Rychlost na úkor kvality? Státní zástupce u NSS kritizoval policii a celý systém

U NSS se probírala i kvalita práce policie Foto: archiv

Ani celý jednací den nestačil kárnému senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) na uzavření případu Radka Kytnara, státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5. Jeho nadřízená na něj totiž podala žalobu hned pro čtrnáct skutků, ve kterých měl být v uplynulých dvou letech většinou zcela nečinný a často nereagoval ani na opakované urgence.

Jeho dosavadní hodnocení ze strany kárné navrhovatelky i dalších hodnotitelů bylo přitom velmi pozitivní. Sám Kytnar kromě jediného případu všechna obvinění odmítá – argumentuje tím, že často volí odlišný procesní postup a se všemi případy pracuje do všech detailů, což je sice někdy časově náročné, ale od soudů odchází téměř vždy úspěšně.

Většina skutků uvedených v kárné žalobě se měla odehrát v loňském roce a nečinnost trvala řadu měsíců, leckdy až do jejího zjištění vedoucí státní zástupkyní pro Prahu 5 Hanou Vrbovou.
Nejčastěji se přitom jednalo o ignorování žádostí policejního orgánu o prodloužení lhůty ke skončení prověřování, několikrát také nezajistil požadovanou právní pomoc v zahraničí, nereagoval na stížnosti poškozených vůči práci policie nebo včas nerozhodl o překvalifikování trestného činu na přestupek. Za tyto neodůvodněné průtahy ohrožující důvěru v odbornost postupu státního zastupitelství by měl podle návrhu být postižen desetiprocentním snížením platu.

Dvaapadesátiletý Radek Kytnar i jeho právní zástupce podle očekávání všechny body kárného návrhu velmi důrazně odmítli – pouze u posledního připustili, že došlo k opožděnému vyřízení podání. Lhůta podle Zákona o státním zastupitelství byla prý ale překročena jen v řádu týdnů, navíc mělo jít o hraniční záležitost, kde prý nebylo zcela zřejmé, čeho se stěžovatel vlastně domáhá. Přesto Kytnar tento případ vyřídil hned poté, co na něj byl v rámci kontrolní činnosti vedoucí státní zástupkyně upozorněn. Ve všech ostatních bodech nebyly podle obhajoby jednotlivé skutky buď dostatečně doloženy, nebo se vůbec nejednalo o kárná provinění
Například dozorovou činnost státního zástupce prý není nutné provádět nějakým formalizovaným způsobem, s policisty většinou komunikoval operativně telefonicky a zadržování příslušného spisu nemůže ohrozit další průběh vyšetřování v době, kdy funguje elektronická evidence trestního řízení.

Detailněji se obě strany věnovaly i opakovanému nevyžádání právní pomoci ze zahraničí. Vrbová připomněla, že většinou šlo o případy trestné činnosti páchané pomocí sociálních sítí (podvody nebo nebezpečné vyhrožování z rasových či podobných důvodů), kde požadovaná data provozovatel často zálohuje jen po dobu několika měsíců, takže při prodlení hrozí, že příslušný důkaz už nebude možné opatřit.
Podle Kytnara ale není povinností státního zástupce automaticky a okamžitě vyhovět požadavku policie, ale má sám zvážit, zda je právní pomoc skutečně nezbytná. V jednom z těchto skutků zvolil nakonec jinou cestu – zajištění dat přímo v počítači obviněného při domovní prohlídce, policie vyšetřování zdárně uzavřela a začátkem letošního roku byla podána obžaloba.

Špatná práce policie

Právě fungování, či spíše údajnému nefungování vztahů mezi policií a dozorujícím státním zástupcem věnoval Kytnar značnou část svých vyjádření. Intenzitu i kvalitu práce policie v Praze označil za velmi špatnou a nadále se zhoršující, a to jak u řadových policistů, tak i ve vedení. Policistům prý chybí odbornost i ofenzivnost, jsou nesamostatní a nejistí – právě proto se často obracejí na státní zástupce, aby za ně rozhodli věci, kde by měli konat sami.  V Praze je navíc  podle něj situace ještě horší než jinde v republice, protože při aktuální nabídce pracovních příležitostí v jiných oborech je velmi obtížné získat a udržet si kvalitní lidi.
To doložil právě v souvislosti s kárnou žalobou, kde více než třetina skutků je spojena s jediným kriminálním komisařem, který zpracovává problematiku extrémismu. Je prý na něj třeba neustále tlačit a jde o boj s větrnými mlýny. Jeho přípisy a neustálé požadavky považuje kárně obviněný za zcela zmatené, situaci se pokoušel opakovaně řešit s jeho vedoucím a o intervenci požádal i svoji nadřízenou, teprve před několika týdny prý snad bylo konečně s dotyčným kriminalistou zahájeno kázeňské řízení.

Podobné kritice podrobil Kytnar i samotné státní zastupitelství –  jednak v obecné rovině,  zejména však přímo na Praze 5. Podle něj je toto obvodní státní zastupitelství velmi vytíženo, nápad na jednoho státního zástupce je oproti některým OSZ v republice až dvojnásobný.
Stejně jako u policie se prý preferuje „čárkový systém“ a ze strany vedoucí státní zástupkyně i nadřízených stupňů roste tlak především na co nejrychlejší vyřízení za každou cenu. „Jestli proti sobě stojí zásada rychlosti a ‚ostatní’ zásady, budu vždy prosazovat ty ‚ostatní’. Nechci volit řešení jako jiní státní zástupci, snažím se vždy postupovat tak, aby v případě, že podle mě došlo k trestnému činu, byla tato věc řádně vyhodnocena a postižena. Často je to velmi komplikované a časově náročné – u řady případů jsou součástí spisu dlouhé kamerové záznamy a odposlechy. Přesto bych si nedovolil poslat věc k soudu, aniž bych si i tyto důkazy podrobně prohlédl a vyhodnotil, protože jsem to já, kdo nese důkazní břemeno.“

Pracuje nad rámec běžné doby

Kytnar kárnému senátu doložil, že v práci zůstává často dlouho nad rámec běžné pracovní doby a snaží se všechny nedodělky postupně zpracovat i za cenu diagnostikovaného zvýšeného stresu. Přesto trvá na tom, že v práci státního zástupce jsou věci důležité a méně důležité a u těch důležitějších (jako jsou vazby či podané obžaloby) má svědomí zcela čisté.
Ve stovce žalovaných případů z poslední doby prý jen tři věci skončily zprošťujícím verdiktem a jedna byla vrácena k doplnění, na starosti má přitom obsahově i časově velmi náročné causy, některé i mediálně velmi sledované (např. causa Radka Bangy na Zlatém slavíku 2016). Při takovém pracovním zatížení tedy nepovažuje za možné dodržet vždy interní lhůty pro všechny dané úkony a nechce ani příliš často chodit za svojí nadřízenou s požadavkem na neformální prodloužení, protože i pak má danou věc stále za zády a musí jí udělat,  problém zrychlení trestního řízení to neřeší.

Kárná navrhovatelka Vrbová sice s některými obecnými výhradami zejména k policejní práci souhlasila, zásadně odlišně ale hodnotí pracovní zatížení na „svém“ státním zastupitelství. Potvrdila sice, že Kytnar má na starosti i náročnou specializovanou agendu (zejm. mravnostní a násilná trestná činnost mládeže a na mládeži, činy spáchané z rasové, národnostní a jiné nenávistné pohnutky,  extrémismus), značnou část nápadu ale tvoří i u něj například běžné krádeže v obchodních domech apod., které až v 90 % případů končí odložením, takže spis má pouze 2 listy.

Preferování neformální telefonické komunikace s policií je sice operativnější, v případě sporů pak ale chybí jakékoliv potvrzení, kvůli tomu už došlo v minulosti mezi ObvSZ a PČR k řadě vypjatých situací. To, že se policejní orgány často obracejí na státní zástupce s žádostí o další pokyny, je sice pravda, Kytnar si to ovšem prý navodil sám svými pokyny, ze kterých nebylo zřejmě, kdo vlastně má rozhodnout. To, že jeho způsob práce označila v kárné žalobě za „bizarní a zmatený“, nepovažuje za osobní útok, ale odpovídající popis. Na dotaz předsedy senátu Petra Mikeše, proč u dosud bezúhonného a dlouhodobě kladně hodnoceného podřízeného využila rovnou kárnou žalobu a ne třeba výtku, odpověděla, že k tomuto kroku se rozhodla, když během prověřování nedodělků postupně zjistila „celý rozsah katastrofy“. Poslední kapkou pak bylo, když i na její zcela jasný přímý pokyn, že má jednat,  nadále pouze do spisu zakládal přípisy, že věc není prioritní a bude vyřízena později.

Kárný senát ještě stačil vyslechnout jednu předvolanou svědkyni (bývalou Kytnarovu nadřízenou z OSZ Kroměříž, která vypovídala jednoznačně v jeho prospěch) a poté alespoň stručně probrat detaily jednotlivých bodů kárné obžaloby. Většinu vysvětlení obou stran ponechal senát bez reakce. Jen u posledního skutku, kde sám Kytnar připustil určité průtahy, se předseda pozastavil nad faktem, že případ, kdy poškozený dostal za 55 tisíc z Velké Británie namísto požadovaného fotoaparátu pouze narozeninové přání, nebyl hodnocen jako trestný čin podvodu, ale pouze jako civilní spor. Kytnarovo lakonické „takhle jsem to nevyhodnotil, nebylo zcela zřejmé, čeho se vlastně domáhal“ už ale pak dále nekomentoval. Přesto tato část zabralo několik dalších hodin, proto bylo jednání odročeno na 6. únor, kdy patrně ještě bude pokračovat dokazování, ale s největší pravděpodobností padne i konečný verdikt.

Ivan Holas