Jan Eliáš: Funkce je pro mě spíš odpovědností než výzvou, soudcovský absťák zatím nemám

Civilnímu kolegiu Nejvyššího soudu od začátku roku na příštích pět let předsedá Jan Eliáš Foto: Ivan Holas

Nejvyšší soud ČR představil v tomto týdnu oficiálně nového předsedu Občanskoprávního a obchodního kolegia (civilního kolegia) Jana Eliáše. V první polovině prosince jej vybral předseda soudu Pavel Šámal ze tří kandidátů, navržených dosavadním šéfem kolegia Vladimírem Kůrkou (ten po dosažení věku 70 let skončil k 31.12.2018 nejen jako předseda kolegia, ale i jako soudce). JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. (*1965) je soudcem Nejvyššího soudu od roku 2006. Od roku 1995 byl soudcem Obvodního soudu pro Prahu 4, poté od roku 2000 soudcem Městského soudu v Praze. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze v roce 1991.

Vaše jmenování bylo určitým překvapením – z kuloárů se ozývala spíše jména vašich protikandidátů (podle informací České justice to měli být soudci Zdeněk Krčmář a Petr Šuk pozn. red.), kteří se na rozdíl od vás o funkci aktivně ucházeli. Proč si pan předseda Šámal vybral nakonec právě vás?
Kuloárové informace, které jsem zaznamenal, byly velmi pestré, různorodé a navzájem protichůdné.  Nikdy jim nepřikládám velkou váhu. Pan předseda zřejmě zhodnotil dosavadní práci jednotlivých kandidátů v senátech, to, jak se mu s nimi spolupracuje, a v neposlední řadě také jejich odbornost. Po seznámení s výsledkem jsem byl spíše překvapen, neb jsem se o uvažovanou funkci aktivně opravdu příliš neucházel a svou budoucnost viděl spíše v pokračování mé práce při tvorbě rozhodnutí v rámci specializované agendy senátu 28 Cdo, v němž působím již nějaký čas jako řídící předseda. Mrzí mne, že část agendy vlivem nových úkolů musím přenechat k vyřizování mým kolegům.

Nicméně už kandidatura na tuto funkci byla podmíněna vaším souhlasem. Negativa jste právě zmínil, co jste tedy nakonec bral jako plus, co převážilo, že jste na nabídku vůbec kývl?
Neberu to jako výzvu, spíše vnímám pocit odpovědnosti. Nastal totiž čas, kdy bych měl a mohl Nejvyššímu soudu splatit určitý dluh. Pracuji u této dovolací instance již téměř 13 let, vykonávám zde práci, kterou mám vskutku velmi rád, a proto za situace, v níž bylo zapotřebí po odchodu JUDr. Kůrky obsadit funkci předsedy kolegia, případnou nabídku nebylo dobře možné odmítnout, i když bych se raději věnoval rozhodování především sporů plynoucích z bezdůvodného obohacení a sporů restitučních.

Pavel Šámal při vašem představování novinářům řekl, že si svým výběrem naprosto jist. Právě proto vás prý jmenoval do funkce rovnou, nikoliv na nějaké zkušební období, aby nevznikly sebemenší pochybnosti, jestli to myslí vážně. Soudcovská rada ovšem z vás tří doporučovala jiného kandidáta, přitom vztahy mezi ní a panem předsedou už nějakou dobu nejsou zdaleka ideální. Nemůže je vaše jmenování dále zhoršit?
Ke vztahům mezi předsedou soudu a soudcovskou radou se mohou nejlépe vyjádřit jen oni. Pokud jsou mé informace správné, soudcovská rada ze tří kandidátů, kteří se ocitli v závěrečné fázi výběrového „řízení“, označila jako nejlepšího mého kolegu s tím, že zbylé dva uchazeče nehodnotila negativně. Pan předseda poté dané doporučení uvážil, ale na základě vlastního posouzení zvolil kandidáta jiného. Osobně se mi naznačený proces nezdá nijak neobvyklý.

Řekl jste, že při výkonu nové funkce budete mít samozřejmě mnohem méně času na vlastní rozhodovací činnost soudce, kterou považujete za hlavní náplň života. V čele kolegia jste tři týdny. Cítíte už – lidově řečeno – soudcovský absťák?
Na radu zkušených kolegů jsem navrhl změnu rozvrhu práce reflektující povinnosti související s probíranou funkcí a snižující mé zatížení rozhodováním konkrétních kauz asi o polovinu. Soudcovský absťák, jak říkáte, se tedy zatím nedostavil. Přiznávám, že prvních dvacet dnů nového roku bylo značně náročných, ale doufám, že se situace poněkud uklidní, a to již proto, že v daném období řeší předseda kolegia také úkoly, které souvisejí výhradně s koncem roku (mimo jiné vydání „Ročenky Nejvyššího soudu“) či čtvrtletí (například zdůvodnění nevyřízení věcí starších dvou let). Předpokládám, že v následujících měsících budu moci více času věnovat rozhodovací činnosti mé specializované agendy. Mohu ovšem konstatovat, že mne začátek roku nijak zásadně nepřekvapil, což se samozřejmě může snadno a rychle změnit.

A kdyby přeci jen? Zvažujete i to, že byste se vzdal funkce předsedy svého senátu (28 Cdo) a zůstal jen jeho  řadovým členem? Koneckonců jeho agenda je dost náročná – zejména restituce, kterých patrně už ubývá co do počtu, ale zase se k vám v tuto dobu dostávají mnohem složitější a někdy i sledovanější případy.
Otázku řídícího předsedy senátu 28 Cdo mám na paměti od počátku a dospívám k závěru, že vyčkám několik týdnů či měsíců, přičemž rozhodným bude bezesporu mé pracovní zatížení. Agenda senátu se nezmění, pouze se sníží můj podíl na vyřizování konkrétních případů, za což patří můj dík ostatním členům soudního oddělení, kteří si naznačený podíl rozdělí. Pokud jsem tedy dosud vyřizoval měsíčně v průměru deset až jedenáct věcí, pak nyní jich vyřídím pět. Ohledně restitučních sporů lze připomenout, že nejenže dobíhají staré kauzy, které se vyznačují složitostí, jež povětšinou odpovídá délce řízení, ovšem v plném proudu jsou již také poměrně „mladé“ církevní restituce, jež v sobě skrývají nejen obtížná právní posouzení, ale také náročná skutková zjištění.

Čtěte také: Analýza: Jak u Nejvyššího soudu rozhodoval nový předseda civilního kolegia Jan Eliáš?

Věnujme se nyní Vaší nové funkci předsedy kolegia v příštích pěti letech. Máte už nějak stanoveny priority a úkoly v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu?  
Předseda kolegia Nejvyššího soudu má opravdu specifické postavení nacházející se z povahy věci v prostoru mezi kolegiem jako takovým na straně jedné a předsedou i místopředsedou soudu na straně druhé. K jeho pracovní náplni tak bezesporu patří rovněž tlumočení či realizace přání a požadavků putujících mezi oběma zmíněnými póly. Zároveň řídí a organizuje činnost kolegia, sleduje pravomocná rozhodnutí senátů kolegia a upozorňuje je na rozpory. Svolává i řídí zasedání a pracovní porady kolegia, zabezpečuje plnění přijatých závěrů, připravuje podklady k sestavení rozvrhu práce, zkrátka nic jednoduchého. Krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé cíle budou pravděpodobně stejné. Rád bych totiž plnil shora zmíněné úkoly po celou dobu ke spokojenosti celého Nejvyššího soudu i účastníků projednávaných kauz.

A další úkoly či záměry ve funkci předsedy?
K dalším úkolům kolegia a jeho předsedy patří především zajištění zákonnosti a jednotnosti rozhodování, a proto je nutné zejména bedlivě sledovat pravomocná rozhodnutí soudů nižších stupňů, zaujímat stanoviska k rozhodovací činnosti určitého druhu, pečlivě vybírat rozhodnutí do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek i zpracovávat připomínky k osnovám právních předpisů. Nelze přitom opomíjet ani otázku množství rozpracovaných věcí a snahu o jejich snížení. V neposlední řadě je třeba mít na paměti, že nejlépe se pracuje v příjemné atmosféře, kterou ovlivňuje nesmírně pestré množství různorodých faktorů. Vytváření takové atmosféry a její udržování patří rovněž k náplni předsedy kolegia. To vše rozhodně nebude snadné zvládnout.

Když se ještě zastavím u dvou bodů, tak snížení nápadu a jednotnost a předvídatelnost rozhodnutí jsou obecné postuláty, kterých chce asi dosáhnout každý. Máte už nějakou konkrétnější představu, našel jste nějakou škvíru, kterou je potřeba ucpat především?
Na takovou otázku bych raději odpověděl za dva až tři měsíce, v nichž se, jak předpokládám, s novým postavením lépe seznámím, ve funkci jsem jen tři týdny. Řekněme prozatím, že se budu snažit navázat na mého předchůdce JUDr. Kůrku, jehož práce si hluboce vážím.

Jaké jsou vlastně v těchto případech kompetence a přínos kolegia na jedné straně a velkého senátu na straně druhé?
Velký senát je rozhodovací těleso, které může měnit judikaturu Nejvyššího soudu, což je velmi významné při snaze o překonání vysloveného názoru našeho soudu. Kolegium takovým oprávněním nedisponuje, rozhoduje ovšem o jiných důležitých otázkách, především o zaujetí stanovisek či o publikaci rozhodnutí ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Hlasování kolegia o zařazení konkrétního rozhodnutí do Sbírky přitom neovlivňuje jen jeho správnost, ale také kupříkladu ojedinělost skutkového základu či novelizace právních předpisů.

Je to tedy vlastně proces určité kultivace a zpřehlednění právního prostředí?
Ano, přesně tak. A samozřejmě pokud rozhodnutí k publikaci do Sbírky kolegium schválí, ukazuje tím zřetelně směr, jímž se má praxe ubírat. Na tomto místě je vhodné zmínit rovněž stanoviska, jež kolegium zaujímá k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu kupříkladu tam, kde se nedaří najít vhodné konkrétní rozhodnutí sjednocujícího charakteru.

Zmínil jste další důležitou funkci kolegia a jeho předsedy, totiž připomínkování právních předpisů. Mám pocit, že když se v poslední době řekne v jedné větě „připomínkování“ a „Nejvyšší soud“, každému jen trochu znalému okamžitě naskočí otázka dovolání. Nejprve se zeptám na stávající stav, tedy praktický dopad novel z posledních šesti let?
První významná novela občanského soudního řádu ve vytýčeném období byla provedena zákonem č. 404/2012 Sb. účinným od 1. 1. 2013, který nám ovšem neprospěl tak, jak jsme doufali, neb se do dovolacího přezkumu dostávaly spory, které nás pro své množství neúměrně zatěžovaly, ačkoliv se jinak povětšinou nejednalo o otázky právně obtížné. Po složitých jednáních pak byl přijat zákon č. 296/2017 Sb., jenž Nejvyšší soud s účinností od 30. 9. 2017 v naznačeném směru odbřemenil, a umožnil mu tak upřít uspořenou sílu na složitou materii z hlediska právního posouzení, což považuji za moudré řešení zvolené zákonodárcem. Mám zde na mysli vyloučení přípustnosti dovolání v otázkách osvobození od placení soudních poplatků, (ne)ustanovení zástupce účastníku, rozhodnutí odvolacího soudu, jímž je rušeno rozhodnutí soudu 1. stupně, a v neposlední řadě výroky o nákladech řízení.

Nicméně paradoxně prakticky ve stejnou chvíli, kdy druhá novela vstoupila v účinnost, tedy na podzim 2017, se poprvé objevil věcný záměr zcela nového Civilního řádu soudního. A  připomínkovací ping-pong mezi týmem autorů v čele s doc. Lavickým na jedné straně a řadou justičních institucí včetně právě Nejvyššího soudu na straně druhé probíhá do současné chvíle bez nějakého zjevného sblížení názorů. A to je taky úkol, který vlastně po svém předchůdci JUDr. Kůrkovi jako předseda civilního kolegia NS přebíráte. Myslíte, že se vám podaří posunout ten proces o kus dál?
Tento týden bych rád připravil pro pana předsedu Nejvyššího soudu návrh dopisu adresovaného Ministerstvu spravedlnosti, jenž se dotýká právě Vámi zmiňovaného věcného záměru, k němuž ze strany kolegia zaznívá velké množství výhrad, přičemž krom celkové koncepce přípravy tak důležitého zákona cílí kritika především na navrhované změny dovolacího řízení.

Ta situace je zatím opravdu dost patová. Byl byste vy sám třeba pro to, posadit se s tvůrci přímo ke kulatému stolu a hledat kompromis přímo, bez určité, řekněme, moderace ministerstva. I když samozřejmě ono pak stejně bude tím posledním krokem, protože ministr bude předkládat konkrétní znění zákona.
Pokud by takový krok prospěl nastalé situaci, rozhodně bych jej učinil.

Nezbývá, než Vám popřát v nové funkci podobnou úspěšnost, kterou jste měl dosud jako předseda senátu, alespoň pokud jde o test ústavním soudem. Ten totiž podle statistik NS zrušil senátu 28 Cdo za období, kdy jste byl jeho předsedou a zároveň soudcem-zpravodajem, pouhých 8 rozhodnutí z celkem 1.357, což je jen každé sto sedmdesáté. Vnímáte to jako úspěch?
Přiznávám, že mne statistika překvapila, sám si žádnou evidenci rozhodovací činnosti nevedu. Předpokládal jsem však, že těch zrušených rozhodnutí bude mnohem víc, minimálně dvojnásobek. Ona asi každá kasace citelně zabolí a zanechá zřetelnou stopu v naší paměti. Člověk ji tak musí přijmout a poučit se pro dny skryté za horizontem.

Ivan Holas