Soudce a prezident Hácha: Vypětí profese si kompenzoval uměním a humorem

Zakladatel československé justice a exprezident Emil Hácha Reprofoto: Moderní dějiny

Tento týden uplynulo osmdesát let, co byl třetím československým prezidentem zvolen Emil Hácha. Hlavou československého státu však byl jen tři a půl měsíce. Po obsazení zbytku rozpadlého Československa nacisty se stal státním prezidentem nově vzniklého Protektorátu Čechy a Morava a tím zůstal až do konce války. Jakkoli byl Emil Hácha později hodnocen rozporuplně, jedno se mu upřít nedá. Byl to vzdělaný a noblesní muž, právník a soudce se zálibou v umění. Právě tuto stránku Háchovy osobnosti i události vedoucí k jeho zvolení přiblížil v rozhovoru pro Českou justici Jan Boris Uhlíř, historik a soudní znalec se specializací na období Třetí říše, Protektorátu Čechy a Morava a druhé světové války.

„Od podepsání Mnichovské dohody po vstup německých vojsk na území Čech a Moravy uplynulo jen sto šedesát šest dnů, což je historicky vzato okamžik. A tohle období znamenalo totální přelom ve všem, co se tu do té doby dělo. Emil Hácha v tomto období hraje jednu ze zásadních a klíčových rolí. Poté, co na začátku října 1938 abdikoval druhý československý prezident Edvard Beneš, se země ocitla bez prezidenta.
Od Benešovy abdikace do Háchova zvolení uběhly téměř dva měsíce vyplněné politickým chaosem, kdy se hledali viníci Mnichova, celonárodní tragedie. A v tomto období na Háchu, který se už těšil na svůj důchod, naběhla celá řada politiků s tím, že právě on je tou vhodnou osobností, která nebyla zatížena příliš velkým stykem s představiteli politického systému první republiky, protože tehdy byl jen soudcem, a že je přijatelný i pro německou stranu, a proto je jeho národní povinností kandidaturu na hlavu státu přijmout,“ uvedl v  pojednání o Háchovi a jeho zvolení Jan Boris Uhlíř.

Emil Hácha byl člověk hodně umělecky zaměřený. Vypětí soudcovského života si kompenzoval tím, že sbíral obrazy, plastiky, navštěvoval galerie, skládal básně a společně se svým bratrem Teodorem překládal romány. Proslulý je překlad románu Tři muži ve člunu, o psu nemluvě z pera anglického humoristy Jeroma Klapky Jeroma. „Hovoří se o tom, že Hácha měl báječný smysl pro humor, suchý humor, jemuž se v právnických kruzích říkalo háchovský,“ dodává Jan Boris Uhlíř.
Velkou ranou však pro Háchu bylo úmrtí jeho ženy, kterou hluboce miloval a s níž strávil desítky let v harmonickém manželství. Ovdověl na jaře 1938. Poslední, o čem by tedy tehdy uvažoval, by byl prezidentský post. „Vedoucí politikové v čele s Rudolfem Beranem začali Háchu tlačit směrem, kam by se on sám nikdy nevydal. On nechtěl být politikem. Velmi se tomu vzpěčoval. Hácha byl snad jediným československým prezidentem, který v žádném případě neuvažoval o tom, že by se chtěl stát hlavou státu. Osud, i když v Háchově případě asi pán bůh, jelikož on byl hluboce věřící, tomu ale chtěl, že okolnosti, za nichž se prezidentský úřad uvolnil, byly pro národ natolik vážné, že se Hácha z té zodpovědnosti nemohl vysmeknout. Ten tlak na něj byl dlouhodobý, cílený a hluboký,“ přibližuje Jan Boris Uhlíř situaci před Háchovým zvolením.

Rozhovor redaktora Tomáše Nahodila s historikem Janem Borisem Uhlířem.

Kandidaturu na úřad prezidenta Emil Hácha napoprvé odmítl. Jenže ti, kdo se snažili funkci hlavy státu obsadit někým nestranným a pro všechny přijatelným, za Háchou přišli i podruhé, potřetí…, až Hácha nakonec podlehl jejich argumentům, že k uklidnění rozjitřené politické atmosféry povede právě jeho zvolení, jelikož on je personou přijatelnou jak pro Čechy, tak pro Slováky, Podkarpatské Rusíny a po odtržení Sudet i pro zbytky německé menšiny.

„Jak si Hácha tu svou volbu skutečně nepřál, přestože na ni kývl, je patrné i z toho, že na její výsledek čekal v budově Nejvyššího správního soudu, kde dnes sídlí ministerstvo obrany. Tam ve své kanceláři normálně pracoval. Společně s ním tam byli i jeho spolupracovníci Kliment a Havelka. Jak se Háchova volba v sídle tehdejšího Národního shromáždění, dnešním Rudolfinu, protahovala, tak Hácha postupně doufal, že nakonec zvolen nebude. Protože neslyšel žádné výstřely oznamující jeho zvolení, měl to komentovat slovy, »tak snad mě ti Slováci nakonec zachránili, půjdeme to zapít Na Slamník«, což byla jeho oblíbená restaurace v Dejvicích. A najednou došlo ke kanonádě a bylo jasné, že se prezidentem stal. Na Slamník už to se svými spolupracovníky zapít nešel, a dokonce se domnívám, že to zapít nešel už nikdy. Zvolen byl větším počtem hlasů, než TGM i Edvard Beneš před ním, čili ten jeho mandát byl mimořádně silný,“ popisuje Jan Boris Uhlíř okamžik Háchova zvolení a dodává, že Hácha svým zvolením stanul v čele státu, který byl v té době co do poměru své délky k šířce druhým nejužším na světě, hned po Chile, a jako takový byl v podstatě vojensky nebranitelný.

Nikoho, ani Háchu, v té době nenapadlo, že to, co z Československa za tři a půl měsíce zbude, obsadí nacisté. Nikdo neočekával, že Hácha bude čelit nějakému významnějšímu tlaku. „Jakkoli bylo období druhé republiky v řadě ohledů temné, protože už tehdy docházelo k protižidovským excesům, nedokázal si nikdo představit, že to, co přijde, bude podstatně horší,“ upozorňuje Uhlíř.


Emil Hácha

* 12. července 1872, Trhové Sviny

+ 27. června 1945, Praha

1894 absolvování pražské právnické fakulty

1895 promován doktorem práv na pražské právnické fakultě

do roku 1916 různé úřednické funkce u zemského výboru Království českého

1916 – 1918 dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni

1918 – 1938 soudce československého Nejvyššího správního soudu

1920 obhajoba habilitační práce na pražské právnické fakultě (doc.)

1924 – 1929 vyučující na pražské právnické fakultě

1925 – 1938 druhý prezident Nejvyššího správního soudu

30.11.1938 – 14.03.1939 třetí československý prezident

15.03.1939 – 09.05.1945 státní prezident Protektorátu Čechy a Morava


Text a video: Tomáš Nahodil