ÚS zamítl stížnost na vyloučení soudce Šabaty z kauzy bratří Zemků. Rozhodnutí NS ale označil za přepjaté

Elektrárna Zdeněk-Sun byla shledána soudem jako nedokončená Foto: archiv

Jakkoli Ústavní soud (ÚS) může souhlasit s názorem Alexandra a Zdeňka Zemků, že důvod pro odvolání soudce ze senátu Nejvyššího soudu Petra Šabaty určeného pro projednávání jejich případu může působit poněkud přepjatě, neznamená to samo o sobě porušení ústavních pravidel. ÚS tak rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové.

Soudce Šabata, jehož senátu byl přidělen případ solárních elektráren na Chomutovsku bratří Zemků, se z projednávání vyloučil kvůli možné podjatosti. Údajně se mohl loni na tenisovém turnaji Roland Garros Paříži setkat s otcem bratrů, Zdeňkem Zemkem starším. Ten ovšem v dodatku k ústavní stížnosti uvedl, že uvedený rok na turnaji vůbec nebyl. Celou dobu se nacházel v České republice a k setkání tak nemohlo dojít. V době konání turnaje se mu totiž narodil syn a proto zůstal nablízku rodině.

Šabata po přidělení případu sám předložil kolegům k úvaze, zda by kvůli možným pochybnostem o nestrannosti neměl být z projednávání kauzy vyloučen. Nakonec se tak skutečně stalo.
Usnesení Nejvyššího soudu pak uvádí, že i když neexistuje reálný důvod k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti, „nelze přehlížet případnou existenci kolektivního přesvědčení, že takový důvod existuje“. Ve třetím senátu NS jsou kromě Šabaty ještě Vladimír Jurka, Pavel Šilhavecký, Aleš Holík a Daniel Broukal.

Setkat se nemohli, což na možné podjatosti podle ÚS nic nemění

Podle Ústavního soudu, který ve věci rozhodl usnesením 13. listopadu, nebyla ústavní práva stěžovatelů porušena. „Podjatost soudce je komplexní kategorií, která není dána nějakým objektivním kritériem, které by bylo platné pro všechny případy a okolnosti, ale vždy vyžaduje individuální hodnocení. Nadto je patrné, že rozhodování o podjatosti soudců je podřízeno i tomu, jak se jeví, a nikoli pouze kritériím objektivním. Je proto dostatečné, když soudce může zavdat dojem podjatosti,“ uvádí ÚS a svoji argumentaci doplňuje rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva (Delcourt proti Belgii ze dne 17. 1. 1970 č. 2685/65) nebo nálezem  sp. zn. Pl. ÚS 13/06 ze dne 8. 7. 2008 (N 126/50 SbNU 97). „Na tom nic nemění ani čestné prohlášení otce stěžovatelů, neboť Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zdůraznil potencialitu podjatosti, a nikoli reálné setkání soudce s ním,“ dodávají ústavní soudci.

Ústavní soud také zdůraznil, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví. Není proto oprávněn zasahovat do rozhodovací pravomoci obecných soudů, pokud postupují v souladu s pravidly ústavního práva. „Přestože ústavní stížností napadené usnesení působí poněkud přepjatě, není to důvod, pro který by mělo být označeno za zasahující do základních práv a svobod stěžovatelů. Ústavní stížnost je proto z těchto důvodů zjevně neopodstatněná,“ stojí v usnesení. Podle ÚS je také nutno uvést, že Nejvyšší soud rozhodl na základě návrhu člena senátu. „Nejedná se tak o případ, kdy by mohli být z malicherných důvodů dosazováni soudci „vhodní“ pro konkrétní věc, a naopak odvoláváni soudci „nepohodlní“.“

Podle advokáta Zdeňka Koudelky, který stížnost podával, postup Nejvyššího soudu vybočuje z dosavadní praxe a judikatury. „Nejvyššímu soudu k vyloučení soudce stačilo to, že se možná v nějaké hospodě setkal s otcem obžalovaných. Přitom takovéto setkání by muselo být náhodné, protože ani otec obžalovaných, ani soudce Šabata nevěděli, že vůbec za rok bude podáno nějaké dovolání, když nebyl ještě znám rozsudek odvolacího soudu, a už vůbec nemohli vědět, že budoucí dovolání bude mít ve svém senátě soudce Petr Šabata. Vůbec není tvrzeno, že si tito lidé vzájemně bavili a už vůbec není tvrzeno, že to mělo jakoukoli souvislost s případem,“ uvádí advokát ve stížnosti. Pokud by tak postupovaly soudy obecně, mohl by být z projednávání věci podle něj vyloučen prakticky jakýkoliv soudce na kterémkoliv stupni. „Jde o cestu do pekel, kdy jakýkoliv soudce se bude moci lehce zbavit případu, který nechce soudit tím, že řekne, že se s rodičem obžalovaného před rokem možná setkal v hospodě, v divadle atd.,“ dodává Koudelka. Zemkové podle něj přišli o právo na zákonného soudce.

Rozhodli za šest dní

Zásahem do ústavních práv nebylo podle ÚS ani to, že bratři Zemkové o jednání NS o vyloučení soudce nevěděli. „Jestliže soud rozhoduje bez veřejného jednání o tak zásadní věci, které se dotýká obžalovaných, což je i právo na zákonného soudce, měl dát možnost alespoň písemným dotazem, aby se obžalovaní a jejich obhájci k uvažované změně soudce vyjádřili,“ stojí ve stížnosti. Koudelka se v ní také pozastavil nad tím, že Nejvyšší soud ve věci rozhodl během šesti kalendářních dní, z nichž byly pouze 4 pracovní, což je podle něj nezvykle rychlé a vyvolává pochybnosti o motivech. Ani s těmito argumenty ale u Ústavního soudu neuspěl.

Jednatelé elektráren, bratři Alexandr a Zdeněk Zemkové, od Vrchního soudu v Olomouci odešli s trestem šest let a devět měsíců. Podle soudu u elektráren Saša-sun a Zdeněk-sun se dopustili přípravy podvodu, když podepsali předávací protokoly k elektrárnám, na základě kterých elektrárny jako dílo přešly z dodavatele na objednatele a to v době, kdy na nich byly nedodělky. Zároveň získali právo na výhodnou výkupní cenu za solární elektřinu dodanou do veřejné sítě, která platila pro elektrárny s licencí do konce roku 2010. Zemkové vinu popírají, což uvedli v dovolání, o kterém Česká justice informovala.

(epa)