Genderové kvóty od korupce odděluje tenká zelená linie

    Jakkoliv jsem přesvědčený o tom, že ženy do veřejného života patří, nejsem s to sdílet nadšení, které se alespoň v jistých kruzích rozmáhá nad rovnopohlavní legislativou ministra Dienstbiera. Způsob, kterým by se měly kvóty zavádět do praxe považuji za nešťastný stejně jako považuji za nešťastné vytváření jakéhokoliv jiného korupčního prostředí.

    Souvislost mezi korupcí a genderovými kvótami není ani zdaleka tak násilnou argumentační konstrukcí jak by se mohlo zdát. K tomuto konstatování mě vede zkušenost, kterou jsem učinil během svého zhruba půlročního, v zásadě poněkud romantickými úmysly motivovaného členství ve Straně zelených, konkrétně v její základní organizaci v Praze 7.

    Hlavně procedurálně!

    Uvnitř členské základny Zelených existuje skupina lidí, kterou lze nejlépe popsat slovním spojením procedurální gestapo. Smyslem veřejného angažmá těchto lidí je bedlivě zkoumat, zda se ve straně cokoliv neděje mimo rámec stanov, nařízení, ujednání, rozkladů, usnesení a dalších papírových nestvůr. Jejich šikanózní jakobínské pedantství se samozřejmě týká i jednoho ze stěžejních bodů zelené politické agendy. Tou je prosazování rovných šancí pro obě pohlaví. Exekutivním nástrojem je takzvané zipové pravidlo. Jednoduše řečeno: první dvojka kandidátky musí mít složení žena – muž, v každé další trojici musí na dva kandidující jednoho pohlaví připadat jeden pohlaví opačného. Zelení toto pravidlo aplikují i při vysílání delegátů na sjezdy a konference. Protože ženy z Prahy 7 neměly zájem být delegátkami, padlo na základní organizaci bdící oko některého ze strážců procedurální čistoty a následovala návštěva genderové expertky Lucie Zachariášové.

    Ta argument samotných žen, že jednoduše nemají zájem trávit víkendy například na krajských konferencích nevzala na vědomí. Několikrát zopakovala tezi o tom, že je pro ženy potřeba vytvořit lepší podmínky a vyjít jim vstříc. Praktickým důsledkem této expertní invaze bylo za prvé přijetí usnesení o tom, že základní organizace vytvoří lepší podmínky et cetera. Za druhé došlo k dohodě o tom, že základní organizace bude ženy uvádět jako náhradnice delegátů, čímž bude genderovým procedurám učiněno zadost. Že se v praxi ženy na politice nebudou podílet o nic víc než předtím nikomu nevadilo.

    Odhlasováno, schváleno, na prvním místě našeho snažení budiž statistika a procedura? Působilo to tak.

    „Formálně v pořádku“

    Sestavování kandidátky do komunálních voleb přineslo zásadní problém. Nebylo možné najít dostatečný počet žen, které by byly ochotné zaujmout místa v převážně mužské horní části kandidátky. Řešení se našlo. Do základní organizace byla administrativně převedena členka Strany zelených, která se právě přistěhovala do Prahy 7. Kandidátský projev složený z konstatování, že se jí moc líbí na Letné, byl vlastně zbytečný.

    Z formálního hlediska tomuto postupu nelze nic vytknout. Zipové pravidlo bylo dodrženo. Viděno z odstupu se jedná o začátek cesty do pekel lemované dobrými úmysly. Nutnost dodržovat zipové pravidlo totiž vytváří prostor pro manipulaci kandidátními listinami. Nemáte ženy? My vám je dodáme. Chybí vám muži? Zařídíme, nemusíte se o nic starat, jen to odhlasujte. Nechcete přece, aby vám stát zkrátil finanční příspěvek. O to, co za lidi vám strkáme na kandidátku se nestarejte, buď berte, nebo se rozlučte se státním příspěvkem na provoz strany.

    Přesně tohle známe z politicky zvlčilých krajů jako je Ústí nad Labem a Teplice. Zelená politička Lucia Zachariášová teď z pozice vedoucí odboru pro rovné příležitosti mužů a žen v úřadu ministra Jiřího Dienstbiera toto potenciálně nebezpečné prostředí oktrojuje celostátně, aniž by k tomu od voličů dostala jakýkoliv mandát.

    Dodržování genderových kvót při sestavování kandidátek by mělo zůstat na rozhodnutí členské základny kterékoliv politické strany. Stát může doporučit ten či onen přístup – podle mého názoru by ale neměl dělat ani to. Učinit z genderových kvót nástroj finančního nátlaku exekutivy na politické strany není ničím jiným než do praxe uvedeným nástrojem, který zdatně používají celé generace politických hochštaplerů: Nejprve vyvolat poptávku (nebo její zdání) a potom ji naplnit.

    Ondřej Fér, Start-up