Dopravní stavby za miliardy v ohrožení: Ústavní soud bude posuzovat „Lex Ťok“

Ministerstvo dopravy si je možného problému vědomo Foto: MD

Ministerstvo dopravy může mít velký problém. Ústavní soud (ÚS) totiž přijal a bude rozhodovat o návrhu soudce Krajského soudu v Ostravě (KS) Jiřího Gottwalda na zrušení části zákona o posuzování vlivu na životní prostředí.

Jedná se o tu část, která se do zákona dostala vládní novelou v roce 2016 a jejímž cílem bylo vyřešit problém se stavbami, jež mají posudky podle legislativy platné podle zákona z roku 1992. „Pokud by Ústavní soud zrušil § 23a, měl by tento krok negativní důsledky nejen na tuto stavbu, ale i na všechny prioritní dopravní stavby, u kterých byl postup podle § 23a uplatněn“, upozorňuje ve svém stanovisku ministerstvo dopravy.

Žalobu ke KS v Ostravě podalo sdružení Děti země – Klub za udržitelnou dopravu v září minulého roku. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí ministra dopravy, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o stavbě obchvatu města Frýdek – Místek.

Soudce Gottwald se ztotožnil s argumentací žalobce o protiústavnosti ustanovení § 23a zákona č. 100/2001 Sb. a předložil ÚS návrh na jeho zrušení.

Napadená část zákona upravuje speciální postup pro vydání stanoviska k vlivům tzv. „prioritního dopravního záměru“ na životní prostředí. Zákon těmito prioritními záměry rozumí ty, které: 1) se nachází na transevropské dopravní síti, 2) byly posouzeny podle zákona č. 244/1992 Sb. (tj. byla provedena pouze „stará“ EIA), 3) byly pro ně nejpozději ke dni 31. března 2015 vydány územní rozhodnutí a 4) jedná se o záměry uvedené v prováděcím nařízení vlády.

Podle soudce Gottwalda je ovšem tato část zákona neslučitelná s principy právního státu, zejména s principem dělby moci, a je též v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 81 a čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny. V návrhu odkazuje jak na vybrané nálezy ÚS, tak i na argumenty, které zazněly při schvalování novely zákona v Poslanecké sněmovně, kdy především opoziční poslanci upozorňovali na možný rozpor návrhu zákona s Ústavou.

„Zákonodárce totiž namísto toho, aby zajistil možnost správnímu orgánu v mezích zákona uvážit, zda u konkrétní stavby jsou či nejsou splněny podmínky k tomu, aby bylo možno ji označit za stavbu prioritního charakteru a zda v takovém případě zcela výjimečně omezit určitá práva např. dotčené veřejnosti, přistoupil k tomu, že u předem vybraných staveb prioritu deklaroval sám. Nelze se z hlediska požadavku obecnosti právní normy spokojit s tím, že konkrétní stavby na základě uvedeného zákona stanoví vláda nařízením, neboť důvody a účely přijaté úpravy již od počátku směřovaly ke konkrétním stavbám“, stojí mj. v odůvodnění návrhu na zrušení části zákona.

Hlavním argumentem pro zrušení této části zákona je pak vedle absence obecnosti normy, kdy tedy vláda fakticky zákonem předpokládá účelově vyjmout konkrétní stavby z režimu pravidel vládním nařízením, především zamezení soudního přezkumu.

„Navrhovatel má za to, že předmětným zákonem došlo také k zásahu do moci soudní, neboť je výrazně omezeno právo na soudní přezkum. Správní rozhodnutí učiněná v souvislosti s výstavbou prioritních dopravních záměrů sice jako taková jsou přezkoumatelná ve správním soudnictví, avšak samotný postup správního orgánu podle zákona o EIA za současného vyloučení aplikace §6 – §9 zákona o EIA je z přezkumu de facto vyloučen“, poukazuje se v návrhu.

Ministerstvo dopravy si je možného problému vědomo a zástupce ministerstva bude před ÚS hájit stanovisko, že k porušení Ústavy nedošlo. „S argumentací uvedenou v návrhu se Ministerstvo dopravy neztotožňuje a je přesvědčeno, že ustanovení § 23a je v souladu s ústavním pořádkem České republiky“, zní ministerské stanovisko.

Petr Dimun