento institut již delší dobu funguje. Přinesl pozitiva, například zrychlení soudního řízení?
Určitě ano. My jsme zavedli nový civilní proces v roce 2015 s tím, že jsme oddělili sporné řízení od nesporného. V prvním byl zaveden advokátský proces. Zavedení advokátního procesu je důležité v oblasti, kde je třeba, aby řízení probíhalo rychle. Z tohoto pohledu je advokátský proces nápomocný zejména účastníkům sporu. V občanském soudním řádu z roku 1963, který u vás dosud platí, platila zásada hledání materiální pravdy. Od toho jsme upustili, protože to byla socialistická teze a velmi proces zdržovala. Tak jsme přešli na systém hledání formální pravdy. A to je z mého pohledu průlom a posun k západní kultuře a jejího chápání způsobu vedení soudního sporu. Platí zásada, že ten, kdo je bdělý a hledí na svá práva, má právo na úspěch. Je třeba se aktivně starat o svá práva, majetek atd. Z tohoto pohledu je důkazní břemeno těžší a i proto jsou advokáti důležitější k tomu, aby klientům pomohli s tím, kdy má vůbec smysl spor začínat a nebo je od začátku bez šance na úspěch.

V ČR také panují obavy, že při zavádění nového kodexu do praxe se řízení na nějakou dobu zpomalí, než si právníci i veřejnost na nový předpis zvykne. Jak to bylo v tomto ohledu na Slovensku?
Samozřejmě, každý náběh velkého kodexu je spojený s komplikacemi při aplikaci. My jsme se to snažili překlenout dlouhou legisvakancí. Dělali jsme masivní kampaň a seznamovali jsme se zákoníkem veřejnost a zejména odbornou veřejnost. Fakt je ten, že u tohoto procesního předpisu platí, že jeho zavedením se začne okamžitě aplikovat i na všechny spory, které začaly ještě za platnosti starého předpisu. Takže i z tohoto pohledu je to pro všechny poměrně náročné.
Délka procesů se mírně prodloužila, doufejme, že je to jen náběhová fáze. Ale jak řekl jeden z hlavních tvůrců kodexu, pan profesor Števček, bude to chtít až jednu generaci, aby se lidé naučili postupovat podle nového kodexu.
Mentální nastavení především některých soudců, kteří roky či desetiletí soudili podle starých pravidel, je těžké prolomit.

Česká advokátní komora nyní také řeší prohlídky advokátů při vstupu do soudních budov. Někteří advokáti se na některých soudech setkali s prohlídkami, které považují za ponižující. Justiční stráž po nich například požaduje zouvání bot či sundavání opasku. Státní zástupci prohlídky vůbec nepodstupují. Jak je to na Slovensku?
Při vstupu do soudních budov probíhají prohlídky ve vztahu k bezpečnosti samotných účastníků jednání. V soudních budovách máme hlášeno hodně falešných bombových útoků, mnohokrát se stává, že budova je vyklizená a tím pádem jsou zmařena soudní jednání. Prohlídky slouží i k odhalování účastníků, kteří chtějí zmařit a prodlužovat své řízení. Z důvodu zvýšení bezpečnosti byl i u nás zaveden systém bezpečnostních prohlídek. Což je na druhé straně logické. Nemám poznatky, že by s tím byly u našich advokátů problémy.

A prohlídkám se tedy podrobují i státní zástupci?
Prokurátoři mají samozřejmě z hlediska jednání rovnocenné postavení s advokáty. Prokurátor je ale státní zaměstnanec, který je prověřovaný na pravidelné bázi. A je jich podstatně méně v porovnání s advokáty, kterých jsou tisíce. Může mezi nimi být kdokoliv s různými úmysly. Alespoň se snažím vcítit do toho uvažování, proč vlastně soud prohlíží advokáty podstatně intenzivněji, než prokurátory. Sám na soud chodím pravidelně a vím, že prohlídka spočívá v tom, že musím projít přes bezpečnostní rám a pokud s sebou mám tašku, tak mi ji zkontrolují. Ale že bych se musel nějak vyzouvat, případně si vytahovat opasek a podobné úkony, tak něco takového jsem nezažil.

Jaký si myslíte, že je rozdíl mezi českou a slovenskou advokacií?
To je dobrá otázka. Samozřejmě že z hlediska rozsahu a počtu advokátů je ČAK podstatně větší, počet slovenských advokátů dnes je myslím okolo 6000, z toho něco přes tisíc jsou takoví, kteří mají pozastavený výkon činnosti z různých důvodů. Aktivních je okolo 5000 advokátů. Slovenská advokátní komora a slovenská advokacie si je s tou českou velmi blízká. Z hlediska organizace se poměrně dost ovlivňujeme. Neexistuje mezi námi  jazyková bariéra a často se potkáváme na jednáních, kde si velmi intenzivně vyměňujeme zkušenosti. Například v roce 2013 jsme při úpravě kárného řízení čerpali zkušenosti z českého zákona o advokacii.

Z jakého důvodu jste systém kárného řízení upravovali?
V principu u nás existovalo dvojinstanční kárné řízení, kde ale druhým stupněm bylo předsednictvo – u vás představenstvo – advokátní komory a těch případů bylo opravdu velmi mnoho. Mimo běžné záležitosti, které se týkají činnosti předsednictva ve vztahu k advokátům, jsme museli ještě řešit samostatná řízení jako druhá instance, odvolací orgán. Což se postupem času stalo díky množství věcí neúnosné a bylo potřeba najít nějaké řešení. Takže z tohoto důvodu jsme změnili zákon, který u vás již funguje déle. Druhá instance funguje jako samostatný orgán, volený, který je nezávislý na předsednictvu. Z tohoto pohledu je to lepší řešení i z hlediska míchání výkonné a soudní moci.
Kromě toho, že jsme jako SAK a ČAK ve společném sdružení Evropských advokátních komor, máme i výborné bilaterální vztahy. Střetáváme se na každoročním setkání komor, kde řešíme všechna témata, která souvisí s výkonem advokacie, Na setkání v Luhačovicích jsme celé odpoledne zasedali a debatovali o aktuálních tématech. Ať již o vzdělávání advokátských koncipientů nebo o způsobu vztahu orgánů státu vůči advokacii a z toho plynoucích problémů, o kterých jsme již mluvili. Zároveň i o tom, jaká legislativa se chystá v jednotlivých zemích, jakým způsobem jednotlivé země implementují různé směrnice EU, které se nějakým způsobem týkají advokátů a způsob, jakým na to nahlížejí jednotlivé státy. Je to velmi praktická a funkční spolupráce.


Kdo je Tomáš Borec?

Narodil se 17. ledna 1967.
Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Komenského (UK) v Bratislavě, studoval i v Bruselu a v Londýně .
Od roku 1990 do roku 1993 pracoval jako advokátní koncipient v Advokátní kanceláři JUDr. Jana Havláta v Bratislavě. Jako advokát následně působil v AK Havlát, Borec & partners, Bratislava. Na tři roky odešel z advokacie a stal se vedoucím právního oddělení v Citibank (Slovakia), a. s. Od roku 2000 se věnoval vlastní advokátní praxi.
Aktivní je i v orgánech Slovenské advokátní komory (SAK). Už od roku 2004 byl členem disciplinární komise SAK. V roce 2010 byl zvolen předsedou Slovenské  advokátní komory.
V roce 2012 se stal ministrem spravedlnosti a na tomto místě působil celé volební období až do roku 2016. Během jeho působení se zrealizovalo množství projektů významných pro právní oblast, příkladmo lze zmínit rekodifikaci civilního procesu, posílení alternativních trestů formou zavedení elektronického monitoringu obviněných a odsouzených, zavedení elektronické sbírky zákonů nebo změnu rozhodčích zákonů.
V roce 2017 byl Konferencí SAK znovu zvolen předsedou Slovenské advokátní komory. Nadále se věnuje své právní praxi, ale i rozhodčí činnosti na mezinárodní úrovni.


Eva Paseková