Ekonomický deník: Nejvyšší žalobce podal dovolání v kauze selftradingu ve společnosti Neograph, známé z kauzy předražených pražských jízdenek

Vladimíra Sitty se notně zastává Nadační fond proti korupci milionáře Karla Janečka. Na jaře roku 2017 při prvním osvobození Sitty pražským Vrchním soudem vydal na svém webu článek s titulkem: Spravedlnost v jízdenkové kauze. Repro: Nfpk.cz

Případem tunelování papírenské společnosti Neograph se bude zabývat Nejvyšší soud v Brně. Návrh na dovolání, který sepsalo Vrchní státní zastupitelství v Praze, vyhodnotilo Nejvyšší státní zastupitelství jako důvodný. Žalobci proto případ překlopili dovoláním k nejvyšší soudní stolici. Jde o případ Vladimíra Sitty juniora, souzeného za tunelování společnosti Neograph. Případ se úzce dotýká vyšetřování hospodářských kauz v pražském Dopravním podniku. Neograph byl dodavatelem jízdenek, ze kterých mizely sedmnáctihaléřové provize na Britské Panenské ostrovy. Sitta byl prvoinstančně odsouzen, ale těsně před vypuknutím procesu, týkajícího se Dopravního podniku, jej odvolací Vrchní soud v Praze osvobodil.

Nejvyšší státní zastupitelství obdrželo návrh na podání dovolání ve věci pravomocně odsouzeného Vladimíra Sitty, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze od Vrchního státního zastupitelství v Praze, před koncem loňského roku. Mezitím začal „očištěný“ Sitta vypovídat jako klíčový svědek v případu údajného tunelování pražského Dopravního podniku. „Po přezkoumání věci bylo 18. prosince podáno nejvyšším státním zástupcem dovolání. Toto dovolání bylo zasláno soudu prvního stupně, tedy Městskému soudu v Praze, jenž by měl dále postupovat podle trestního řádu a po provedení potřebných úkonů je ve stanovené lhůtě předložit Nejvyššímu soudu,“ potvrdil informace Ekonomického deníku mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Petr Malý.

Dovolání bylo podle Malého podáno s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu jej lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. „Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhají dovolatelé. V dovolání je podle tohoto dovolacího důvodu možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy nižších instancí, nenaplňuje znaky trestného činu, jimiž byl ten který obviněný uznán vinným. V kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů lze tedy vytýkat jen právní vady,“ stojí v trestním řádu. Nejvyšší soud může mimo jiné rozsudek Vrchního soudu zrušit a nařídit nové projednání.

Dovolání je v anonymizované podobě publikované na webových stránkách Nejvyššího státního zastupitelství. Podle informací Ekonomického deníku měl být do trestního spisu až po vynesení rozsudku Vrchním soudem přidán přípis jednoho ze zástupců orgánů činných v trestním řízení, aktivních v této trestní záležitosti. Nejvyšší žalobci ale celý trestní spis nemají k dispozici. „Tento spis je nyní vedený soudy činnými ve věci a Nejvyšší státní zastupitelství se k jeho obsahu nebude vyjadřovat,“ uzavřel mluvčí nejvyšších žalobců Petr Malý. Celý spis i s oním zmiňovaným přípisem předá Nejvyššímu soudu tedy Městský soud v Praze.

Závěr dovolání Nejvyššího státního zástupce v kauze podnikatele Vladimíra Sitty. Repro: Ekonomický deník

Jak už zaznělo, iniciátorem dovolání bylo Vrchní státní zastupitelství v Praze. Případ se úzce dotýká vyšetřování hospodářských kauz v pražském Dopravním podniku. Neograph byl dodavatelem jízdenek, ze kterých mizely sedmnáctihaléřové provize na Britské Panenské ostrovy. Sitta byl provoinstančně odsouzen, ale těsně před vypuknutím procesu, týkajícího se Dopravního podniku, jej odvolací Vrchní soud v Praze osvobodil. Ekonomický deník navíc zjistil, že soudkyně, jejíž senát Sittu osvobodil, od něj bydlí ani ne půl kilometru ve vesnici u Roudnice nad Labem.

Podnět k dovolání v kauze tunelování společnosti Neograph, respektive v kauze Vladimíra Sitty, podal Nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi podřízený Lenky Bradáčové Jiří Dlouhý. Ekonomickému deníku to potvrdilo několik zdrojů z pražského Vrchního státního zastupitelství.

Sittův případ uzavřel Vrchní soud v Praze pravomocně v říjnu, když podnikatele a soudního znalce v oboru padělání Sittu, který skoro sedm let čelil obvinění z údajného tunelování papírny Neograph, zprostil obžaloby. Dovolací návrh odešel ze státního zastupitelství v půlce loňského listopadu.

Sitta byl obviněn poté, co v roce 2011 upozornil na předražené jízdenky pro pražský Dopravní podnik. Tehdy se přišlo na to, že z každé jízdenky odcházelo sedmnáct haléřů do společnosti Cokeville Assets v Karibiku, kterou vyšetřovatelé spojují s pražským lobbistou Ivo Rittigem. Soudkyně Kateřina Jonáková Sittovu kauzu ale uzavřela rozhodnutím, že stíhaný skutek nebyl trestným činem.

Selftrading v Neographu

Z Vladimíra Sitty byl některými médii stvořen whistleblower, kterého za odhalování údajné trestné činnosti v pražském Dopravním podniku odměnil Nadační fond boje proti korupci miliardáře Karla Janečka. Skutečnost se má ovšem tak, že společnost Neograph, mimo jiné ve spoluvlastnictví bývalých příslušníků komunistické Státní bezpečnosti, získala lukrativní zakázku u pražského městského přepravce za velmi podezřelých podmínek. A k tomu se následně váže i další případ Neographu.

Vladimír Sitta byl společně se svým otcem Vladimírem Sittou starším (ex-příslušník komunistické rozvědky – pozn. red.) a právníkem Martinem Kohoutem obžalováni z trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jako podnikatel, společník, člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na podnikání dvou nebo více podnikatelů se stejným nebo podobným předmětem činnosti „v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů“.

Vladimír Sitta ml. velmi úzce spolupracoval s Nadačním fondem proti korupci. Zdroj: nfpk.cz

Vladimír Sitta mladší si jako obchodní ředitel akciové společnosti Neograph (dříve s.r.o. – pozn. red.) podle obžaloby utajeně za pomoci právníka Martina Kohouta založil konkurenční společnost Avium Partners. Ta si pak z obchodů společnosti Neographu fakturovala provize, přestože tyto obchody byly uzavřeny ještě před vznikem konkurenční společnosti a bez jakékoliv přidané hodnoty, kterou by do obchodního vztahu vnesla. Tímto způsobem měl podle obžaloby Sitta získat finanční prospěch. Kvůli tomu byl odsouzen k roční podmínce.

Stíhán byl i jeho otec Vladimír Sitta, který si taktéž v pozici člena statutárního orgánu společnosti Neograph založil konkurenční firmu Nanograph, a to na stejné adrese se stejným předmětem podnikání – výrobou papíru. „Například stroje nechal odvézt do své nové společnosti, platil své zaměstnance z prostředků Neographu a podobně,“ popsal Ekonomickému deníku pramen z Vrchního státního zastupitelství v Praze, který si přál zůstat v anonymitě. Obchody s touto společností pak Sitta starší také podnikal na úkor Neographu. Sitta senior byl spolu s právníkem Kohoutem uznán také vinným, ale soud upustil od jejich potrestání.

Odposlechy odjinud

Okolnosti a zejména mediální masáž kolem osoby Sitty juniora podle všeho následně ovlivnila i uvažování a rozhodování jak Městského soudu v Praze, tak Vrchního soudu v Praze. Což lze vyčíst z rozsudků obou těchto soudů. Ty konstatovaly, že kauza Sitty juniora měla být pomstou osob z blízkosti Ivo Rittiga zato, že Sitta oznámil, že lidé kolem lobbisty inkasují provize z pražských jízdenek.

Soudy přitom vycházely z důkazů, získaných ve zcela jiné trestní věci – odposlechů z tzv. kauzy Nagyová, která v létě 2013 shodila vládu Petra Nečase. Odposlouchávaní se do telefonů bavili o tom, že „zmasírují Sittu přes policii“. Samotné meritum věci selftradingu Sitty, důkazně zřetelně podložené, se tak za vydatné masáže spřízněných médií, především z holdingu Agrofert, u soudů odsouvalo stranou.

Poté, co dozorující státní zástupkyně Dagmar Máchová zajistila Sittovi seniorovi akcie Neographu a zakázala mu hlasovat na valných hromadách, začaly dehonestační útoky na vyšetřovatele Pavla Nevtípila (ten je hlavním vyšetřovatelem takzvané kauzy Čapí hnízdo – pozn. red.) a Máchovou. Později obviněnou v kauze údajného vynášení informací, přezývané Beretta. A to přesto, že odebrání akcií stvrdil Městský soud v Praze, Nejvyšší soud i Ústavní soud.

Státní zástupkyně Dagmar Máchová sklidila za práci v kauze Sitta tvrdou kritiku pražského Vrchního soudu. To ještě nebylo známo, že obžalovaný a jeho soudkyně jsou sousedé.

Vladimíra Sitty se následně veřejně zastala tehdejší Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová a ministryně spravedlnosti Helena Válková. Role Lenky Bradáčové v tomto případu byla vůbec velmi nestandardní, protože její podřízení iniciovali stížnost pro porušení zákona na rozhodnutí pražských městských žalobců, což se do té doby v takzvané živé kauze ze strany nadřízených složek státního zastupitelství nikdy nestalo. Stížnost ve prospěch Sitty pak podala Helena Válková, ale Nejvyšší soud ji v roce 2015 zamítl.

Mimochodem, bylo to také Vrchní státní zastupitelství v Praze, které zasáhlo ve prospěch Vladimíra Sitty mladšího ve věci podezření ze spáchání trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, v jeho zabaveném notebooku byl totiž nalezen vizuální obsah zmíněného typu.

V roce 2014 pak Generální inspekce bezpečnostních sborů s nezvyklou vervou pod tlakem podřízeného Lenky Bradáčové Pavla Prygla prověřovala a odposlouchávala vyšetřovatele kauzy Sitta Pavla Nevtípila. O dva roky později pak Lenka Bradáčová osobně sdělila obvinění státní zástupkyni z kauzy Sitta Dagmar Máchové pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby. Když před tím vyšetřování kauzy přikázala bývalému Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, tehdy vedeného jejím přítelem Robertem Šlachtou.

Přítel detektiv z ÚOOZ

Vladimír Sitta přitom v tomto policejním útvaru udržoval intenzivní kontakt s detektivem Davidem Plecitým. Plecitý se podílel na vyšetřování kauzy Nagyová, ale Beretta, ve které byla o několik let později obviněna i Sittova původní žalobkyně Máchová. Sitta školil Plecitého podřízené, s detektivem trávil nemalou část svého času, byli spolu ve velmi úzkém kontaktu, mimo jiné je doložena jejich komunikace emailem.

Byl to shodou okolností Plecitého předchůdce z odboru padělání ÚOOZ Jiří Brož (mimochodem taktéž bývalý příslušník Státní bezpečnosti – pozn. red.), který v roce 2007 se svým kolegou Michalem Hradeckým upozornil generálního ředitele pražského Dopravního podniku Martina Dvořáka na údajné obrovské nebezpečí padělků jízdenek. Aby svá slova dokázali, přinesli na ukázku padělky jízdenek.

Posléze byla policisty doporučeným znalcem Miloslavem Musilem prezentována Dopravnímu podniku společnost Neograph jako jediný výrobce nepadělatelného jízdenkového papíru. Také znalec Musil figuruje, jako majitelé Neographu a policista Brož, v Archivu bezpečnostních složek jako zaměstnanec ministerstva vnitra před rokem 1989, jeho spis má archivní číslo 3050/51. Musil se následně se Sittou mladším potkává v roce 2012 ve firmě Znalecký ústav forenzní polygrafie a papíru. Musil z firmy jako společník odešel letos v únoru.

Vzor jízdenky pražského Dopravního podniku. Zdroj: www.dpp.cz

Do případu se po několika letech vložil i bývalý ministr financí a dnes premiér Andrej Babiš, který státní zástupkyni Máchovou a vyšetřovatele jeho kauzy Čapí hnízdo Nevtípila veřejně ostouzel. Stíhanému Vladimíru Sittovi nabízel dokonce veřejně místo ředitele Státní tiskárny cenin.

Sousedka soudkyně

Městský soud v Praze Vladimíra Sittu mladšího původně odsoudil k ročnímu podmíněnému trestu a dvouletému zákazu činnosti ve vedeních podniků vyrábějících papír. Vrchní soud v Praze jej pak pod vedením předsedkyně senátu Kateřiny Jonákové zprostil obžaloby, protože se prý „trestný čin nestal“.

Vrchní soud podle Kateřiny Jonákové dospěl k závěru, že osoby podílející se na přípravném řízení – žalobkyně Dagmar Máchová a vyšetřovatel Pavel Nevtípil, neprošly testem objektivní nestrannosti. Protože ohledně nich prý nelze vyloučit legitimní pochybnosti, že byly v přípravném trestním řízení schopny vést trestní řízení obžalovaného nepodjatě.„Existuje objektivní obava, že poměr těchto orgánů činných v trestním řízení k projednávané věci mohl být založen na jejich přímém zájmu na výsledku řízení, nebo na jejich poměru k subjektům konkrétního trestního řízení (poškozené společnosti, resp. osobám ovládajícím poškozenou společnost), jenž se projevoval přátelsky – nápomocně. Za situace, kdy odvolací soud shledal, že dva stěžejní orgány přípravného řízení – vyšetřovatel a dozorující státní zástupkyně, splňují objektivní kritéria pro závěr, že jde o orgány činné v trestním řízení, jež jsou z rozhodování věci obžalovaného vyloučeny, musel nutně dospět k závěru, že řízení, jež předcházelo vyhlášení napadeného rozsudku, je zatíženo podstatnou procesní vadou, která je neodstranitelná v řízení před soudy,“ stojí v rozsudku.

Sitta u soudu uvedl, že neměl k propojení Nevtípila a Máchové s lidmi okolo lobbisty Rittiga k dispozici jiné důkazy a proto vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Již při hlavním líčení navrhl jako důkaz článek ze serveru www.irozhlas.cz, ve kterém stojí, že státní zástupkyně Dagmar Máchová a bývalý detektiv Igor Gáborík podle detektivů ÚOOZ prý vynášeli informace z více případů, než z případu Beretta. Do vyšetřovatele Nevtípila i Máchové se přitom veřejně trefuje další, aktuální, článek z webu Českého rozhlasu s titulkem „Spojení vyšetřovatele kauzy Čapí hnízdo s Rittigem? ´Říkali mu Nevťa a spoléhali na něj,‘ uvádí rozsudek“, kde je „přežvýkán“ osvobozující rozsudek nad Sittou, ale text míří především na Nevtípila s Máchovou.

„Vyšetřovatel kauzy Čapí hnízdo Pavel Nevtípil má reputační problém. Je vepsán do čerstvě vyhotoveného rozsudku případu Neograph, který dříve zpracovával. ´Mohl mít přímý zájem na výsledku řízení,´ stojí ve verdiktu, který má irozhlas.cz k dispozici. Mimo jiné se v něm píše, že policista ´plnil vůli osob´ spojených s lobbistou Ivo Rittigem a ´projevoval se nápomocně´,“ stojí v perexu toho článku, který jako přímý atak na vyšetřovatele Čapího hnízda vyvolal řadu emocí v bezpečnostní komunitě. Autor článku je přitom s Vladimírem Sittou ve velmi úzkém kontaktu od roku 2011, kdy Sitta rozpoutal kauzu pražských jízdenek. Dokazuje to emailová korespendence mezi oběma muži (viz foto), zajištěná v Sittově notebooku.

Pro úplnost je dobré dodat, že soudkyně pražského Vrchního soudu Kateřina Jonáková, pražská Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová i osvobozený Vladimír Sitta žijí v Roudnici nad Labem, nebo její těsné blízkosti.

Soudkyně Kateřina Jonáková bydlí ve vesnici Vědomice, jen malý kousek od Roudnice. 401 metrů, pár minut pěšky od Jonákové za rohem v sousední ulici, pak vlastní dům jejím senátem osvobozený Vladimír Sitta.

Dům Vladimíra Sitty ve vesnici Vědomice. Zdroj: Mapy.cz

Soudkyně Jonáková by měla riziko možné podjatosti oznámit kolegům v senátu. Což prý učinila. „Dle sdělení soudkyně seznámila tato členy senátu před prvním veřejným zasedáním, kdy se skutečnost dověděla při studiu spisu. Pokud v této věci rozhodoval Vrchní soud v Praze poprvé 13. února 2017, bylo to někdy před tím v řádu týdnů,“ sdělil Ekonomickému deníku místopředseda Vrchního soudu v Praze Jan Sváček. Jenže v justičních kruzích se už nějaký čas šíří spekulace, že Jonáková své kolegy ze senátu informovala o svémožné podjatosti v tomto případu výrazně později, když už řízení u Vrchního soudu v Praze běželo.

Jan Hrbáček