Co spojuje prvního kancléře Schwarzenberga s posledním kancléřem Mynářem? Legalizace rybníka

    Ve skutečnosti mají historicky první kancléř prezidenta Václava Havla Karel Schwarzenberg s kancléřem prezidenta Miloše Zemana Vratislavem Mynářem více společného, než by si kdo pomyslel. Oba byli předsedy politických stran, jsou bohatí a movití muži, oba na majetek pobírali osobně nebo prostřednictvím firmy dotace a oba vlastní rybník, který v nějaké fázi existence neměl nebo nemá stavební povolení nebo kolaudaci.

    A oba mají mnoho fanoušků a odpůrců, kteří kancléře ztotožňují s „jejich prezidenty“, jejich politikou a oblíbeností nebo neoblíbeností. Karel Schwarzenberg byl  v letech 1990 – 1992 prvním kancléřem prvního prezidenta Václava Havla. Vratislav Mynář je kancléřem posledního prezidenta Miloše Zemana od roku 2013.

    Když nyní vyšlo najevo, že současný kancléř prezidenta Miloše Zemana Vratislav Mynář postavil v Osvětimanech na Uherskohradišťsku před třinácti lety rybník bez stavebního povolení, fanoušci na sociálních sítích ihned kontrovali tím, co vyšlo najevo v roce 2011: Karel Schwarzenberg měl kvůli chybějící kolaudaci rybníků u jihočeského Orlíka nad Vltavou vracet dotaci čtyři a půl milionu, ale ministr financí Miroslav Kalousek mu to odpustil. A tak není dne, aby z internetu nevyskočila „kauza rybník“.

    Schwarzenberg i Mynář jsou podnikatelé

    Na osudu prezidentských kancléřů lze demonstrovat, kam se posouvají vztahy a lidé. Zatímco majetkové poměry v pozici prvního kancléře v historii polistopadové republiky Karla Schwarzenberga byly více či méně tabu, majetkové poměry Vratislava Mynáře se staly středem pozornosti od prvního chvíle a nakonec předmětem soudního sporu, neboť legislativci na funkci kancléře v zákoně o majetkových přiznáních zapomněli. Byl to nakonec soud, který uložil Mynářovi svůj majetek zveřejnit. Hodnota Mynářova majetku je odhadována na více než sto milionů korun. Někdejší předseda Strany právo občanů – Zemanovi Vratislav Mynář začal podnikat v 90. letech.

    Naopak Karel Schwarzenberg v pozici poslance zveřejňuje majetek od doby, kdy se v roce 2004 stal poslancem/senátorem a od doby, kdy zákon o střetu zájmů z roku 2006 nařizuje majetková přiznání politiků. Také někdejší předseda strany TOP09  Karel Schwarzenberg podnikal v 90. letech minulého století, a to v letech 1992 – 2004.

    V roce 2011, kdy vyšel najevo Schwarzenbergův problém s dvěma rybníky a dotacemi z roku 2003, činil odhad majetku někdejšího českého senátora, ministra zahraničí a místopředsedy vlády Schwarzenberga celé 4,5 miliardy korun. Jeho součástí jsou restituované pozemky a nemovitosti. Rakouský Format však jeho majetek odhadl na 12 miliard v roce 2007. Přiznané roční příjmy Karla Schwarzenberga činí kolem 14 milionů korun.

    Schwarzenberg, Mynář a prachy

    Kvůli majetku a způsobu jeho nabytí se však stali terčem zájmu oba vysocí úředníci a funckionáři. Mynářův majetek je opakovaně shledáván „podezřelým“. Média upozorňují především na fakt, že Mynář nakupuje „levně“ nemovitosti. Zejména je zkoumán „problém se společností Petrcíle“: „Masný a Mynář ovládli po roce 2000 společnost Petrcíle, založenou původně manažery Nové huti, která si nárokovala 14 procent akcií ostravské společnosti. Tehdejší vláda Miloše Zemana předtím zrušila příslušnou smlouvu a odmítla opci uznat. V roce 2004 arbitráž přiznala Petrcíli odškodné dvě miliardy korun, stát ale výrok napadl u soudu. V této fázi se Masného skupina dohodla na prodeji pohledávky s miliardářem Pavlem Tykačem, ke kterému se později přidala ještě PPF Petra Kellnera. Soudy nakonec přiřkly akcie Petrcíli za 850 miliónů korun, Tykač s Kellnerem pak podíl prodali většinovému vlastníkovi hutí Arcelor Mittal za zhruba 6,5 miliardy korun. Kolik předtím dostali Masný a Mynář, nechtějí dotyční aktéři sdělit,“ napsal už v roce 2015 deník Echo24 v souvislosti s tím, že Národní bezpečnostní úřad nedal kancléři bezpečnostní prověrku na stupeň přísně tajné.

    Jenže také majetek Karla Schwarzenberga byl opakovaně shledáván „podezřelým“, a to kvůli způsobu, jakým majetek v České republice restituoval, soudním sporům, které vedl i kvůli úpadku některých firem nebo prodejům a privatizačním projektům.
    Jedním příkladem za všechny může být případ Becherovka z roku 1997: „Překvapivý byl i vítěz. Firma Value Bill, která Becherovku získala, totiž nesplňovala podmínky výběrového řízení. Naopak podle vyhodnocení předložila nejslabší podnikatelský záměr a nenabídla ani nejvyšší cenu…
    Value Bill měla z tohoto pohledu zajímavé majetkové složení. Vedle čtyřicetiprocentního podílu francouzského nápojového gigantu Pernod Ricard tam vlastnila dalších čtyřicet procent Bakalova Patria a dvacet procent dnešní ministr zahraničí Karel Schwarzenberg z TOP 09,“ popisoval v roce 2012 Pavel Páral v Euru roli lidoveckého předsedy Josefa Luxe, Zdeňka Bakaly a ministrů za ODA v rozhodnutí o Becherovce proti podmínkám státu 3. září 1997.

    Než se všichni vzpamatovali, Value Bill se přejmenovala a Schwarzenberg s Bakalou prodali svoje podíly Pernodu, popisuje Euro v článku Koks, prachy a Becherovka. Něco takového by dnes bylo zřejmě už nebylo možné – i když, nikdy nelze nic vyloučit. Stejně jako fakt, že další v řadě kancléřů Luboš Dobrovský neměl vůbec žádnou prověrku, pouze lustrační osvědčení.

    Rybníky a dotace

    Jak je to s rybníky kancléře Vratislava Mynáře a kancléře Karla Schwarzenberga? Vratislav Mynář přiznává, že skutečně nemá na stavbu rybníka v Osvětiměnech stavební povolení. Z jeho vyjádření lze vyvodit, že řízení o povolení vede. „Byť jsme poněkolikáté požádali o dotačně-stavební povolení, tak z důvodu úmrtí několika majitelů pozemků se nám nepodařilo dotáhnout veškerá dědická řízení,“ odpovídá ve videu, které zveřejnil Hrad v reakci na otázky České televize Mynář. Mynář skutečně na záznamu říká „dotačně-stavební povolení“, což může být přeřeknutí, protože zřejmě jde o dodatečné stavební povolení.

    Karel Schwarzenberg skutečně neměl kladné kolaudační rozhodnutí v době, kdy obdržel dotaci na rybníky Ždír a Kroupovský rybník ve výši 4,5 milionu korun z programu Obnova rybníků a vodních nádrží po povodni 2002.
    Mynářův rybník podle jeho slov „chrání obec před tradičními záplavami“, což platí rovněž pro Schwarzenbergovy rybníky. Právě kvůli záplavám a následnému zabahnění musely být za státní peníze znovu obnoveny, jak vyplývá ze svědectví v té době. Že dotaci skutečně v plné výši obdržel, lze najít v seznamu celkem sto různých dotací, které na majetek dostal od státu jako fyzická osoba Karel Schwarzenberg včetně dotací na rybníky, jak je veden v registru ministerstva financí. Celkem stát poskytl Schwarzenbergovi v různých dobách asi 25 milionů korun dotací, z čehož nejméně 12 milionů bylo nejen na povodňové škody, ale obecně na obnovu a rekonstrukci rybníků.

    Ministerstvo financí za Miroslava Kalouska (TOP09) skutečně odpustilo tehdejšímu ministru zahraničí Nečasovy vlády Karlu Schwarzenbergovi, že v rozporu s pravidly neměl kolaudaci, a peníze proto nemusel vracet. „Tak jako devadesáti procentům žadatelů,“ stojí ve zprávě o této události z roku 2011. Karel Schwarzenberg si kolaudaci dodatečně opatřil.

    V rejstříku lze dohledat také dotaci ve výši 13 milionů korun, kterou stát poskytl v roce 2008 spolku Chřibák pro Tělovýchovnou jednotu Osvětimany – na REKO ubytovny z programu rozvoje a obnovy materiálně –technická základny sportovních organizací, ke kterému s Vratislav Mynář veřejně hlásí. V rejstříku lze dohledat i dotace vyplacené právnickým osobám, ve kterých má nějaké angažmá. Fyzická osoba Mynář žádné dotace nedostala.

    Mynář je prohrávající

    Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO11) naopak nebude mít se statisíci vlastníky staveb bez povolení slitování. V neděli 10. února 2019 avizovala, že Mynářům rybník bude podle nového stavebního zákona zasypán a zlikvidován stejně jako statisíce dalších staveb, kterým se nedaří získat stavební povolení.  V porovnání s Karlem Schwarzenbergem se tak Vratislav Mynář v této férii zařadí naopak k prohrávajícím vlastníkům převážně černých skleníků, bazénů nebo garáží. Pokud je pravda, co říká na záznamu, totiž, že jeho odpůrkyně z Osvětiman postavila část chalupy načerno, bude se podle nových pravidel rovněž  bourat, byť se má bourat už podle stávajících pravidel.

    „Vox populi chce především vidět potrestané, a když média nepřinesou obrázky, jak buldozery ničí nešťastníkovu černou stavbu, nedojde hlas lidu klidu, když se k tomu i přidá vlastní zkušenost s byrokratickou mašinérií, je nasnadě vznik určité tenze proti právní úpravě a její efektivnosti,“ uvádí ve své práci z roku 2013 Tzv. černé stavby a jejich právní osud právník Onřej Krotil.

    Staveb bez stavebního povolení přibývá ročně děsivých 30 000 a problémem se už deset let zabývá i veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. „Dělá se to tak, ale všichni porušují zákon,“ uvedla ministryně Dostálová tuto neděli k případům staveb bez povolení, pro něž se potřebná rozhodnutí shánějí dodatečně. Získat dodatečně povolení však už podle Dostálové nebude možné.

    V roce 2016 ovšem Úřad ombudsmanky z analýzy podnětů zjistil, že 88% stížností na stavební úřady  za posledních pět let je oprávněných. Stavební úřad má například za povinnost stavbě bez stavebního povolení, v nesouladu s územním plánem a rozhodnutím zabránit.

    Podle studie Úřadu veřejného ochránce práv  je nepřiměřená délka řízení nesprávným úředním postupem. Za ten lze podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem žádat po Ministerstvu pro místní rozvoj odškodnění. Nedodržování lhůt se podle místoombudsmana Stanislava Křečka týká řízení ve všech fázích stavební činnosti, ať už jde o proces povolování stavby nebo naopak odstraňování černých staveb.

    Irena Válová

     

    Sdílejte
    Předchozí článekSloučením České televize a Českého rozhlasu vytvořte Českou televizi a rozhlas (ČTR)
    Další článekÚtoky na obhajobu
    Irena Válová
    Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.