Ekonomický deník: Exnáměstek civilní rozvědky Blahut: Za twitterovovým účtem Šuman nestojíme

V rámci loňské čistky na civilní rozvědce - Úřadu pro zahraniční styky a informace - byly zrušeny některé odbory. Někteří příslušníci služby z nich odešli, jiní byli donuceni odejít. Služba se vrátila do období před deseti lety. Repro: uzsi.cz

Čtyři roky byl prvním náměstkem civilní rozvědky – Úřadu pro zahraniční styky a informace. Řídil tajné operace. Službu opustil krátce před tím, co se rozjel skandál s údajným sledování ministra financí a později premiéra Andreje Babiše. Twitterovým profilem Julius Šuman, atakujícím tohoto vrcholného politika a údajnou zpronevěrou stovek miliónů korun. Zdeněk Blahut v rozhovoru pro Ekonomický deník dnes tvrdí, že tyto v médiích hojně propírané informace jsou smyšlené a měly posloužit k pokusu o ovládnutí tajné služby. I další lidé, kteří z rozvědky odešli, podle něj pocítili nátlak a vyhrožování ze strany jeho nástupce. A neskončilo to jen jejich odchodem ze služby.

Byl jste prvním náměstkem Úřadu pro zahraniční styky a informace – civilní rozvědky – který měl pod sebou citlivé operace. Před rokem jste rozvědku opustil a, obrazně řečeno, slehla se po vás zem. Teď jste mně oslovil. Proč?

Po svém odchodu jsem si dával rok na to, abych si utříbil informace co všechno se vlastně stalo. Abych nad tím vším získal určitý nadhled. Některým lidem to může zapadat do toho, co se v současnosti v České republice děje. Celý život, v policii i ve službě, jsem pracoval pro tento stát. Snažil jsem se, aby bylo dodržováno právo. Abych ale na konci své služební kariéry zjistil, že čelní představitelé tohoto státu i střední management se v právu snaží nalézt různé skuliny, ohýbat ho. K tomuto rozhovoru mně nutí situace v celé společnosti, kterou totálně rozdělili dva mocichtiví páni. Hádají se lidé v hospodách, v práci i v rodinách. Politici by přitom měli lidi spojovat. To, čeho jsme svědky dnes, nemá s politikou v demokratické společnosti nic společného. Jsme svědky arogance moci, neustálých lží nejvyšších představitelů. Těžko se mi pak dětem jako otci vysvětluje, že lhát se nemá. Nikdy jsem si neuvědomoval, jak silná byla slova prezidenta Václava Havla, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

A co média? Ta se podle vás nesnaží poukazovat na tyto negativní jevy?
Média mají být kontrolním mechanismem politiků. Ale pokud jsou v jejich vlastnictví, nemůžeme o jakékoliv kontrole vůbec hovořit. I novináři jsou tu rozděleni a velmi těžko se hledá někdo, kdo píše nezaujatě a objektivně. Obyčejným lidem se proto pravda hodně těžko hledá. A právě to je voda na mlýn současným populistům, kteří se zjevují – ani nevím odkud. A to nejen v České republice, podívejme se po celé Evropě.
Počkejte, to co rozvíjíte ale asi nebude to téma, které vám skutečně nedává spát. Orgány činné v trestním řízení tady vyšetřují už několik let řadu citlivých kauz, údajné úniky informací, namátkou Vidkun, Berettu, zneužití dotací – Čapí hnízdo. Soudy první vlnu z nich, takzvanou Nagygate, vidí jinou optikou než bývalý Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a státní zástupci. A orgány činné v trestním řízení si vyšláply i na rozvědku. Kde se podle vás stala chyba?

Dokončím to, společnost hodně citlivě vnímá, jak se chovají její čelní představitelé. Jakým způsobem přistupují k právu. Podívejte se například na prezidenta Miloše Zemana. Nebo, vyšetřování kauz spojených se stávající politickou garniturou se enormně protahuje. Kdyby se to týkalo koholi jiného, už jsou tyto případy dávno před soudem. Podle mně tu dochází k ovlivňování vyšetřování. Po letech se vrátila atmosféra strachu. Lidé na státních úřadech se bojí čistek, neví, co se s nimi stane. Co s nimi ten systém provede, když nebudou, v uvozovkách, poslouchat. A jako příklad si můžete vzít vynucené odchody lidí z Úřadu pro zahraniční styky a informace. Nakonec i můj.

Dobře, začněme tedy vaším odchodem z rozvědky. Tomu předcházelo oznámení podnikatele s kontroverzní pověstí Petra Čadka. Ten nařkl ministra vnitra Milana Chovance, že mu jeho lidé slíbili pomoc se zakázkou na poště výměnou za peníze pro ministra. Při výslechu pak uvedl, že jste ho kontaktoval, a že jste si za vyřešení sporu řekl o čtyřmilionový úplatek…
To vyšetřování bylo od začátku hodně zvláštní. Petr Čadek nejprve obvinil dva lidi a po čtyřech měsících si vzpomněl na mně, že jsem si měl říct o peníze pro ministra Chovance. Což jsem vůbec nechápal. Ministr si mně pozval, řešilo se to. Sám jsem proto nabídl výslech na detektoru lži. S Čadkem jsem se viděl dvakrát za život, jednou na veletrhu a podruhé už si přesně nevzpomínám. Ale rozhodně ne v době, kam datoval onu údajnou žádost o úplatek.
Čadek byl nakonec za pokus o podvod na poštu odsouzen. Ten detektor pro vás ale nedopadl zrovna ideálně. Co se přihodilo?
Ta kauza byla v té předmětné době médii už tolik zmiňována, že kdykoli jsme se na ni na detektoru narazili, hodnoty mi vyletěly. Ale tak by na to reagoval každý člověk. V závěrečném hodnocení je napsáno, že detektor neměl být pro tento případ vůbec použit.
Jak tento příběh tedy skončil ze strany policie?
Odložila to. My jsme potom s právničkou podali na Petra Čadka trestní oznámení pro křivé obvinění. Policie ale na začátku toho případu udělala řadu chyb. Třeba, když se Čadka přesně nezeptala, kdy a kde jsme se měli potkávat, aby bylo možné jeho slova ověřit kamerovými systémy. Po tři čtvrtě roce už nebylo na jeho tvrzeních co prověřovat. Ta kauza skončila tedy jen tak, že se Čadkova tvrzení neprokázala.
To ale na pověsti náměstkovi tajné služby moc nepřidá…
Máte pravdu. Ale můj nadřízený, ministr vnitra, se ale dozvěděl co je Petr Čadek zač. A proto mně ani v průběhu toho vyšetřování nepostavil mimo službu. Příjemné to ale rozhodně nebylo.
Už je to rok, co jste civilní rozvědku opustil za poměrně dost dramatických okolností. Vůči vám a dalším lidem se v médiích začala objevovat podezření, že za vašeho náměstkování přišla tajná služby o stamilióny korun, rozjelo se vyšetřování. Co se tedy podle vás v zákulisí odehrálo?
Ty ataky vůči mně se rozjely až poté, co jsem ze služby odešel já a další příslušníci ÚZSI. Můj odchod byl prozaický. Nový ministr vnitra Lubomír Metnar chtěl po tehdejším řediteli služby Jiřím Šaškovi, abych skončil.
Čím to Metnar zdůvodnil?
Nařídil řediteli, že se nesmím zúčastňovat porad na ministerstvech, že nesmím chodit na vládu. Ničím to neodůvodnil. Prostřednictvím ředitele jsem ho dvakrát žádal o schůzku. Domníval jsem se, že by mohl pochopit, že jsme profesionálové a ne prodloužené ruce některých politiků, jak nám bylo tehdy předhazováno. Setkání odmítal a trval na mém odchodu. Rychle mi došlo, že nemůžu plně vykonávat funkci, pomáhat službě v její práci a proto jsem se rozhodl odejít. Rozhodl jsem se, že to udělám rychle. Do toho ale začal soud probírat kauzu Petra Čadka. Jeho právníci před médii zmínili, že mně obvinil z toho, že jsem si měl říct o peníze. A novináři to, aniž by o tom pořádně něco věděli, pak začali dávat do souvislosti s mým odchodem. A protože můj odchod požadoval ministr, nikdo se mně veřejně nezastal. Což mě utvrdilo, že jsem se rozhodl správně.

Twitter Šuman a sledování Babiše

Na postu prvního náměstka rozvědky vás vystřídal Radek Musílek. Bývalý policista, který později sloužil i v Bezpečnostní informační službě. Jako detektiv v minulosti pracoval na vyšetřování nepřátelského převzetí Lovochemie Andrejem Babišem. S tímto podnikatelem a později vlivným politikem se pak stýkal pracovně i v kontrarozvědce. S ohledem na to, že vaše jméno Babiš už jako politik v médiích skloňoval v negativních konotacích bylo zaděláno na velký problém, ne?
Když jsem končil, padlo několik jmen mých nástupců. Ale ministr Metnar nakonec přišel s Radkem Musílkem. Stal se po mně statutárním náměstkem. Tedy zastupoval ředitele a měl veškerá práva a náležitosti jako ředitel. Krátce na to službu v podstatě z donucení opustil i ředitel Jiří Šašek a Radek Musílek převzal řízení celé služby.
Musílek byl jmenován především proto, aby vyšetřil podezření, že vy a vaši kolegové stojíte za twitterovým účtem Julius Šuman (krycí jméno důstojníka komunistické Státní bezpečnosti, který před rokem 1989 řídil agenta Andreje Babiše – pozn. red), na němž se objevovaly zásadní informace související s vyšetřováním kauzy Čapí hnízdo. Nebo také podezření, že ÚZSI prý měla Babiše sledovat v zahraničí. Babiš s tím měl před posledními parlamentními volbami docela problém. Nesouvisí nástup Musílka přímo s tím?
ÚZSI nebyla nikdy nikým požádána, aby vyšetřila, kdo stojí za twitterovýmn účtem Julius Šuman. To dostal za úkol policejní Útvar zvláštních činností. Jak dopadlo vyšetřování nevím, protože jsme o tom nedostali žádnou zprávu. Kvůli tomu, že to zjišťovala policie, jsme se o to nezajímali. Já můžu dnes pouze říct, že ÚZSI se v této věci opravdu neangažovala, byť jsem se to dočítal o různých našich odborech. Nemohli bychom to dělat i z toho důvodu, že bychom ohrozili celý úřad. Drtivá většina lidí, kteří tam pracují, je ke státu naprosto loajálních. Nemyslím si, že by tu službu někdo dokázal takto zneužít pro takové partikulární účely. Připomínám navíc, že jedna z posledních vlád padla kvůli podobně konstruovaným podezřením. Neumím si proto představit, že by se někdo pokusil něco podobného po nás chtít a služba by to udělala. V životě se to nestalo. Opravdu.
Případy zneužití tajných služeb ale z minula známy jsou, připomeňme aféry ministra vnitra Stanislava Grosse. Není možné, že se někdo z vašich podřízených utrhl takzvaně z řetězu?
Máte pravdu, jisté aféry přesahující do politiky tu byly. Ale takovou akci, Šumana nebo sledování, by nemohl dělat jeden člověk. Nedokážu si představit, že by to i z jiné instituce, a to i ve světě, kdyby na tom pracovalo víc lidí, neuteklo. Nebylo by to legální, ty lidi byste k tomu musel nějakým způsobem přinutit, aby takovou činnost dělali. Někdo by se tomu určitě vzepřel. Já bych to třeba udělal.
Co tedy údajné sledování Andreje Babiše pro ministra vnitra Milana Chovance? Jaké jsou vlastně vztahy mezi vámi a bývalým čelním politikem ČSSD?
My jsme se s ministrem Chovancem poznali až v době, kdy byl ministrem vnitra. Ne dřív, jak jsem se různě dozvídal z médií. Mě před čtyřmi lety oslovil ředitel ÚZSI Jiří Šašek, jestli bych nechtěl pracovat pro tuto službu. S ministrem jsem se seznámil až poté. Opravdu se neznáme z dob, kdy jsem ještě pracoval na Útvaru pro odhalování organizovanému zločinu. Ministrovi jsme pak představili novou koncepci fungování služby do roku 2025, kterou schválila vláda. A neviděl jsem ho od té doby, co na postu ministra vnitra skončil. Naše vztahy proto nelze označit za přátelské. Ani jsme spolu nechodili do školky, jak jsem se také někde dočetl. Je totiž mnohem mladší.
Neutíkejte mi z otázky. Co tedy ono údajné sledování Babiše?
Sledovací sekce ÚZSI je útlejší než ta policejní, a je natolik vytížená, že by to nebylo fyzicky možné. Sledování se plánuje na delší dobu a prochází složitým schvalovacím procesem. Navíc, kdybychom těm lidem řekli, že budou sledovat Babiše nebo někoho dalšího z Agrofertu, kdo se mohl znelíbit bývalé vládě, tak by se to za a) určitě rozkecalo a za b) by to někteří určitě odmítli. Jsou tam profesionálové, kteří by se proti takovému sledování postavili. A měli by na to plné právo. V této souvislosti se mimo jiné hovořilo o bývalém kolegovi Karlu Urbanovi, který pracuje v diplomatické misi na Balkáně. Tento bývalý kolega ale neměl se sledováním ÚZSI nic do činění, zabýval se v úřadu zcela jinou činností. Za další, příslušník ÚZSI nemůže jen tak odjet na vlastní pěst do zahraničí, do Francie za Babišem. Vnitřní předpisy cesty do zahraničí takovéhoto typu neumožňují, protože ti lidé pracují v tajné službě, která má striktně stanovená pravidla. Navíc, já ho Urbana skoro neznám, takže bych ho mohl stěží řídit.
Zaznívaly také informace, že si ÚZSI měla platit firmy a lidi blízké ČSSD. Takové platby, pokud by probíhaly, daly by se vyfakturovat jak?
I tohle je totální výmysl. Bohužel jsme neměli nikdy možnost se takovýmto lživým nařčením aktivně bránit. Zpravodajská služba nemůže komentovat svoje aktivity ani případné problémy. Proto jsem se rozhodl promluvit až teď, když už se službou nemám nic společného, ale chtěl bych se všech lidí z ÚZSI zastat. Nezaslouží si, aby byli bez důkazů takto dehonestováni spřízněnými novináři některých politiků a vysokých důstojníků bezpečnostních složek.

Hauznumera, která nezmizela

Objevila se i tvrzení, že ze služby vytekly stamilióny korun do privátní firmy, za nákup předraženého majetku. Nebo, že za ně byla být nakoupena odposlouchávací zařízení, z nichž několik mělo zmizet kamsi do Afriky. Když si vezmu roční rozpočet ÚZSI, který nedosahuje ani jedné miliardy, ta čísla dramaticky nesedí. Co vy na to?
V úseku, který jsem řídil, se podobné operace řešily, tak je logické, že ty informace šly za mnou. Ta částka údajné škody je dramaticky přemrštěná, lidé, kteří znají rozpočty, se tomu musí smát. ÚZSI jako zpravodajská služba samozřejmě akce v zahraničí dělá, o nich ale, kam směřují a kolik stojí, konkrétně mluvit nemůžu. Můj nástupce Radek Musílek měl za úkol zjistit, že ÚZSI stojí za Juliem Šumanem, sledujeme Babiše a že si platí lidi blízké ČSSD. Když zhruba po měsíci zjistil to, že nic takového neprokáže, tak nemohl přijít za Babišem a říct mu: „Oni to tam dělali dobře“.
Pardon, vy jste věděl, v jak úzkém vztahu s Babišem Musílek je, a že se dlouho znají?
Nevěděl jsem to. Nemohl jsem dopodrobna znát personální spisy všech lidí a odkud přišel každý operativec. Postupem času jsem ale zjistil, kdo vlastně Radek Musílek je, proč šel tam kam šel. A jaké má vazby. Česká republika je pro tyto informace malá země.
Dobře, rozjelo se tedy obrovské vyšetřování, případ dozoruje Vrchní státní zastupitelství v Praze. K čemu dospěla inspekce tajné služby?
Nejdřív pan Musílek vytvořil dokument, ve kterém popsal nějaké akce, u kterých mělo podle něj dojít ke zpronevěře velkých částek. Nejdřív se to řešilo v rámci služby, inspekce to skutečně vyšetřovala, ale nikomu nebylo sděleno obvinění. Můžeme dnes spekulovat o tom, proč byla tato věc svěřena vysoko – až Lence Bradáčové na Vrchní státní zastupitelství v Praze. Vyšetřování běželo zhruba od února v utajení. Ale protože už nemám bezpečnostní prověrku a nikomu nebylo sděleno obvinění, nevím, v jaké fázi to nyní je.
Postupem času se tyto informace začaly objevovat v médiích, včetně údajných konkrétních operací ÚZSI…
Myslím si, že to byl pokus o dehonestaci lidí, kteří na těch případech pracovali, když to nevyšlo v trestním řízení. Zčásti to také mohlo být použito k zastrašení lidí, kteří tam zůstali. Ta atmosféra, která při vyšetřování vznikla není dobrá.
Bohužel jsme neměli nikdy možnost se lživým nařčením bránit. Zpravodajská služba nemůže komentovat svoje aktivity ani případné problémy. Ta škoda způsobená pomluvami a pofidérním vyšetřováním je opravdu nevyčíslitelná, tvrdí Zdeněk Blahut.
Foto: Ekonomický deník
Službu to muselo značně poškodit v očích zahraničních partnerů, není liž pravda?
Poškodilo ji už jen to, že se začaly v médiích šířit informace o jejích nějakých konkrétních případech. Pomíjím to, jestli jsou nebo nejsou reálné. Partneři si takovou odezvu budou dlouho pamatovat. Ta škoda způsobená pomluvami a pofidérním vyšetřováním je opravdu nevyčíslitelná.
Zaslechl jsem cosi o pozastavených ofenzivních operacích se službami v zahraničí. Můžete k tomu něco říct?
Když budu mluvit čistě obecně, odpovídám: „Ano, máte pravdu“. Když jsme s Jiřím Šaškem začali dělat reorganizaci ÚZSI, zpracovali jsme si analýzu dosavadní práce. Řešili jsme s partnery, jakým způsobem fungují jejich služby. A dospěli jsme k závěru, že je nutné rozvědku někam začít posunovat. Byli jsme zrovna v období ekonomické stability, mohli jsme nabrat nové lidi, a věnovat se větším projektům. Bohužel nemůžu být konkrétnější. Ten projekt do roku 2025 schválila vláda. Po nástupu pana Musílka, a to už vládou určitě neprošlo, byly zrušeny některé odbory, někteří lidé odešli, jiní byli donuceni odejít. Služba se vrátila do období před deseti lety. Což je špatně. Každá zpravodajská služba je živý organismus, která by měla reflektovat změny ve světě. Změny k lepšímu v ÚZSI zahájil bývalý ředitel Karel Randák. A ať byl jakýkoliv, lidé ze služby na něj budou vzpomínat v dobrém. My jsme se jí pak s Jiřím Šaškem pokusili posunout o další level výš, aby nás zpravodajské služby velkých států nejen využívaly pro své operace, ale abychom byli schopni se dostat naroveň, do pozice jejich silných partnerů. Po třech letech jsme k tomu měli hodně nakročeno. Samozřejmě se teď bude říkat, že ta rozjetá spolupráce pokračuje. Ale houby. Když se v někom jednou zklamete, a čtete si v novinách, co měla služba podnikat za akce, pustil byste se s takovým partnerem hned do další společné operace?
Asi ne. Vy jste se ale v mezičase potkal s předsedou poslanecké komise pro kontrolu ÚZSI Pavlem Blažkem a některé zrušené odbory byly znovu oživeny…
Ano. V době, kdy jsem už v civilu zjistil, že došlo k rušení některých odborů, tak jsem kontaktoval předsedu komise Pavla Blažka. Nebylo mi to lhostejné, protože jsem celý život pracoval pro tento stát. Snažil jsem se Blažkovi vysvětlit, že ve službě mohou vzniknout velké problémy. Nechtěl jsem, aby byla paralyzována amatérským chováním jedince. Doufal jsem, že si poslanci vyžádají podrobnější informace o chodu rozvědky, i o zrušených odborech. Že si promluví s lidmi, kteří byli donuceni k odchodu. Domníval jsem se, že by komise mohla zbrzdit některé další nesystémové kroky, že by proti nim mohla zasáhnout. Předseda komise pochopil, že to je závažné téma, a zeptal se mně, jestli bych byl ochoten jít do konfrontace s Radkem Musílkem. Já jsem souhlasil. Jenže pak už se mi neozval. Pochopil jsem zakrátko, že už není zájem. Což mně u opozičního politika hodně překvapilo.
V rámci vyšetřování byl nakonec postaven mimo služby i ředitel rozvědky Jiří Šašek. Proč?
To bylo hodně zajímavé. Vyšetřování probíhalo zhruba od února a Jiří Šašek byl postaven mimo služba dva měsíce poté, co začalo ono vyšetřování. Mně to přišlo naprosto nelogické, protože se v té věci neobjevily žádné nové poznatky. Postavením Jiřího Šaška mimo službu připravoval Radek Musílek a mělo to dva efekty. Za prvé, zastrašit lidi uvnitř úřadu, aby bylo zřejmé, kdo je u moci. A za druhé, ovlivnit tak možné vyšetřování, což se naštěstí nepovedlo. Nepříjemně to ale ovlivnilo mezinárodní pohled na ÚZSI. Kdyby byl Jiří Šašek postaven mimo službu na samém počátku, tak by to bylo pochopitelné. Takto to jen ukázalo na celospolečenský jev, a to ovládnutí České republiky premiérem Andrejem Babišem. I u ostatních lidí, kteří odešli, byly patrné nátlaky a vyhrožování ze strany Musílkova vedení. A neskončilo to jen jejich odchodem. I nyní se potýkají s pomluvami a urážkami, které mají jasný původ.
Nástupce Milana Chovance Jan Hamáček po svém jmenování Jiřího Šaška vrátil na den zpátky do funkce, a ten odešel do civilu s generálskými výsluhami. Šlo tedy podle vás o pokus o mocenské ovládnutí ÚZSI?
Vypadá to tak, ale ovládnout celou službu by to úplně nešlo. Lidi se vesměs domnívají, že tato služba pracuje jako policie, tak to ale není. I kdyby jí některý vysoce postavený politik ovládl, tak zjistí, že je mu ta služba k ničemu. Bylo by to o lidech, kteří by k tomu chtěli konkrétně pomáhat, operace na území naší republiky jsou striktně popsané zákonem a značně omezené. Ti lidé by se ale pohybovali na hodně tenkém ledu.
Přes měsícem skončil i Radek Musílek. Nastoupil nový ředitel, který předtím pracoval v BIS, později na vysoké pozici v Národním bezpečnostním úřadě – Marek Šimandl. Domníváte se, že se mu podaří zklidnit situaci a vrátit kurz a kredibilitu služby znovu směrem k zahraničním partnerům?
Na to byste se měl zeptat Marka Šimandla. Znám ho pouze po profesní stránce a jeho jmenování je podle mě podle mě dobrá volba. Jeho nástup je podle mě jak pro ÚZSI, tak pro bezpečnostní složky, pozitivní informací. Doufám, že ÚZSI bude posouvat tam, kde má být. Zakladatel MI6 kdysi prohlásil, tajná služba bez vlastních operací není tajnou službou. O ÚZSI se často říká, že jen sbírá informace. Já k tomu proto dodávám, že sběr informací tajnou službu nedělá, že musí být ofenzivní, umět velké akce v zahraničí. I vlivové věci, nebo je alespoň umět s partnery vykomunikovat. Tento trend se doufám podaří obnovit. A také doufám, že se o tom nebude psát v novinách.
Dovedl byste si před pár lety představit , že se budou téměř v přímém přenosu vyšetřovat akce tajné služby?
Ještě před pár lety by mi přišlo jako totální utopie. Víte, akce tajné služby už z názvu indikují, že by měly být tajné. Podílejí se na nich lidé, kteří to dělají pro Českou republiku, a často kvůli tomu musejí porušovat v cizině předpisy i zákony a riskovat vězení. Jen proto, že ty akce mají být tajné. A dnes přijde vyšetřovatel a ptá se lidí, jestli dělali něco pro tajnou službu. Ti lidé mají dvě možnosti. Buď lhát a budou z obliga. A nebo mluvit pravdu a tím de facto přiznat nějaké porušení nebo obcházení zákonů. Co byste udělal vy? Hlavním důvodem této akce bylo zastrašit bezpečnostní komunitu v České republice a postupně ji přimět k rezistenci. Podle toho to modelu dnes můžete podat trestní oznámení na všechny akce tajných služeb a můžete ihned sdělit obvinění všem operativcům. Tohle by se opravdu nemělo do budoucna opakovat. Proto máme zákonodárci zřízené komise pro kontrolu tajných služeb. Jejich členové by se jako první měli seznámit s tím, co se v té příslušné tajné službě děje a pak reagovat na dané podněty. To se na ÚZSI neudálo a lze jen spekulovat, proč nebyl zvolen standardní postup.
Takže co teď? Vyšetřování skončilo, zapomeňte? Nehodláte se bránit soudní cestou, očistit svoje jméno?
Nevím, jestli to vyšetřování definitivně skončilo. Jak už jsem řekl, probíhá v režimu utajení a já jako běžný občan se to už stěží dozvím. Leda by někoho obvinili. Proto nemůžu, kdybych chtěl, ale nechci, činit nějaké právní kroky. V médiích jsem si užil dost zaručených novinek o své osobě, ale já nejsem kverulant, rozesilatel trestních oznámen. Radši se dívám dopředu. Navíc, proti pomluvě se dá stěží bojovat a těžko někomu vysvětlíte, že to co píší noviny, se doopravdy nestalo.
Co teď vlastně děláte?
Co dělám? Dokončil jsem studium MBA a pokračuji v doktorandském studiu. Chtěl jsem mít čas na čtení a psaní. Zároveň se věnuji jedné charitativní organizaci. Blíže to ale nechci pro jistotu specifikovat, abych jí neublížil. Samozřejmě se věnuji rodině, kterou jsem velice, velice, zanedbával, protože když pracuju, tak naplno. Nikomu ze státní správy nepřeju, aby se k nim na konci jejich pracovního života stát otočil takto zády jak k nám. Připomíná mi to začátek normalizace po roce 1968. Ty čistky, které jsem popsal na ÚZSI, proběhly I jinde, na mnoha ministerstvech. Pokud se takto vyhazují odborníci, přicházejí na jejich místo lidé, kteří se budou rok seznamovat s chodem daného úseku. Netvrdím, že se z nich po nějaké době odborníci také nestanou, ale ten rok zpoždění bude znát. Obyčejného člověka se to na první dobrou nějak nedotkne, ale v celku postupně ano. Státní aparát si ale vždycky najde nějakou výmluvu, proč se děje, to co se děje.

Jan Hrbáček