Státní zástupce dával při dozorování vyšetřování vinu úvěrovým společnostem, NSS ho potrestal

náměstkyně KSZ Anna Puchtová Foto: archiv

Rozhodnutí státních zástupců o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání musí být v řádu dnů, maximálně dvou týdnů, překročení této lhůty není akceptovatelné a je vážným kárným proviněním. Takto by se dal shrnout závěr včerejšího rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS), který zároveň uložil teplickému státnímu zástupci Janu Zelinkovi trest snížení platu o 10 procent na dobu 5 měsíců.

Na státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích (OSZ) Jana Zelinku podal kárnou žalobu pro průtahy v pěti věcech vedoucí Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (KSZ) Radim Kadlček, kterého u kárného senátu v čele s předsedou Petrem Mikešem zastupovala náměstkyně KSZ Anna Puchtová.

Státní zástupce Zelinka se z jednání omluvil, ale souhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti, což v závěrečné řeči s politováním Puchtová zmínila a odůvodnila tím i setrvání na navrženém trestu. Kárně žalovaný nezpochybňoval, že by k průtahům došlo. Ve dvou věcech ovšem namítal zvláštní okolnosti, ke kterým měl kárný senát přihlédnout a zvážit je při hodnocení skutku.

Jedná se o to, že v těchto dvou případech se Zelinka svým právním názorem, který byl u kárného senátu označen za „inovativní přístup“, dostal do sporu s policejním orgánem i nadřízeným státním zastupitelstvím.
Zelinka totiž při dozorování vyšetřování úvěrových podvodů setrvale zastává názor, že přestupkovou a potažmo trestní odpovědnost mají i úvěrové společnosti. Ty mají totiž nedostatečně prověřovat bonitu žadatelů o úvěr a tím se podílet na způsobené škodě. Jak Zelinka vysvětlil České justici, domnívá se, že je zde možné potenciálně spatřovat i škodu způsobenou špatným úředním postupem v případě, že státní orgány na tento aspekt nehledí a systém je zatěžován nevymahatelnými exekučními tituly, což generuje mimořádné náklady na straně státu. Jeho cílem ovšem není primárně problém medializovat, ale rozpoutat debatu uvnitř soustavy.

Nekolegiální obraty

O to se, jak vyplynulo před kárným senátem ze slov kárné žalobkyně, svědectví bývalého vedoucího OSZ i z písemných podkladů, snažil Zelinka opakovaně několik let. Výsledkem byly právě tvrzené průtahy a také výtka za to, že se v přípisu dohledové státní zástupkyni dopustil „nekolegiálních“ obratů. „Tímto svým přípisem vyhrožoval, dalo by se to tak říci, krajskému státním zastupitelství, že pokud nezmění své stanovisko, tak on iniciuje podnět k výkonu dohledu u vrchního státního zastupitelství“, upřesnila kárná žalobkyně.

Podle ní však vedoucí krajského státního zastupitelství neměl signalizován problém s úvěrovými podvody z ostatních devíti podřízených OSZ, ani ze strany policejního orgánu, proto nebyl prostor pro diskusi. Problematika byla navíc se Zelinkou projednána na KSZ se specialisty ze státního zastupitelství a bylo mu sděleno, že tento právní názor nebude akceptován. Ve věci podal státní zástupce Zelinka dokonce trestní oznámení na některé úvěrové společnosti. „Podal je jako státní zástupce, takže zase došlo k určité diskusi o tom, že státní zástupce jako orgán činný v trestním řízení nemůže podávat trestní oznámení na hlavičkovém papíře, dát tomu spisovou značku, orazítkovat to“, uvedla Puchtová. „Měl-li pan magistr Zelinka za to, že by se měla sledovat i eventuální protiprávní činnost, nebo činnost neslučitelná se zákonem těch společností, měl na to reagovat, že by vytěžil poznatek, ten by postoupil policejnímu orgánu“, dodala.

Podle jejího názoru v obou věcech šlo o trestné činy úvěrového podvodu, kdy pachatel uvedl při uzavírání úvěrové smlouvy nepravdivé údaje. „Obávám se, že otázka toho, zda-li úvěrové společnosti dodržují či nedodržují zákon o spotřebitelském úvěru, je otázka zcela odlišná od té primární trestní věci, kde dochází k trestnímu stíhání pachatele úvěrového podvodu, který bezpochyby, tím že uvádí nepravdivé údaje, se trestného činu formálně dopouští“, vysvětlila.


„Úvěrující instituce mají podle zákona o spotřebitelském úvěru prověřovat úvěruschopnost žadatelů, nemají se spoléhat pouze na jejich čestná prohlášení, opírá se o podrobný výklad zákona o spotřebitelském úvěru, vychází z důvodové zprávy k tomuto zákonu, kdy právě poukazuje na to, že se mění náhled společnosti na postavení věřitelů a dlužníků, že to není jen ryzí odpovědnost dlužníků, že úvěry uzavřou, ale že úvěrové společnosti mají povinnost ověřovat si schopnost žadatelů úvěry splácet, ověřovat si údaje, které jim žadatelé poskytují, odkazuje se na to, že na Slovensku a v Polsku neprověření informací ze strany úvěrujících společností je trestným činem, poukazuje na judikaturu NSS, která řešila přestupky úvěrových institucí, které nedostatečně prověřovaly údaje žadatelů. Dochází k paradoxní situaci, kdy se na spáchání škody podílí protiprávní jednání obou subjektů, jak žadatele, tak úvěrové společnosti, která nedostatečně prověřila údaje. Ze strany úvěrových institucí by se mohlo jednat jak o přestupek podle zákon o spotřebitelském úvěru, tak ale i poukazuje na případně trestní odpovědnost poskytovatelů úvěrů, jak osobní fyzických osob, tak případně trestní odpovědnost právnické osoby, trestný čin podle par. 284, odst 2 trestního zákona, porušení pravidla hospodářské soutěže.“ (Shrnutí argumentů obhajoby kárně obžalovaného přečtené před kárným senátem.)


„Část jeho pokynu byla nadbytečná. On chtěl vyslýchat pomalu ředitele všech těch úvěrových institucí k tomu, jakým způsobem to provádí u nich. (…) Samozřejmě, částečně měl pravdu, protože policejní orgány v Teplicích například vůbec nevyslýchaly osoby, které ten úvěr uzavíraly s tím klientem, tam bylo třeba zjistit, jakým způsobem bylo zajištěno prověřování toho splácení úvěru klienta“, uvedl ve své výpovědi bývalý Zelinkův nadřízený z OSZ v Teplicích Otakar Zahradník. Ten v jedné z věcí, po Zelinkově odchodu na stáž na KSZ, totiž zrušil část jeho pokynu policejnímu orgánu pro nadbytečnost. „Říkal jsem, že právní názor může mít, ale v soustavě státního zastupitelství ho takhle neprosadí, bude muset respektovat názor nadřízených orgánů. Nechci říci, že se zabejčil, ale snažil se dokázat, že má pravdu. On byl v některých případech takový svéhlavý, když se mu něco vytklo, tak to nebral. To nebylo jen v této věci“, uvedl Zahradník s tím, že Zelinka je přepečlivý státní zástupce, který navíc nevychází dobře se svými kolegy.

Rozhodnout o stížnosti musí státní zástupce v řádu dnů

„Pokud by státní zástupce konal jakkoliv, tak bychom se tady nesešli. Kdyby rozhodl o těch stížnostech a vyjádřil v těch rozhodnutích svůj názor, byť nemusel korespondovat s názorem dohledového orgánu v jiných věcech“, uvedla v závěrečné řeči kárná žalobkyně, podle níž Zelinka zarputile šíří svůj názor, který je navíc v konkrétních věcech nepřípadný. Podle ní se Zelinka dopustil vědomé nečinnosti v několika věcech v rozmezí pěti až deseti měsíců, přičemž neplnil ani lhůty, které mu byly uloženy nadřízeným státním zastupitelstvím. Vzhledem k jeho obhajobě a také nepřítomnosti musí setrvat na návrhu na potrestání snížením platu.

K argumentaci kárné žalobkyně se přiklonil i kárný senát. Ten konstatoval, že jakkoliv byl Zelinkův právní názor vyargumentovaný a nebyl tak žádnou svévolí, měl ve věcech konat a rozhodnout, nikoliv otálet. V průběhu času navíc odpadl i důvod pro vyčkávání, když mu názor sdělilo nadřízené státní zastupitelství.

Kárný senát zpřísnil trest proto, že v jedné z věcí otálel kárně žalovaný s rozhodnutím o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. To je podle setrvalého názoru kárných senátů věc, o které mají státní zástupci rozhodovat v řádu dnů, ve výjimečných případech do dvou týdnů. Jakékoliv překročení této lhůty je závažným kárným proviněním.

Petr Dimun